Zpět

Tyto dva světy, klasická medicína a alternativní léčba, existují vedle sebe, někdy se prostupují a někdy zase dostávají do konfliktů. Hladina je většinou rozbouřena nějakou aktuální událostí, podobně jako je tomu právě nyní, poté, co Česká televize odvysílal dokument „Obchod se zdravím“, jenž byl natočen skrytou kamerou, kterou měla figurantka, herečka vydávající za klienta, v terapeutickém zařízení Aktip. O tomto dokumentu diskutuje Martina Kociánová s doktorkou Jarmilou Klímovou, která je odborným garantem a vedoucím tohoto institutu.

Martina: Paní doktorko, jak jste se dozvěděla o dokumentu ČT s názvem Obchod se zdravím?

Jarmila Klímová: Dozvěděla jsem se o tom, že tento pořad bude vysílán asi čtyřmi dny před vysíláním. Byl odvysílán v pondělí, já jsem se to dozvěděla ve čtvrtek večer, kdy zavolalo několik kolegů s tím, že viděli jakousi upoutávku v televizi, která vypadá, že je jakýmsi způsobem, řekněme naladěná, na kritiku alternativní léčby – a že tam možná budeme také zmíněni. To byla první informace, která ke mně přišla. A potom v pátek ráno jsem opět dostala echo, abych si pustila Dobré ráno na ČT2, kde už tvůrkyně pořadu vedly dialog s moderátory. Bylo to několik vstupů, kde tento pořad komentovaly.

Martina: To znamená, že do té doby vás nikdo z ČT neinformoval nebo se nepokoušel třeba získat váš názor, postoj?

Jarmila Klímová: Neměla jsem nejmenší tušení, že se něco takovéhoto odehrává.

Bylo pro mě šokující, s jak jednostranným pohledem, který jsem vnímala jako naprosto účelově manipulativně sdělované informace, je možné natočit pořad pod záštitou veřejnoprávní televize

Martina: A co jste si myslela, když jste tento dokument poprvé uviděla v televizi jako každý jiný divák?

Jarmila Klímová: Viděla jsem ho jednou ve vysílacím čase v pondělí a byla jsem už připravená na to, že to asi nebude úplně hezké. Nicméně v první chvíli pro mě bylo šokující to, s jak jednostranným pohledem, který jsem vnímala jako naprosto účelově manipulativně sdělované informace, je možné natočit pořad pod záštitou veřejnoprávní televize.

Martina: Právě jste použila termín „zmanipulovaný“. Slyšela jsem také, že jste říkala, že je tendenční a sestříhaný. To je pochopitelné, protože každý dokument, který vzniká z mnohahodinového záznamu, musí být sestříhaný, protože by to nikdo neukoukal. Ale řekněte mi, v čem vidíte manipulaci a tendenčnost?

Jarmila Klímová: Vidím ji v několika rovinách a s dovolením se je budu postupně snažit ukázat a vyjmenovat. Rovina, která lemuje celé natáčení, jsou komentované vstupy, to znamená komentáře tvůrců, kteří se vyjadřují tak, jako kdyby to, co říkají oni, byla nezpochybnitelná pravda. Vyjadřují se k něčemu, na co nemají ani vzdělání, ani jakoukoliv jinou kompetenci. Vyjadřují se k terapeutickým metodám, k přístrojové diagnostice, o které vůbec nic nevědí. Jednoznačně lživým způsobem popisují, že pracujeme s necertifikovanými přístroji, že používáme šarlatánské vyšetřovací či terapeutické metody, aniž by si ověřili, jaké metody skutečně máme. To, že kolegové, kterých mám v našem institutu 25, pracují metodami, které jsou mezinárodně uznávané a mají svou dlouhodobou ověřenou historii v terapeutickém světě, už tvůrkyně tohoto dokumentu nezajímá.

Martina: Paní doktorko, říkala jste, že ten pohled byl laický. Ale on to byl pohled pacienta, který absolvoval kolečko vyšetření, a pacient přece není odborník, ten za odborníky přichází.

Jarmila Klímová: S tím s vámi naprosto souhlasím. Pacient není odborník, ale běžný pacient také nevystupuje v televizi, nenatáčí pořad tohoto typu a své vnitřní postoje nevydává za právoplatnou pravdu. V tom je ten základní rozdíl. Ty komentáře byly vedeny tak, jako kdyby tvůrkyně dokumentu měly jasné a kompetentní informace o tom, jestli terapeutické a poradenské metody mají své profesní opodstatnění. Takže to nejsou vyjádření prostého klienta. Jsou to vyjádření, která cíleně poukazují na něco, o čem v podstatě vůbec nic neví.

Martina: Když se ale podívám na zpracování dokumentu, tak za odbornou veřejnost tam jako glosátor vystupovala onkoložka a další odborníci z klasické alopatické medicíny. A z té alternativní tam vystupoval pan doktor Honzák – a i ten se posmíval.

Jarmila Klímová: Víte, mně to skoro přišlo tak, že mi pana doktora Honzáka bylo až malinko líto.

Nikdy bych si nedovolila hodnotit něčí práci, kterou jsem na vlastní oči neviděla

Martina: V jakém smyslu?

Jarmila Klímová: Pan doktor Honzák je respektovaná osobnost, persona, která má v psychosomatické medicíně velké jméno, které si rozhodně zaslouží. Nicméně v tomto případě ho v úžasu sleduji v roli glosátora před sestříhaným dokumentem, který je mu předložen v rámci nějakého záměru – a on se vyjadřuje k něčemu, o čem nemá ani tušení. Nezná podrobně práci mých kolegů a komentuje ji, v rámci svého jakéhosi šarmu veřejně vyslovuje podezření k diagnóze člověka, kterého nikdy neviděl. To by, myslím, asi lékař neměl úplně dělat. Já bych si třeba nikdy, nikdy v životě nedovolila hodnotit něčí práci, kterou jsem nikdy na vlastní oči neviděla.

Martina: Paní doktorko, když se podívám na dokument jako celek, tak mi tam chyběla jedna věc – a to je vaše vyjádření. Myslíte, že ČT váš názor na to, co natočili, vůbec nezajímal? Nezkoušeli vás třeba kontaktovat?

Jarmila Klímová: To jsou možná dvě otázky v jednom. Jestli ČT zajímá nebo nezajímá můj názor, nevím. Nemohu posoudit, co ČT zajímá, ale to, co ČT ve finále vyrobí. To je asi důvod k zamyšlení, jestli ČT tím, že tento pořad nechala proběhnout v takovéto podobě, aniž by dala prostor druhé straně, více méně porušila zákon o své existenci jakožto veřejnoprávního média a vlastní kodex činnosti, kterým se zaštiťuje. Je potřeba rozlišovat mezi investigativní novinařinou a PR, které vždy pracuje veřejným způsobem – a tzv. černou propagandou, která využívá metody špionážní. Jestli ČT připadá v pořádku, že se sníží k metodám černé propagandy, tak asi ve veřejnoprávním médiu není úplně všechno v pořádku.

Martina: Když se podívám na onen pořad svýma očima, tak musím říct, že v prvních deseti minutách jsem si říkala: „Tak, ten dokument natáčejí ženy, které velmi pochybují o vašich způsobech léčby. Ale když ten dokument pokračoval dál, tak i mně několikrát vylétlo obočí nahoru. A to když jsem poslouchala hlavní hrdinku, paní magistru Lenku Krutilovou, její odborná terminologie byla pro mě někdy velmi neodborná. Nebylo v tom dokumentu něco, co by vadilo i vám, jakožto garantce tohoto zařízení?

Jarmila Klímová: Rozhodně ano a moc ráda to rozeberu. Možná by bylo vhodné začít přítomností či nepřítomností odborné terminologie. Tady bych se s dovolením podržela dobré terapeutické praxe, což vám potvrdí každý psycholog, že v terapeutickém procesu není důležité žonglovat s odbornou terminologií, ale první, co má ten proces nastavit, je sladit jazyk terapeuta s jazykem klienta. Už jsem slyšela i názor, že když nezazní odborná terminologie, tak se klient může cítit poškozen. Je zde ale zkušenost, že klienti přicházejí z oblasti tradiční medicíny zahlceni odbornou terminologií, ve které se sami ztrácejí, která jim nahání strach, které nerozumí – a jsou vděčni za to, že jim něco vysvětlíte tím nejpřirozenějším způsobem. Mnohé stížnosti klientů se týkají toho, že na ně lékař mluví latinsky, a když chtějí podrobnější vysvětlení, co tím lékař myslí, jsou odmítnuti s tím, že to přece není jejich starost. To je odpověď k odborné terminologii. Druhou věcí je, pokud se neformálnost jazyka vychýlí do opačného extrému, jehož jsme zde byli svědky, a začne zavánět skutečně takovým redukcionistickým, až hrubě neprofesionálním jazykovým módem, který jsme tam bohužel v několika větách rozhodně zaznamenali. Ano, ani tak by se neměl terapeut vyjadřovat. Ovšem je důležité si uvědomit, že samy tvůrkyně říkají, že dokument natáčely několik měsíců. Figurantka, herečka docházela opakovaně na terapeutická sezení, natáčelo se mnoho hodin. A vidíte, vypadlo nám z toho pět, možná deset vět, které byly samozřejmě účelným způsobem použity. Hodnotím to jako jakýsi exces profesního pochybení, ale jsem naprosto přesvědčena, že kdyby těch vět tam padalo víc, že rozhodně v dokumentu zazní.

Paní magistra Krutilová sklouzla k terminologii, se kterou nemohu souhlasit a v každém případě ji nemohu podpořit

Martina: Paní doktorko, na jednu stranu si vzpomínám na to, jak mi jeden můj dlouholetý kamarád, který se zabývá bezpečností, opakovaně říkal, že mu stačí dostatečně dlouho někoho odposlouchávat v jeho přirozeném prostředí – a dokáže udělat násilníka a vraha i ze svatého Františka.

Jarmila Klímová: Naprosto nepochybuji.

Martina: Na druhou stranu musím říci, že věty, ze kterých se pravděpodobně už staly hlášky – jak lze vykadit rakovinu, že to vypadá jako brambora anebo zapouzdřené virové cosi, co vypadá jako chobotnička, že si má pacientka koupit síto do záchodu, to všechno tam zaznělo – pro uši pacienta, pro uši člověka, který očekává, že se mu dostane odborné pomoci, zní bizarně.

Jarmila Klímová: „Bizarně“ je myslím ještě velmi laskavé pojmenování. Já s vámi naprosto souhlasím a jenom opakuji, že to byl záměr, aby to takto vyznělo. O tom záměru naprosto nepochybuji.

Martina: Ale také nemůžeme pochybovat o tom, že to paní magistra řekla.

Jarmila Klímová: Jistě a říkám: „Ano, tady sklouzla k terminologii, se kterou ani já nemohu souhlasit a v každém případě ji nemohu podpořit.“

Martina: Když jsem četla nejrůznější reakce na internetu, tak mnoho diváků rozzlobilo, že herečce Ivaně Lokajové, která hrála pacientku, jež se chce podrobit terapii, vaši kolegové neustále podsouvali termíny jako „rakovina“ – a zazněla tam i „roztroušená skleróza“. Ptám se na to proto, že když jsme si spolu my dvě před časem povídaly v pořadu Kupředu do minulosti, tak jste říkala, že se nám svět medicíny a léků neustále snaží implementovat dojem, že třetina žen dostane rakovinu prsu a třetina kardiovaskulární choroby. Řekla jste tehdy větu: „Teď už jenom zbývá, abychom se začali rozpočítávat.“ A najednou v tom dokumentu slyším totéž: „Když takto budete žít, dostanete rakovinu.“ Jak si to vysvětlit, jak si to přebrat, jak si to přeložit?

Jarmila Klímová: Řeknu vám, jak si to překládám já. Právě proto, že oficiální zdravotní systém děsí svým pragmatickým a nehumánním přístupem mnoho pacientů tím, jak jsou vyslovovány prognózy o tom, že se dožijí tří, nebo pěti měsíců, tak si myslím, že je potřeba zkusit, jestli to náhodou nedělá i protistrana. Když v tom dokumentu zaznělo, že infiltrátorce byla, řekněme, podbízena tato hypotetická možnost onemocnění, tak tam ale zase pochopitelně nezaznělo, že to bylo na její opakované výzvy dozvědět se něco, jak to s tou rakovinou je. Pakliže toto bylo vytrženo z kontextu, zcela nepochybně a samozřejmě to musí vypadat tak, že my podsouváme diagnózy, které s původní diagnózou nebo zakázkou klienta vůbec nesouvisí. Je to úplně stejné, jako když třeba řeknu větu: „V ČR v současné době žije několik set tisíc obyvatel, kteří jsou negramotní.“ V tuto chvíli střih a už tam nezazní věta, která následuje, „Jedná se o děti 0–6 let“. Takže je potom velice snadné tímto způsobem vyrobit, že my něco někomu podsouváme. To, že toto hypotézování nemělo vůbec nic společného s vlastním terapeutickým procesem, s příběhem té klientky, to tam samozřejmě cíleně nezaznívá. Když to vezmeme ještě v obecnější rovině, tak v podstatě pokaždé, když se rozvine rozhovor o nemoci a zdraví, a i řekněme v takovém tom preventivním duchu, tak to zúzkostnění s tím, že bych mohl přijít o zdraví, že by se mohla rozvinout nějaká závažná nemoc, to zúzkostnění je tam vždy. Jde jen o to, jakým způsobem se s tím dál pracuje.

Paní magistra byla dotlačena k tomu, že začala vyprávět hypotézy, jak vypadá detoxikační proces ájurvédské medicíny, což pak zkrátí do vysoce nešťastného sdělení, že rakovinu lze vykadit

Martina: Vy jste ale neviděla těch 35 hodin – nebo kolik hodin natočili. Neviděla jste ten hrubý materiál.

Jarmila Klímová: Samozřejmě, že jsem ho neviděla.

Martina: Mám tomu rozumět tak, že rozhodně věříte vaší kolegyni, že…

Jarmila Klímová: Musela k tomu být vyprovokována opakovaně kladenými dotazy z úst figurantky, až byla dotlačena k tomu, že začala vyprávět hypotézy o tom, jak třeba vypadá nějaký detoxikační proces z ranku ájurvédské medicíny, což pak zkrátí do toho vysoce nešťastného sdělení, že lze rakovinu vykadit. Vidíte – a teď jsme přesně u terminologie, protože když já třeba zmíním: „Ano, na základě účelného, dlouhodobého detoxikačního procesu je tělo schopné se různými vylučovacími kanály zbavit toxických tkání,“ (teď používám odbornou terminologii), tak mi běžný laik řekne: „Nerozumím tomu, co říkáte. Řekněte mi to jinak.“ A teď jde o to, jestli se do toho nechám anebo nenechám dotlačit.

Martina: Když se podívám na další základní výtky v tomto pořadu, tak tam zaznělo, že používáte necertifikované metody a necertifikovanou techniku. Už jste se o tom zmínila a já bych ráda uvedla na pravou míru, kdo ty metody a techniku certifikuje, jestli vůbec tento pojem tady funguje.

Jarmila Klímová: Tento pojem tady funguje a většinou se řadí k přístrojové diagnostice. Veškerá přístrojová diagnostika, kterou máme, má atest, tedy certifikaci, minimálně v rámci EU. Prostě má.

Martina: To znamená, že všechny metody, které aplikujete a provozujete, jsou certifikované metody.

Jarmila Klímová: Ano. To, že tvůrkyně pořadu o tom nic neví – a záměrně uvádějí širokou veřejnost v omyl, považuji za výkvět novinářské neetiky.

Martina: Slyšela jste do té doby někdy o kritice vašeho zařízení? Protože tím celý dokument začínal – opakované kritiky.

Jarmila Klímová: Jde o to, zda kritika přichází z úst nespokojeného klienta, nebo z pole akademické medicíny, akademického světa a tak podobně. My už jsme byli nesčetněkrát kritizováni akademickým světem a opakovaně se ukázalo, že tyto kritiky a útoky, které míří na naši práci, jsou v podstatě naprosto liché. Že jsme byli schopni velmi dobře naši práci před těmito útoky obhájit. A pokud někdy zazněla kritika z úst klienta, tak byla vedena vůči nám, takže jsme se mohli s kritikou potkat. Na druhou stranu je pravda, že když je někdo nespokojen, tak ne na sto procent přijde a řekne nám to do očí, ale třeba se rozhodne k nám už nechodit. A to je naprosto v pořádku. Jestliže klient není spokojen, subjektivně vnímá, že zkrátka nedostává to, co očekával, tak se svobodně rozhodne nepřijít a nepokračovat v tom procesu. To my respektujeme.

Martina: Říkáte, že se vám podařilo zvrátit nejrůznější útoky odborné veřejnosti. Čeho se většinou týkaly?

Jarmila Klímová: Nejvděčnějším tématem jsou samozřejmě onkologická onemocnění. Takže útok byl už před několika lety veden právě Českou onkologickou společností nebo přicházel z řad České psychiatrické společnosti. A to proto, že například psychiatři vůbec nechápou (a to samozřejmě není jejich vina), že my děláme práci, která přesahuje běžný medicínský pohled na klienta – a v podstatě nerespektuje to úzké zaměření, na které jsou oni ve své práci a v myšlení zvyklí. Takže jestliže je pro ně něco neobvyklé, tak je takovou dobrou praxí západní vědy kritizovat, aniž bych si zjistila potřebné informace. Takže s kritikou tohoto typu máme poměrně bohaté zkušenosti. Ano, kritika, která přichází bez jakékoliv snahy něco pochopit, něco si ověřit, o čemkoliv se dozvědět, přichází.

Pan doktor Honzák řekne: „Ale ty kurzy jsou necertifikované.“ A už to vypadá, že my je za certifikované vydáváme. Ale my jsme je za certifikované nikdy neprohlašovali.

Martina: Velké výhrady směřovaly také vůči vašim kurzům. V pořadu zaznělo mnoho obvinění vás a vaší kolegyně. Ale, jak jsem již říkala, nebylo dopřáno sluchu napadané straně, a proto jsem ráda, že se vás teď mohu na všechno vyptat. Kurzy, které děláte, jsou certifikované, nebo ne?

Jarmila Klímová: Nejsou certifikované, nikdy jsme je za certifikované neprohlašovali a ani nemáme ambici, aby certifikované byly, protože je děláme pro širokou veřejnost. Kdo se o tom chce něco dozvědět, může k nám přijít – a my mu poskytujeme možnost vhledu v nějakém soustavnějším vzdělávání. Vidíte, a to je přesně ta podprahová tendenčnost, která svádí diváka k nazírání nějakých věcí. Stačí, že pan doktor Honzák řekne: „Ale ty kurzy jsou necertifikované.“ A už to vypadá, že my je za certifikované vydáváme. V tom právě spatřuji neprofesionalitu, se kterou je reportáž vedena.

Martina: Herečka Lokajová, která měla za úkol se do vašeho zařízení infiltrovat jako pacientka, tak tyto kurzy glosovala ještě tím, že po absolvování šestitýdenního kurzu mohou být jeho absolventi přijati jako terapeuti. Je něco takového možné?

Jarmila Klímová: Ale v žádném případě. Opět se jedná o naprosto tendenční a (teď mi promiňte ten výraz) vrcholně hloupé vyjádření. Je to zase jenom subjektivní vhled člověka, který byl najat na nějakou práci. Že si ona myslí, že po absolvování těchto kurzů může automaticky u nás pracovat, mi připadá víc než směšné.

Martina: Víte, co by mě zajímalo, když vás poslouchám? Slyšela jsem napadání z jedné strany, teď slyším váš názor. Ale vlastně za celou tu dobu nikdo neslyšel vaši konfrontaci. Vy říkáte, že jste ty kurzy nikdy nepovažovali za certifikované, a mě by strašně zajímalo, proč to říkají a co by na to řekli. Šla byste do konfrontace?

Jarmila Klímová: Jedna věc je, že by mě možná zajímalo, co by teď řekli, a na druhou stranu… Konfrontovat se mohu s člověkem, který vykazuje alespoň nějaké známky rovného chování. Pojem „konfrontace“ je o tom, že jednám narovinu. Já se nemohu a ani nehodlám konfrontovat s lidmi, kteří tvoří špionáž a na rovinu nejednají.

Tvůrkyněmi deklarovaly, že monitorují klasický terapeutický proces. Když ale klient přichází se lživým záměrem, tak to s klasickým terapeutickým procesem nemá vůbec nic společného.

Martina: Dokážu pochopit, že ona statistka nebo infiltrátorka nebyla vůči této léčbě vstřícná. To beze sporu. Nešla tam s tím, že se zbaví svého únavového syndromu nebo únavy, což psychosomatik pozná. Myslíte, že právě proto třeba jednala paní magistra Krutilová tak, jak jednala, protože měla třeba pocit, že s ní nemůže hnout? Je to stejné, jako když někdo přijde k psychiatrovi na konzultaci a odmítá o sobě cokoliv říct. Psychosomatik asi pozná, že se k pacientovi vůbec nepřiblížil.

Jarmila Klímová: Děkuji, že se můžeme bavit o této rovině celého procesu, protože je potřeba vynést na světlo jednu skrytou úroveň nebo skrývanou úroveň reality – a tou je, že figurantka přichází do našeho institutu a prezentuje záměr se léčit. Upřímně řečeno, kdyby primárním zájmem byl skutečně terapeutický proces, proč je tedy opásána skrytými kamerami? A tam je potřeba v této úvaze začít. Ona nepřichází se zájmem se léčit, přichází s primárním zájmem natáčet. Tedy i její zadání do této pseudoterapie už je samozřejmě zpochybnitelné. Navíc, když říká, že přichází s únavou, ještě neznamená, že přichází s únavou. I toto proklamační prohlášení již dnes vnímám jenom jako záměr, pouze jako vystavěný konstrukt, který s vlastním terapeutickým procesem opravdu nemá vůbec nic společného. Další tvůrkyněmi deklarovaná pseudopravda je, že monitorují klasický terapeutický proces. Ne. Terapeutický proces můžeme monitorovat jiným způsobem, ale ne tím, že klient přichází se lživým záměrem. To už s klasickým terapeutickým procesem nemá vůbec nic společného. Ona se totiž během celé té doby, co navštěvovala Aktip, jako typický klient nechová. Cíleným způsobem navštěvuje další a další kolegy, aniž by to mělo cokoli společného s vlastním procesem léčení.

Martina: Ale to proto, že ji tam paní Krutilová posílala.

Jarmila Klímová: Počkejte, to ještě neznamená, že když vám terapeut nabídne možnost, že by bylo vhodné jít na toto a toto a další vyšetření, že je to ze strany terapeuta direktiva. To je vždy na zvážení klienta. Já můžu nabídnout další diagnostickou službu, ale je na klientovi, jestli ji podstoupí, nebo ne.

Martina: To ano, ale připusťme, že je pacientem, (nebavím se o tomto konkrétním případu) který je zoufalý, má zdravotní potíže a věří svému ošetřujícímu terapeutovi. A ten mu říká: „Měl byste ještě jít na kinezioterapii, měl byste ještě zkusit homeopatii.“ A on to všechno zkouší, protože věří. To přece asi ale chcete.

Jarmila Klímová: Klient musí důvěřovat stejně tak, jako terapeut musí důvěřovat klientovi, že jeho záměry jsou čisté. Teprve oboustranně pravdivý a čistý proces může mít za výsledek skutečné uzdravování. Pakliže třeba klient řekne: „Neposílejte mě na tu kinesku, protože tomu nevěřím“, tak jasně, nemá vůbec cenu, aby nastupoval do jakéhokoliv procesu, který je pro něj nedůvěryhodný. Na jednu stranu jsme byli obviněni z toho, že možná nepracujeme dostatečně týmově, a jedním dechem jsme byli zároveň obviněni, že si klienta posíláme mezi sebou a chováme se jako letadlo. Myslím, že je poměrně velkou šikovností nás v několika minutách obvinit ze dvou protichůdných věcí. Nicméně pokud klienta doporučujeme třeba na další vyšetřovací metodu a potřebujeme ještě vyjádření dalších kolegů, tak se vlastně chováme úplně stejně jako zodpovědný praktický lékař, který posílá svého pacienta na vyšetření do laboratoří, na ortopedii, imunologii, gynekologii a tak dále. Pak se u něj sejdou výsledky a on se svým pacientem dál prochází cestu léčení. V nemocničním a oficiálním zdravotním systému je to v pořádku, ve chvíli, kdy my kopírujeme tento postup, protože nám připadá smysluplný, jsme označeni za letadlo.

Martina: To byste měla pravdu, paní doktorko, kdyby se ty výsledky sešly v rukou té terapeutky. Ale nonsens tam byl právě v tom, že terapeutka tam seděla a výsledky od ostatních terapeutů v rukou neměla.

Jarmila Klímová: Ona je v rukou neměla proto, že paní infiltrátorka jí je prostě nedonesla. My totiž ještě víc, než jakékoliv zdravotnické zařízení, musíme dbát a respektovat ochranu osobních dat klienta. Tedy si za jeho zády neposíláme nějaké papíry. Všechny výsledky vyšetření, které klient absolvuje, ve většině případů dostává do ruky on a přináší si je ke svému kmenovému terapeutovi.

Martina: A proč je po ní nechtěla paní Krutilová, jestliže je měla paní herečka Lokajová?

Jarmila Klímová: Paní herečka řekla, že nic do ruky nedostala.

Martina: A dostala? Víte to?

Jarmila Klímová: Já jsem u toho nebyla. Jenom vám dokladuji další a další tendenční řekněme tvrzení, která v dokumentu zaznívají. Ale ještě se s dovolením vrátím k tomu, jestli naše spolupráce v rámci týmovosti, je nebo není dobrá. Ano, občas se stane i to, že klient třeba řekne: „Víte co, já to nechci paní doktorce převyprávět, protože bych to nějakým způsobem pomotal, tak si výsledek vyšetření prosím vás řekněte.“ V tu chvíli jsme vyzváni k tomu, že smíme informace o klientovi sdílet na jeho výslovnou žádost.

Martina: Ale přeci by ty informace byly terapeutce k ničemu, kdyby si je nechal ten terapeut pro sebe a neřekl je jí…

Jarmila Klímová: No jistě, že by jí byly k ničemu, proto si je musíme předávat. Ale klient musí dostat výsledek konzultace nebo diagnózy jako první, a je především na něm a na jeho rozhodnutí, jestli je předá do rukou dalšímu člověku.

S paní magistrou povedu asi velmi závažný rozhovor a je možné, že se s ní rozloučíme, protože budu chtít dokladovat přímo od ní výsledky její práce. A jak to dopadne, ještě uvidíme.

Martina: Přemýšlím, že úplně nejjednodušší by pro vás bylo se paní magistry zbavit a říct: „To bylo její pochybení, její selhání. Mě to mrzí, ale prostě jedna vlaštovička jaro nedělá.“ Přemýšlela jste o tom?

Jarmila Klímová: Pořad se odvysílal přesně před týdnem, což bylo minulé pondělí, a já jsem od úterního rána do nedělního večera byla pracovně na Slovensku. Byla to pracovní cesta, kterou jsem měla naplánovanou několik měsíců se závazky, které nelze jen tak hravě zrušit. Takže dnes je to první den, kdy jsem přišla zpátky na půdu mého pracoviště, abych to začala řešit přímo na místě. S paní magistrou povedu asi velmi závažný rozhovor a je možné, že se s ní rozloučíme, protože budu chtít dokladovat přímo od ní výsledky její práce. A jak to dopadne, ještě uvidíme.

Martina: Budete chtít také dokladovat, jestli skutečně studovala hereckou školu?

Jarmila Klímová: Myslím, že jestli studovala hereckou školu, nebo hrála basketbal, pro mě opravdu není důležité, když ji budu posuzovat jako terapeuta.

Martina: Určitě. Tím se chci zeptat, jestli je možné si důvěru nepříliš spolupracovavšího pacienta získávat třeba i takovouto lstí. Tedy, že mu třeba neříkám úplně pravdu, abych si získala jeho náklonnost, protože ona se jí zjevně chtěla přiblížit: „Jo, Vy jste herečka, no vidíte, já mám podobný osud, taky jsem studovala herectví.“ Jestli je takováto drobná lež povolená.

Jarmila Klímová: Myslím, že lži nejsou povolené nikdy, aspoň z mého pohledu, a opravdu nemohu soudit, na základě jakých pohnutek tyto věty kolegyně použila. Nevidím jí do hlavy, nevím, proč to udělala.

Přicházejí s kapičkami a říkají: „Tyto kapičky nemají žádné účinné chemické složení.“ A my říkáme: „Nikdy netvrdili, že mají,“ protože toto terapeutického působení je založené na úplně jiném principu.

Martina: Chci vám dát prostor, paní doktorko, vyjádřit se ke spoustě nařčení, která v dokumentu zazněla. A jedním z nich je pasáž, kde si herečka kupuje v Aktipu kapičky, dává za ně cirka 2000 Kč a potom je laboratorním rozborem ukázáno, že tam nejsou žádné účinné látky. Musím říci, že každý, kdo se trošičku věnuje homeopatii, ví, že to je věčný spor o tom, jak to může zabírat, když v tom nejsou zjistitelné laboratorní látky. A druhá strana říká: „Protože to funguje na jiném principu.“ Nevím, proč se zrovna tomuto věčnému sporu v pořadu tolik věnovali. Ale vím, že v některých časopisech redaktoři dělali happeningy, že se předávkovali homeopatiky. Co s tím můžete dělat? Jak můžete reagovat na toto nařčení? Protože si sama nejsem jista, jestli když někdo nechce homeopatii, tak tam prostě nebude chodit. Ale dobře, máme zde nařčení, že tam nejsou žádné léčivé látky, je to moc drahé, je to podvod. Co s tím?

Jarmila Klímová: Opět je to zakomponováno do účelovosti toho sdělení. Je to něco podobného jako když řeknu: „Ale oni přece nemají svoje kurzy certifikované.“ My jsme nikdy netvrdili, že máme. A oni teď přicházejí s kapičkami a říkají: „Ale tyto kapičky nemají žádné účinné chemické složení.“ A my říkáme: „My jsme nikdy netvrdili, že mají,“ protože toto terapeutického působení je zkrátka založené na úplně jiném principu.

Martina: Na jakém?

Jarmila Klímová: Na principu energo-informačním. Přenos informací v energetické komponentě. Tyto preparáty jsou samozřejmě ověřené mnoha studiemi, pracuje se s nimi nejen v Čechách, ale také v zahraničí. Celá tato detoxikační metoda je mnohokrát ověřovaná jako naprosto relevantní, funkční metoda.

Je to situace, jako kdyby list papíru, který má 2D rozměr, přišel ke krychli, která má 3D rozměr, a řekl: „Dokaž mi, že existuješ,“ protože list papíru neumí třetí rozměr. Kdyby se krychle nechala nachytat a otiskla svůj tvar do papíru, stane se z ní čtverec.

Martina: Pokud vím, tak jestli něco homeopatikům chybí, tak jsou to studie, protože jejich platnost klasická medicína neuznává.

Jarmila Klímová: Klasická medicína nemá hlavně ve svém portfoliu žádné nástroje, kterými by to mohla zkoumat, protože pokud zkoumá roztok, zkoumá ho chemickou cestou. Ale tam není dohledatelná žádná chemická struktura, protože jak už jsem řekla, tento princip stojí mimo rámec zkoumání chemickou cestou. Západní věda se již mockrát pokoušela napadnout a znehodnotit práci, která mnohonásobně překračuje 2D pohled na realitu a svými metodami vlastně odstřelit, znehodnotit, zpochybnit další a další aspekty, se kterými lze přistupovat pochopitelně nejenom k lidskému bytí a zdraví. Neustále nás vyzývají, abychom něco dokladovali, deklarovali, ale je to stejné, jako kdyby list papíru, který má 2D rozměr přišel ke krychli, která má 3D rozměr a krychli řekl: „Dokaž mi, že existuješ,“ protože list papíru neumí třetí rozměr. Kdyby se krychle nechala nachytat a otiskla svůj tvar do papíru, stane se z ní čtverec. Tedy popře vlastní existenci tím, že zredukuje důkazní materiál. Upřímně řečeno, chytrá krychle se s listem papíru bavit nebude.

Martina: Řekla jste, že funkčnost kapiček Joalis je doložena mnoha studiemi. Musím říct, že tohle mě opravdu zajímá, protože vím, že je to odvěký boj, funkčnost, nebo nefunkčnost homeopatik, tak jako mezi dobrem a zlem. Opravdu existují takovéto studie, které jsou zaslepené a podobně?

Jarmila Klímová: Odpovím něčím, co možná bude pro posluchače daleko dostupnější. Samozřejmě, že takové studie existují. Běžný posluchač si ale asi nepůjde studovat vědecké expertízy, můžete se však podívat na webové stránky, které se léta letoucí zabývají inteligencí vody. V těchto kapičkách jsou dvě komponenty – voda a alkohol. Alkohol jako stabilizátor k tomu, že je do toho roztoku nahraná nějaká informace. Na to, že voda je nositelkou informace a že se mění její krystalická struktura na základě toho, jaké informaci je vystavena, existují dlouholeté studie. To už víme dávno. Asi neproslavenější propagátor těchto záležitostí, Japonec, pan doktor Masaru Emoto, nafotil tisíce snímků krystalů vody, která přeformátovává svoji molekulární strukturu podle toho, jaké je vystavena informaci. A to je zde k dispozici a pro každého dostupné již dávno.

Martina: Paní doktorko, děkuji vám za tento náš první rozhovor.

Jarmila Klímová: Já vám děkuji za možnost osvětlit řadu nejasností.

Všechny příspěvky s Jarmila Klímová