Je to 25 let, kdy jsme zaútočili na Jugoslávii
V polovině března roku 1999 zme vstupili do tehdejšiho „obranneho vojenskeho společenstvi“, zvaneho za bolševika Severoatlantycky pakt, později za Havla Severoatlantycka aliance, neboli NATO.
O dva tydny později se z obranneho spolku stal agresor, kery rozvratil svět. A to jedenacte zaři bylo ještě v te době přiliš daleko…
A tak bohužel, tajak už dva razy předtym, zme se po třeti v jednom stoleti ocitli na straně agresora.
Poprve temu tak bylo, když zme v ramci Rakusko-Uherskeho statu zautočili 28. červenca 1914 z dunajskych řičnich člunu na srbsku metropolu Bily Hrad. Nasledky byly katastrofalni, a přestože zme nebyli v řidicich strukturach tehdejši rakuske moci, poddali zme se bez odporu.
Podruhe temu tak bylo, když zme v ramci Velkoněmecke řiše zautočili 1. zaři 1939 na Polsko (bratia Slovaci dokonce vstupili na cizi uzemi společně ze synkama z Wehrmachta). Nasledky byly katastrofalni, a přestože zme nebyli v řidicich strukturach tehdejši německe moci, poddali zme se rozkazum zas bez odporu.
Potřeti se tak stalo, když zme v ramci Severoatlantyckeho paktu zautočili 24. března 1999 na Jugoslaviju. Nasledky pro to, co bylo do te doby považovane za nepřekročitelne porušeni mezinarodniho prava, byly (a dodneška su) katastrofalni, a přestože zme nebyli v řidicich strukturach Brusela, poddali zme se bez odporu, tajak je už u nas zvykem. Fakt, že se proti temu vymezili pozdějši prezidenti Klaus a Zeman, byl Jugošce asi tak platny, tajak mrtvemu zimnik.
Nemluvě o tym, že tehdejši prezident Havel, v te době už naprosta loutka ameryckych zajmu, porušeni mezinarodniho prava podpořil. To byl smutny konec absurdniho dramatyka, z kereho se už nevzpamatoval, kromě te absurdyty, kdy o pět roku později inycijoval dopis k napadeni Iraku kvuliva udajne likvidace zbrani hromničeni. Vysledkem teto dalši humanoidni intervence bylo přes pul miliona mrtvych lidi…
Kdyby ten synek skončil s polityku, tajak nam v osumdesatemdevatem slibil, po prvnich svobodnych volbach, možna byzme si ho dodneška važili…
Ale o tom sem mluvit nechtěl. Je smutne vyroči naši agrese do Jugošky. Omluvil sem se už tenkrat, den po začatku agrese, na strankach jakehosik bělehradskeho tisku. Neměl sem tenkrat gule na to, abysem se tajak porubsky patryjot Statys zebral a jel koncertovat na bělehradske mosty, kaj každu sekundu mohla spadnut bomba. Jak řikal mlady Palach – každy musi bojovat těma prostředkama, jakyma na to v dane situaci stači.
Omluvam se aji dneska synkum a děvucham z Jugošky za to, co zme jim zrobili.
Mam ale taky blby pocit, že tu kyselu pachuť z te doby stejně nesmažu.
Ladik Větvička, hlasatel Radia Universum, Beograd
Všechny příspěvky s Ladislav Větvička
Výborné shrnutí, děkuji!
Tradiční kydání špíny od nějakého Větvičky, který se ve skutečnosti jmenuje Olšák. Už to je příznačné.
Takže podle vás byl náš souhlas s útokem prospěšný? Neboť tak přesně váš příspěvek vyzněl. Smutné…
Je dobře, že jste nám to připomněl.
Honza Schneider nedávno v rozhovoru pro PL řekl: „Když máte hroší kůži, nemusíte mít páteř“. Moc hezky tim vystihl nejen naše politiky, ale i hodně voličů ….
Já se za sebe (a hlavně za naši zemi) taky moc omlouvám resp. prosím za prominutí. Snad se někdy dopracujeme takového vedení země, které to za nás všechny udělá oficiálně a tam na místě. S pokorou. Pokud nám aspoň jeden Srb odpustí, bude to mít váhu..
já spíš prosim za odpuštění, ale jinak to podepisuji …
Cítím to obdobně Kdyby jsme si udělali raději pořádek doma, než se vrtali do toho čemu nerozumíme, bylo by na světě o dost lépe a lidé by neumírali jak na běžícím pásu…:-(
Bohužel je jiná doba.
Na domě „U jelena“ v Chrudimi býval pod tím jelenem nápis: „co nechceš, aby jiní činili tobě, nečiň ty jim“. Babička mi to vždycky ukazovala a vysvětlovala, co to znamená.
Teď už je tam jenom ten jelen ….
Smutná pravda.