Zpět

To je zakladni věc. Všeci čekaju na to, až kerysik cyp napiše v novinach, nebo řekne na Nově cosik, co je nakopne. Co ukaže, jak to ma spravně byt. Jak spravně investovat, kam fajně a levně cestovat, jak se mět fajně. A temu cypovi može byt třeba osumnact roku, zrovna ho přijali do redakce Bleska, aby tam robil podržtašku a osumdesat procent naroda čita jeho chytre kecy, přestože z Praglu nedojel ještě ani na Palavu. To zme to dopracovali, kura.

Neni to tak dluho, když sem na kole valil z Maďarska na Podkarpatsku Rus, a kamoš v knajpě, když sem mu to pravil, vyvalil očiska a řika: „Ty zje chuj zplantany, Ladik! Vždyť ti ten tvuj stary vergl ukradu, znasilni tě zepředu aji zezadu a pak tě zabiju a zapali ve škarpě!“

Okamžik, kdy sem tenkrat v roce 2005 překročil hranicu do Podkarpatske Rusi, bylo cosik, na co do dneška vzpominam. Jiny svět. Komunystycka hranica, dojebane cesty, jidlo a chlast zadarmo, lude šťastni za jakehokoliv cypa, co přijel ze Zapadu. Furt je to tam pěkne, ale ten okamžik, kdy tam neotravoval nikdo z Česka, byl nadherny. Bohužel, už před nama tam dovalili investoři z Holandska, Anglije a z Rajchu. Kupili zajimave pozemky, postavili penzijony, hotely, lyžařske střediska.

Zase zme přišli pozdě. Na co furt čekame? Jo, ja sem zapomněl. Nejsme jako oni…

V Bulharsku sem nebyl pědatřycet roku. Jako maly synek sem se s tatu a mamu placal kajsik na severnim pobřeži u rumunske hranice, zatimco u nas partyja v Narodnim podepisovala petycu „Za nove tvurči činy ve jmenu socijalizmu a miru„. Tuž, zajel sem do bulharskych hor podivat se, co se tam za ty roky změnilo.

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Melnik

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička