Zpět

Politici odjakživa oblibují mantru, že s nepřítelem lze jednat jenom z pozice síly, že se nelze se soupeřem domluvit po dobrém, protože to je lump, křivák, anebo magor. I v případě války na Ukrajině se všichni zúčastnění, tedy Ukrajinci, Rusové, Američané a Evropská unie vzácně shodli, že konflikt je třeba vyřešit na bojišti. Divně působí, když na jednání z pozice síly trvá vojensky slabší strana, u které lze předpokládat, že bude zmasakrována. Vysvětlením, proč slabí sebevědomě napínají chabé svaly, bývá jejich víra v pomoc silnějšího spojence.

Příslib, že Ukrajině zajistí mír, vynesl k moci populárního herce komických rolí Vladimira Zelenského. Volba tohoto politického amatéra se ovšem Ukrajincům stala osudnou. Zelenský se coby komediant, kterému dělá dobře potlesk, stal smutným hrdinou temného dramatu. Nechal si namluvit, že mu Západ pomůže porazit Rusko, a za odměnu bude Ukrajina přijata do západních struktur, tedy do EU a NATO.

Zelenský věřil, že může dělat účet bez hostinského, neboť útratu zatáhnou západní sponzoři. Když mu došlo, že se tak nestane, bylo už pozdě. Dostal se do prekérní situace, kdy hostinští jsou dva. Je zde Rusko, které nemá zájem o kompromisy, a je tu Amerika, která přiznává, že nikdy nepočítala s tím, že Ukrajina Rusko porazí. S Ruskem se Zelenský nesmiřitelně znepřátelil a u Západu se beznadějně zadlužil.

Poučení z toho, co se přihodilo Zelenskému, je neoriginální. Sám se totiž trestuhodně nepoučil z historie, ve které se notoricky opakují příběhy zrazených vazalů, příběhy užitečných idiotů či příběhy cynických intrikánů, kteří za své zájmy neváhají nechat krvácet někoho jiného. Zelenský se naivně nechal napálit a dnes je v situaci, kdy se ze Západem oslavovaného hrdiny pomalu stává nepohodlným potížistou.

Zelenský i po inauguraci nového amerického prezidenta trvá na tom, že pro Ukrajinu je nepřijatelný kompromis, kdy by výměnou za mír musela uznat ruský nárok na okupovaná území. Zelenský trvá na tom, že s Ruskem lze jednat jenom z pozice síly, a mír si představuje tak, že jeho dodržování bude na Ukrajině garantovat 200 tisíc evropských vojáků. To je plán, který Zelenskému Trump nevymluví, Putin ho bude ignorovat a Evropa takovouto pobídku k sebevraždě s poděkováním odmítne.

Šance, že se na Ukrajině bude domlouvat mír, je mizivá. Mrtvých je jak na ukrajinské, tak na ruské straně příliš. Reálně připadá i po nástupu Trumpa v úvahu pouze další eskalace války, anebo ukrajinská kapitulace, přičemž nejpravděpodobnější je obojí. Trump se s Putinem na ruských ústupcích nedomluví, a Zelenskému vyhnat Rusy z Ukrajiny nepomůže.

Čím déle konflikt potrvá, tím menší užitek budou mít ukrajinští věřitelé z toho, co z Ukrajiny zbude. Jelikož ale válka na Ukrajině ekonomicky oslabuje Evropu, profituje z evropské stagnace americký dolar. Z pohledu Ruska i z pohledu Ameriky dává smysl ve válce pokračovat. Pokud jde o Ukrajince, není pravděpodobné, že budou rozhodovat o své budoucnosti. Vladimir Zelenský je svou naivitou o budoucnost připravil.

Ve světě, který se řídí právem silnějšího a ve kterém ti silní nemají trvalé spojence, ale jen trvalé zájmy, je tragické být hrdinou. Jeden den chce mít s hrdinou každý fotografii, aby se pak k němu druhý den nikdo neznal. Dříve nebo později přijde den, kdy se včerejšího hrdiny lidé zeptají, zda válka, kterou vedl, stála za zmařené životy. A zda nebylo lepší smířit se s nepřítelem, nežli krvácet za válkychtivé přátele. Ukrajinci na tom se Zelenským nejsou dobře. Soudě podle toho, co říká, tedy že s Rusy lze jednat jen z pozice síly, ale Ukrajince to nejhorší teprve čeká.

Všechny příspěvky s Ivan Hoffman