Česká republika platí za ruský plyn, jen s německým prostředníkem, což je nemravné a finančně nevýhodné

Martina: A ještě doplním, že jsi byl například předsedou představenstva Pražské plynárenské, a v energetice jsi pracoval v mnoha zemích Evropy – v Maďarsku, Švédsku, Francii, ale třeba také ve Spojených státech. Pavle, když jsem se připravovala na naše setkání, tak mi to přišlo, jako když papoušek tahal planety, protože se najednou dočteš, že ceny energií jsou stabilizované, a o měsíc na to se dočteš, že ceny energií klesají, a vzápětí na to se dozvídáme, že se ale bude pořádně zdražovat. Čemu může spotřebitel opravdu věřit?

Pavel Janeček: Nevím, čemu může věřit spotřebitel. Vždycky by měl věřit tomu, co reálně vidí, a ne tomu, co je mu předkládáno. Stačí se podívat na své faktury, a na své faktury za energie, protože my se tady spolu bavíme primárně o energiích. A zřetelně vidíme, jaký vývoj ceny energií absolvovaly třeba od roku 2020 až do roku 2024, protože za rok 25 ještě účty nemáme. A vidíme, že z cen, a mluvím teď primárně o průmyslu, které byly veskrze příznivé, a na které jsme byli nastaveni – jsme se dostali na násobky, tedy multiply, a že to vyvolalo velmi rychlou reakci našeho průmyslu, a zároveň to také zasáhlo do kvality našeho života. Zasáhlo to do kvality našeho života velmi negativně. Stalo se totiž to, že se jedna třetina občanů České republiky dostala do stavu, který je v podstatě jakousi energetickou nouzí, protože tito lidé zvažují, jestli si vytopí své byty na teplotu, která je jim příjemná, nebo jestli pojedou na dovolenou. Případně starší generace řeší, jestli peníze, které se snaží ušetřit, podpoří mladou generaci. Toto tady po mnoho let nebylo.

Víte, já jsem se na ceny díval pochopitelně také, a v roce 20 jsem ještě byl v pozici, která tady byla zmíněna, to znamená v Pražské plynárenské, a tam jsme kupovali jednu megawattu plynu za 14 euro. A v současné době je megawatta za 48, 49 euro. Nevím, školy nemám, ale to je více než trojnásobek. A ceny ovšem dosahovaly ještě úplně jiných výšek. Viděli jsme v létě roku 2021 cenu i 176 euro, to je desetinásobek – a už od Viktora Koženého platí, že jistotě desetinásobku prostě nevěřte. Tomuto se ovšem věřit dalo.

Pokud je v ČR cena elektřiny navázána na cenu plynu, tak musí být vysoká, protože plyn je čtyřikrát dražší, než byl před tím

Martina: Pavle s čím myslíš, že v budoucnu bude větší cenový problém: S elektřinou, nebo s plynem? Nebo je to provázané?

Pavel Janeček: U nás je to naprosto provázané. Podívejte, Česká republika je doposud soběstačná ve výrobě elektrické energie, ale nikdy nebyla soběstačná v dovozu plynu. Logicky. Takže pokud je tady navázána – a já se vrátím k cenám – cena elektrické energie, nebo její cenotvorba, na cenu plynu, tak v každém případě budeme mít ceny energií vysoké. To, co jsem teď řekl – to je z definice. Pokud je cena plynu čtyřnásobkem toho, co jsme viděli před tím, tak cena elektrické energie musí být také podobným multiplem.

Jestli se ale ptáš, Martino, na to, jestli bude větší problém, nebo menší problém, tak vždycky je důležité, abychom měli alternativní cesty. Aby Česká republika, která je v současné době takzvaně na konci trubky, byla opět tranzitní zemí. Větší problém zatím je, bez pochyby, s plynem, protože plyn k nám po ukončení onoho streamu z východu, teče jenom západní cestou, takže je jasné, že jsme se zase dostali do nevyváženého stavu. To znamená, že závisíme na tom, zda ten, který k nám plyn přepravuje, bude v takové kondici, aby nám ho také mohl dovážet. Co se týče elektrické energie, tak pokud nebudeme šílení, doslova šílení, a nevypneme uhelné elektrárny z důvodu nadiktovaného Green Dealu, nebo různých dalších emisních povolenek, a podobně, tak potom Česká republika stále bude soběstačná, což je naprosto klíčovým faktorem pro vůbec zachování životaschopnosti naší společnosti.

Martina: K elektřině se dostaneme za malou chvíli. Já bych se pozastavila u toho, že na začátku roku byl zastaven tranzit ruského plynu do Evropy přes Ukrajinu, a většinou se nám to prezentovalo, že potíže dopadnou hlavně na Slovensko, a u nás že se to bude týkat pár set lidí. A já si říkám, že když náhle zmizí 15 miliard kubíků levnějšího plynu, a je nutné ho nahradit stejným množstvím dražšího plynu, tak si nejsem jistá, jestli mě někdo v tomto případě neuvádí v omyl.

Pavel Janeček: Jestliže někde chybí nějaké množství, a toto množství bude nahrazováno odněkud jinud, tak to rozhodně má vliv na cenu – to v každém případě. V tomto případě má v sobě dodávka plynu vyděračský potenciál, a je úplně jedno, jestli z východu, nebo západu. O tom se můžeme bavit mnoho a mnoho hodin. Česká republika by měla výhodu, že by v podstatě byla schopna dovážet plyn z obou světových stran – a teď se nebavíme o molekule, protože molekula byla z 90 procent ruská. Nord Stream jako takový obcházel Polsko a Ukrajinu, a dopravoval ruskou molekulu přes německé potrubí do České republiky.

Ale toto je velmi správná poznámka. Patnáct miliard kubíků, to znamená nějakých 40, 50 miliónů kubíků denně, které nepřitečou z východu, to rozhodně bude mít vliv na cenu. Ono je to totiž trošku vytuněné. Slovensko si zajistilo dodávky plynu, a daleko lépe zaplnilo zásobníky, a také si je nenechalo rajbovat tak, jako Česká republika. Ale to je samostatná kapitola, o tom se můžeme bavit – ale zasáhne to v podstatě všechny země střední Evropy jako takové, a už zasáhlo, o tom není sporu.

Německá vláda řekla obchodníkům: Nakupujte plyn do zásobníků i za zápornou cenu, ztráty vykompenzujeme. To využily banky, nakoupily spekulativně plyn, což vede ke zdražení plynu.

Martina: Je zima, a logicky spotřebováváme plyn z plynových zásobníků. Jenomže plyn, který tam máme, byl právě levnější. A teď to vypadá tak, že dojde k paradoxní situaci, že se v létě budou plnit zásobníky dráž než v zimě. Řekni mi, co nám to může přinést, kromě dalšího výrazného zdražení?

Pavel Janeček: Nevím, jestli vědomky nebo nevědomky, ale to je velmi kvalifikovaná otázka. A je to v podstatě odpověď na to, proč jsou ceny tam, kde jsou. Víte, takzvaně negativní spread, nebo respektive rozdíl mezi cenou zimní a letní způsobuje, že se v létě nedoplňují zásobníky za nižší ceny, ale za vyšší. Teď jsme viděli, že ceny byly po relativně krátké období 54, 55 euro za megawattu, a všichni se divili, že to je zvláštní, že ceny naskočily tak vysoko, a přitom nebyla nouze, a podobně. Zdůvodnění je jasné: Tady se tváříme, že v primárně monopolním odvětví máme implikován a vytvořen konkurenční systém. To je úplný nesmysl. Prostě reálně tady žádná soutěž, nebo volná soutěž na trhu, není, protože do toho zasahují vlády se svými regulatorními zásahy. A co se stalo minulý a předminulý týden? Německá vláda – protože ví, že chybí 15 miliard kubíků, a nejen 15 miliard kubíků Čechům, ale i jim chybí podstatné množství na doplnění zásobníků v létě – vydala zásobníkářům pokyn: „Heleďte, můžete si na léto uskladňovat plyn, a nabídněte negativní cenu.“ To znamená, že se uskladňovalo za zápornou cenu. A v tom momentě samozřejmě cena vyletěla nahoru, protože německá vláda řekla: „My vám budeme veškeré ztráty kompenzovat. A to nejenom zásobníkářům, ale budeme kompenzovat ztráty i obchodníkům.“ Co se stalo? Obchodníci si nakoupili obrovské množství plynu, který ještě nepřitekl, takzvaný forward, a virtuálně si ho uložili. Já mám takový dojem, že dneska je více než polovina zásobníků zaplněna, ale Martino, je to zaplněno nikoli obchodníky, ale vstoupily do toho bankovní domy – což je v podstatě čistá spekulace. Tady jsme vystaveni jakémusi volnému trhu finančních institucí, které uměle zvyšují cenu plynu, a tudíž zvyšují cenu elektrické energie. A to je to, co se přesně stalo.

Martina: Pavle Janečku, ty jsi nám teď vlastně řekl, že německá vláda dala pokyn plnit zásobníky i za jakoukoliv negativní cenu. Řekl jsi, že jsou to spekulace. Prosím tě, co to bude znamenat konkrétně pro nás?

Pavel Janeček: To, že cena plynu pro zákazníka v žádném případě nemůže klesnout. Zásobníkáři, obchodníci a spekulanti, to znamená banky, nakoupili za nějakou cenu, a rozhodně do ztráty nepůjdou. Takže je to evidentní. Německá vláda řekla: „Kupujte za jakoukoliv cenu. My vám uhradíme ztráty.“ Viděli jsme tady takzvaný storage neutrality charge, což bylo úplně přesně ono. Uniper tenkrát v Německu nakoupil v roce 22 do zásobníků hystericky za vysokou cenu, a pak tuto ztrátu rozprostřel mezi všechny zákazníky včetně zákazníků České republiky, která měla asi 8 miliard euro. Tak toto je nemlich to samé, co se stane teď. Nevím, jestli udělají znovu storage neutrality charge, to znamená poplatek za jejich chybné nákupy, ale jsem si jist, že Němci už teď vymýšlí, jak rozdělit ztrátu, kterou bezpochyby vytvoří.

Martina: Plyn bude drahý – to jsi teď řekl. Ale bude ho alespoň dost? Máme sanované jeho přítoky? Protože o takzvanou východní cestu jsme přišli. Norsko těží velké množství plynu, ale je to spolehlivý zdroj?

Pavel Janeček: Norsko je určitě spolehlivý zdroj. Problém je jenom v tom, že Norsko těží plyn už delší dobu – řekněme několik let – bez pauzy, a bude mít bezpochyby také v létě takzvané technické odstávky kvůli údržbě – to je nutné – a v tom momentě samozřejmě plyn poteče ve sníženém množství. A žádné LNG terminály, a podobně, tato množství nemůžou nahradit, to prostě nejde. Já bych rozhodně nepanikařil. Co se týče množství plynu, které by mělo do České republiky přitéct, tak si myslím, že je zajištěno. Otázkou je za kolik. A otázkou také je, jestli se podaří splnit onen parametr, aby 1. 9. bylo v zásobnících 90 procent plynu. To sice já považuji za trošku záležitost, která vede ke spekulování, protože finanční domy vědí, že když si koupí plyn, tak ho rozhodně uloží, a 1. 11. tam prostě bude, a kdokoliv bude plyn chtít, tak jim uhradí jejich spekulaci. Takže nedostatku plynu bych se nebál.

Jednoznačně kritizuji cenovou politiku. Jednoznačně kritizuji to, že naše vláda není schopná zajistit vybalancovaný tok z obou stran tak, jako to třeba dělají jiné vlády. A nemluvím jenom o Slovensku, které bylo hodně a hojně kritizováno za aktivity pana premiéra Fica, ale já si myslím, že se jenom snaží o to, aby na Slovensku bylo dostatečné množství plynu. V jakémsi textu – jestli to byly kurzy.cz nebo někde jinde – jsem viděl, že Slováci neřeší, na jakou teplotu si můžou vytopit byt. A to je dramatický rozdíl mezi tím, co se děje v České republice, a tím, co jsem popsal, že se děje na Slovensku. To je úplně alfa-omega.

Od koho je nakupován plyn, je zásadní geopolitická záležitost, a vzniká kvůli tomu mnoho konfliktů. Ale kupovat přes Německo ruský plyn je nemravné, a finančně na to doplácíme.

Martina: Ty jsi řekl, že to vše je čistě politická záležitost.

Pavel Janeček: Určitě.

Martina: Jak to konkrétně myslíš?

Pavel Janeček: Víte, přátelé, plyn jako takový, a to, od koho ho nakupujeme, je vždycky zásadní geopolitická záležitost. Já se dokonce domnívám, že celá řada konfliktů na světě vzniká kvůli zajištění plynu jakožto základního elementu a komponentu energetického mixu, který ovšem neslouží jenom k vytápění domácností, ale je to základní element pro funkčnost průmyslu. Takže jestliže nakupujeme plyn z Ruska, tak tím určitě podporujeme nějakým způsobem finančně režim v Rusku. Jestliže ho nakupujeme z Německa, tak podporujeme režim v Německu. A může se nám i režim v Německu nelíbit, ale tak to prostě je. Jestliže ale nakupujeme ruskou molekulu přes Německo, tak to považuji za něco nemravného, protože vidím, že tak podporujeme oba režimy, o kterých jsem hovořil, a v podstatě na tom jenom finančně doplácíme.

Martina: Není to tak dávno, co se naši politici holedbali, jak nás zachránili, když jsme se odstřihli od ruského plynu. Ale ty naznačuješ, že jsme se tak úplně od ruského plynu neodstřihli. Tak jak to vlastně je? Odebíráme ruský plyn jenom přes zprostředkovatele, nebo odebíráme nějaký mix? Jak to funguje?

Pavel Janeček: Ano, obojí je pravda. Odebíráme ruskou molekulu přes LNG terminály, protože tyto terminály jako takové frčí z Vyborgu do různých terminálů, potom na území ať už Baltského moře ve Šwinoujšcie, nebo Eemshaven v Holandsku, a staví se Stade, a podobně. Tady jde o jinou věc. Určitě jsme viděli, že v rámci politického boje v Německu říkají některé politické strany: „My určitě obnovíme Nord Stream“. Víme, že se o tom jedná. A že se to asi stane, nebo se to s největší pravděpodobností stane, vidíme v tom, že terminály, o kterých jsem teď hovořil, nejsou plně vytížené. Dokonce společnost ReGas v podstatě odpojila terminál někde v severním Německu, protože nebyl vytížen, protože německá vláda – jak jsem říkal – vytváří neuvěřitelnou ekonomickou politiku, a těmto společnostem se nevyplatí tento terminál provozovat. To je prostě obrovský komplex rozkývaného systému dodávek plynu do střední Evropy – a my vidíme nečinnost naší vlády. Je vždycky dobré si poslechnout větu: „Vyřešili jsme energetickou krizi.“ Tak to tedy určitě ne.

Martina: Komu všemu platíme za předprodej ruského plynu? Dá se vůbec odhadnout, kdo všechno je ve hře?

Pavel Janeček: Určitě. Je to celá řada. My všechno v podstatě kupujeme na kontraktech, které ovšem nejsou dlouhodobé. Kupujeme v podstatě od společností tipu Shell, Uniper, SEFE, a tak dále. Primárně jsou to německé společnosti – primárně platíme německým společnostem – a samozřejmě nadnárodním korporacím. Těžko se dnes dá říci komu – ale je to tak. Já jsem v roce 2010 ještě s nějakou skupinou vycestoval do Ruska. Tehdy se to ještě mohlo, létaly tam přímé lety, a navštívili jsme Gazprom a chtěli jsme pro Českou republiku zajistit dlouhodobý kontrakt o dodávkách plynu. Tehdy to nebylo sprosté slovo. Ale ještě v roce 2019 bylo Evropskou unií diktováno: „Žádné dlouhodobé kontrakty neuzavírejte“. Přitom Německo si dlouhodobé kontrakty zajistilo. Prostě diskriminační přístup k České republice tady byl, a žádná vláda se mu nepostavila.

Ještě doplním jednu věc: V roce 22 jsme viděli plné noviny různých informací o tom, že vláda, která byla před touto, se nepostarala o energetickou bezpečnost, a že třeba nedokončila takzvaný Stork II, což je propojení mezi polským pobřežím a českou hranicí. Ale tomu zabránili Poláci – byl to v podstatě neefektivní byznys. Ale všimli jste si, že by tento Stork II od roku 22 dokončen? Vždyť se nic nestalo.

Martina: Pavle Janečku, když jsme se odstřihli od ruského plynu.

Pavel Janeček: Nikdy jsme se neodstřihli od Ruska.

Martina: Verbálně a částečně. Tak to bylo samozřejmě politické gesto. Mělo to nějaký smysl? Nebo to bylo prázdné politické gesto?

Pavel Janeček: Bylo to politicky velmi drahé gesto. Pro náš průmysl, a pro naše občany, to bylo pouze velmi drahé politické gesto.

Amerika nemá zájem, aby do Číny proudily levné ruské suroviny. A to je jedním ze zásadních důvodů vyjednávání, která teď probíhají mezi USA a Ruskem.

Martina: Rusko to na kolena nesrazilo. Dokonce, jak je zjevné, ho to ani nezabrzdilo ve válečných operacích na Ukrajině. Poškodilo toto naše gesto Rusko?

Pavel Janeček: Určitě. Nevím, jestli Rusko poškodilo gesto české vlády, ale Evropy jako takové ano. Rusko dodávalo do Evropy 40 procent veškeré spotřeby zemního plynu, 150 miliard kubíků ročně – a toto číslo prostě dramaticky kleslo. Samozřejmě mluvíme o potrubním plynu, protože v té době se zkapalněný zemní plyn vyvážel marginálně. Ale Rusko našlo jiné cesty. Zprovoznilo trubku jménem „Síla Sibiře“, teď staví „Síla Sibiře II,“ A můžeme si dovolit zaspekulovat, že toto je v současné době přesně jedno z jednání mezi americkou administrativou a Ruskem, protože „Síla Sibiře“ je pochopitelně byznys. A řekl jsem, že je to geopolitický byznys. Takže vidíme, za jaké ceny Rusko dodává do Číny plyn – asi 50 miliard kubíků ročně – což samozřejmě není náhrada kapacity, která šla do Evropy. Rusko prostě dodávky do Evropy ztratilo. Návrat na trhy bude velmi dramatický, a hlavně ztratilo velmi dobře platícího zákazníka s velmi vysokou marží.

Čína je někde úplně jinde. V momentě, kdy Čína viděla, že Rusko je desperate, že je trošku smutné z toho, jak ztrácí tady v Evropě, tak pochopitelně tento vyděračský potenciál, nebo obchodní argumentace, byla pro Čínu velmi efektivní. A bezpochyby Amerika nemá – víme, slyšíme geopolitické dohody o tom, kdo je největším konkurentem Ameriky, a že to není Rusko, a Evropa už vůbec ne, ale že je to Čína – v žádném případě zájem, aby do Číny proudily levné ruské suroviny. A myslím, že to je jeden ze zásadních důvodů pro vyjednávání, která teď probíhají.

Martina: Teď, když se bavíme o zdražování energií, a zdražování všeho ostatního, je vždycky odpověď: „Protože válka. Protože Putin“. Ale jak si vysvětlit, že už třeba v roce 2018 jsme platili pátou nejvyšší cenu za plyn v Evropské unii? Kdy se nám to stalo? A proč?

Pavel Janeček: Myslím, že jsem na to v podstatě už odpověděl. My jsme neměli takzvaný dlouhodobý kontrakt. Nakupovali jsme na spotech, nebo na krátkodobých smlouvách s dodavateli plynu. Ale v podstatě jsme neměli benchmark levného plynu z východu.

Martina: Promiň. Znamená to, že jsme se kvůli rozhodnutí Evropské unie museli v tomto poškozovat?

Pavel Janeček: Naše politické reprezentace se tváří, že jsou velmi dobré ve vyjednávání s Evropskou unií, ale tohle je přesně typický příklad, že tomu tak není, a není tomu tak vůbec. Naše reprezentace tehdy nebyly schopny zajistit dlouhodobý kontrakt s Ruskou federací, a tím pádem tím determinovat v podstatě všechny další smlouvy o dodávkách plynu. To je takzvaný benchmark, nebo porovnání. A to je důvod, proč u nás byl plyn drahý.

Martina: Když se podívám na to, kolik platí lidé v Americe, tak ceny elektřiny jsou teď pro spotřebitele v Evropě asi 4krát vyšší, a u plynu dokonce místy i 7krát vyšší.

Pavel Janeček: Vysvětlím, proč sedmkrát. Ono je to méně, je to pětkrát. Ale sedmkrát je to v případě, že jsou centrální výtopny a podobně, které jsou na plyn. Tyto centrální výtopny mají ještě slevu dalších třeba 40 procent z takzvaného Henry Hubu, a pak je opravdu cena plynu pro teplárnu ve Strakonicích, a pro teplárnu v Houstonu, sedminásobně rozdílná.

Martina: Ty říkáš, že elektřina bude také zdražovat. Proč? Když jí vyrábíme tolik, a podle všeho jsme druhý největší exportér v Evropské unii? Tohle už chci jednou pochopit.

Pavel Janeček: My jsme zatím exportérem elektrické energie. Jsme v takzvané ekonomické zóně Německa, a ekonomická zóna Německa determinuje svoji cenu elektrické energie na Lipské burze, a tam je odvozena od takzvané závěrné elektrárny, což je elektrárna, která se při potkávání se nabídky a poptávky připojuje jako poslední, a je tedy nejdražší – a v našem případě je to plynová elektrárna. A tím je řečeno vše. My, přestože v České republice provozujeme asi dvě významné plynové elektrárny – a připojujeme je jenom někdy, a už vůbec ne do base loadu, to znamená základní zatížení – tak v podstatě determinuje cenu na burze, Lipské burze. Chybně se říká, že elektrickou energii prodáme na Lipskou burzu, a koupíme ji zpátky. Přes Lipskou burzu přeteče třeba 5, 7 procent elektrické energie, ale Lipská burza determinuje cenu i takzvaných „over the counter“ kontraktů, to znamená přímé smlouvy mezi dodavatelem elektrické energie a jejím spotřebitelem.

Martina: Ještě v listopadu loňského roku zveřejnil ERÚ návrh, který tvrdil, že se výsledná regulace nebude zásadně měnit, podraží výrazně plyn, zatímco elektřinu čeká spíše zlevnění. Na základě toho, co jsi před chvílí říkal, že je u nás elektřina velmi často odvislá od ceny plynu, tak toto vypadá jako úplně nelogické nebo chlácholivé tvrzení.

Pavel Janeček: Já bych to neřekl lépe. Prostě, cena elektrické energie se determinuje, nebo odvozuje od ceny plynu, ale pak je tady ještě takzvaná regulovaná část, a tu určuje stát, na tu má stát vliv. V elektrické energii je to někde už kolem 50 procent, v plynu je to asi 23 procent ceny elektrické energie, nebo spotřeby, tedy to, co vidíte na fakturách. U elektrické energie má tedy stát obrovský vliv na cenu. A regulovanou složkou – která se skládá z cen za distribuci, za poplatky OTE, za obnovitelné zdroje, a z celé řady dalších drobných poplatků – v podstatě stát cenu uměle zvyšuje zvyšováním těchto poplatků. A to proto, že jsou nutné vysoké investice do přenosové soustavy, a ty jsou zase nutné jen a pouze kvůli připojování takzvaných obnovitelných zdrojů elektrické energie. To je postě parametr ekonomické transformace, nebo ekonomicko-energetické transformace, souhrnně v Evropě nazývané Green Deal.

Přístup České republiky ke Green Dealu se musí změnit, protože je to cesta do pekel

Martina: Návrh ministerstva průmyslu zvýšit poplatky za činnost Energetického regulačního úřadu, ERÚ, přinesl pro spotřebitele informaci, přečtu ti titulek v novinách: „Elektřina i plyn z rozhodnutí vlády zdraží. Počítejme s tím, že jde o nový normál“. Je to nový „normál“?

Pavel Janeček: Ano. Pokud budeme mít vládu, která akceptuje nařízení, protože to jsou nařízení, to jsou směrnice ze strany Evropské unie – tak pak ano. Pokud ale tento normál nechceme brát jako normál, tak se musí celá řada věcí změnit. A primárně se musí změnit i přístup vlády, nebo vlád, a vůbec České republiky, ke Green Dealu jako takovému. A já si myslím, že proti loňsku – kdy jsme tady, Martino, spolu seděli – vidíme dramatický posun. Ty se tomu směješ – mně to tak směšné nepřijde, mně to přijde jako tragédie – je to fraška. Já jsem asi před půl rokem viděl zásadního ekonomického poradce v diskusi na jakési celoplošné televizi s význačnou ekonomkou, a on tam vyprávěl o tom, že vláda zvládla energetickou krizi a že bude stavět elektrárny, jaderné elektrárny, a podobně, a že v podstatě Green Deal je nezrušitelná, nebo neomezitelná, nebo neměnná konstanta. A na druhé straně jsem od té ekonomky slyšel racionální argumenty, že tomu tak není, a že to je „road to hell“, že to je cesta do pekel pro český průmysl a že se tato situace zrychluje – a on to úplně odmítal. A ten stejný poradce řekl, že pan premiér Fiala – protože on je poradcem pana premiéra Fialy – by se měl připojit ve svém tažení proti Green Dealu k panu Babišovi. Tak co si o tom myslet? To je těžká věc.

Martina: Myslím, že to v jedné odpovědi vystihl Ondřej Hejma, když řekl: „Převlékání kabátů ještě neprobíhá masově, ale špičky už to chytají“.

Pavel Janeček: Myslím, že Ondra je velmi dobrý.

Martina: My opravdu můžeme teď být v přímém přenosu svědky toho, jak tito lidé, kteří nás vedou, obracejí a najednou už …

Pavel Janeček: Můžete jim věřit, že se opravdu obracejí?

Martina: Nevím. Ale aspoň už nepřísahají na Green Deal jako na Písmo svaté.

Pavel Janeček: Neudělali nic. V automobilovém průmyslu vidíme, že fleetové pokuty a podobně, a likvidační poplatky pro automobilky jako takové zrušeny nebyly. Nebyl zrušen jediný parametr. Evropský parlament schvaluje naprosto iracionální proklamace, ke kterým se – dlužno podotknout – nepřipojuje akorát singulárně Filip Turek, ale všichni ostatní hlasují jako jeden muž a jedna žena. Ale je to úplná tragédie. Ještě bych se vrátil k Ondrovi Hejmovi. Máme tady různé asociace, myslím, že lidé by měli vědět, že tyto asociace jsou lobbisti. A to jsou asociace moderní energetiky, a podobně. Ale žádná moderní energetika neexistuje, existuje jedna energetika. A to je prostě klíčový parametr národního hospodářství. A jestliže tyto asociace prostě řádí na ministerstvu průmyslu, a vytvářejí různé dodatky k LEX OZE III. a podobně, kdy tvrdí, že se lidem zlevní zapojením se do komunitní energetiky – tak to jsou úplné lži, podle mě je to jen čistý byznys. Nezlevní se vůbec nic. Spíš se to zdraží. Jména těchto lobbistů by měla být všude, a lidé by k nimi měli chodit s fakturami.

Já to odlehčím. Nedávno jsem někde na LinkedInu viděl fotku, kde byli vyfoceni všichni z těchto moderních asociací, a já jsem jim k tomu připsal: „Kluci, měli byste začít poslouchat kapelu Scorpions“ – a dál jsem to nerozváděl. A ten, koho si velmi vážím, potom napsal: „Pavle, a myslíš Wind of change, nebo myslíš Blackout?“ Protože Scorpions hrají obě tyto písničky. To je podle mě úplně klíčová věc, a o tom přesně mluvil Ondra Hejma.

Stát musí kontrolovat své energetické a distribuční společnosti, elektrárenskou soustavu, a to i obchodně, protože elektrická energie není zboží jako každé jiné – je to přirozený monopol

Martina: Václav Bartuška, zvláštní zmocněnec pro energetickou bezpečnost, řekl, že: „Evropa směřuje do velkého propadu výroby elektřiny. Budeme postrádat až 40 procent“. Pokud toto řekne člověk, který je zmocněncem ministerstva zahraničních věcí pro otázky energetické bezpečnosti, tak jak s námi může ERÚ a zbytek vlády hrát tuto hru?

Pavel Janeček: Před půl minutou jsem mluvil o tom, že jsou tady různé asociace, které vydělávají na moderních, takzvaně „moderních“ systémech výroby elektrické energie i její distribuce. A ty – opakuji – doslova řádí na ministerstvu průmyslu a obchodu, a na ministerstvu životního prostředí – doslova řádí – a jsou napojeny na Evropskou unii. Myslím, že jsme teď viděli toky peněz, které byly z Ameriky přes USAID distribuovány do Evropy na různé politické záležitosti, a podobně, a já si vůbec nemyslím, že by něco takového nebylo i u těchto asociací. A to nemusí být vůbec z nějakého daňového systému – protože USAID jsou peníze z daňového systému – ale může to být z korporací, které to zajímá a baví. To jsou čistí lobbisti, kteří v podstatě hájí své zájmy. Jestli si někdo myslí, že obnovitelné zdroje jsou nejlevnější, tak to je naprostý nesmysl. A co se týče Václava Bartušky, tak já si ho vážím, dlouho se známe, ale co se týče názorů, tak jsme úplně někde jinde. Potkali jsme se v několika debatách, a já jsem tyto věty, které říkám standardně a pořád, říkal i jemu. A on je nechtěl slyšet. A dneska o tom hovoří.

Martina: My jsme se o tom s Václavem Bartuškou bavili snad už v roce 2015, a tehdy právě varoval – ne před písničkou skupiny Scorpions s názvem Blackout – ale před tím, že není otázkou zda, ale kdy. Ty říkáš, jsou tady mocní lobbisté. Jak si ale vysvětlit to, že pokud ERÚ navrhne zvýšení ceny, tak že z tohoto zdražení budou profitovat hlavně společnosti NET4GAS, nebo Gas Storage? Protože pak bych řekla, že Energetický regulační úřad tady není od toho, aby chránil zákazníky, ale aby maximalizoval zisky státních monopolů?

Pavel Janeček: Tato otázka v sobě obsahuje odpověď. Já nevím, co bych k tomu řekl víc. Někdy v roce 2016 jsem dělal velký rozhovor pro Seznam zprávy, a přesně toto jsem tam říkal: Stát musí kontrolovat své energetické a distribuční společnosti. Musí mít pod kontrolou elektrárenskou soustavu, a to i obchodně, protože elektrická energie není zboží jako každé jiné – je to přirozený monopol, a tak dále. A že na aktivitu zvanou unbundling, která je součástí našich přístupových hovorů do Evropské unie, aplikovanou od roku 2006, doplatíme, a že na ni doplatíme dramaticky a strašně. A to se přesně splnilo – bohužel. Stát nakonec koupil NET4GAS, stát nakonec koupil zásobníky jako takové, ale je otázka, za jakých podmínek je koupil? Jestli peníze na to byly vynaloženy efektivně a dobře.

Pokud bych se vrátil ke svému textu pro E15, tak tam jsem navrhoval koupit NET4GAS za jednu korunu. A dovedu si představit, že by to mohlo být ještě levnější, protože NET4GAS je povinen od roku 26 začít splácet dluhopisy, které byly vydány. A techniky na to, jakým způsobem dosáhnout levnější ceny, by stát rozhodně měl, ovšem stát je nevyužil. To je tak. A pak vyšší poplatky.

Martina: Ano. Mimo jiné Mirek Topolánek řekl, že podle něj se jedná o skryté zdanění energií, a snahu vylepšit hospodaření zadlužené společnosti NET4GAS, kterou si stát pořídil.

Pavel Janeček: Mirek Topolánek řekl pravdu, tak to prostě je. Mirek Topolánek se na celé řadě těchto systémových problémů podílel, a to, že v roce 2009 zajistil, aby tekl plyn přes Ukrajinu a podobně, to je jeho obrovská zásluha. Nicméně on mohl řešit i tyto systémové věci už tehdy. On je věděl. A ne, že ne.