Zpět

Helena Neumannová: Františku, já půjdu hned na začátku k tomu tématu molekulární biologie a chemie, protože ono to zní strašně skvostně, ale při tom se to zaobírá našimi nejmenšími částečkami života. Ať je to živočich, rostliny, houby nebo mikroorganismy. My přesto, že víme, že na nás má obrovský vliv, na naše zdraví, na naši mysl, na naší duši a na to, jak žijeme, na radost nebo neradost, má na nás obrovský vliv genetika neboli naše vybavení genetické, tak posledních deset let díky studiím věhlasných univerzit světa a samozřejmě profesorů a výzkumných týmů, válcuje medicínu takzvaná epigenetika. Ty se tím zaobíráš. Ty sis to zvolil, ale klasický molekulární biolog a chemik se uzavírá do své laboratoře nebo do svého týmu a bádá si. Čím to je, že ty jsi zvolil právě to poselství jít ke klientovi, být s ním v dennodenní komunikaci a starat se o to zdraví napřímo, přestože patříš ke generaci, která spíš má ráda být v zázemí a moc nekomunikovat. Co bylo za tvým rozhodnutím?

František Knobloch: Mě osobně vždycky zajímaly víc věci, které měly přímé uplatnění do běžného života. My můžeme vlastně filozofovat nad spoustou zajímavých otázek na různých modelech na buňkách. Můžeme jít do sebemenšího molekulárního detailu a můžeme sledovat každou drobnost, ale dokud tyto drobnosti nebudou mít přesah do našeho běžného života. Dokud vlastně nedokážeme pomoc některým lidem, kteří mají nějaké problémy nebo kteří chtějí problémům předcházet do budoucna, tak to z mého pohledu jsou otázky, které nejsou tak důležité, a od začátku mě to táhlo spíše k biomedicínským oborům, protože mě ten detail extrémně zajímá, a věřím, že v pochopení detailu se skrývá ta hrana, kdy my můžeme začít poznávat nové věci a můžeme začít pomáhat novými způsoby dalším a více lidem. Takže i přesto, že mě zajímá medicína jako celek, tak mě vždycky zajímalo to nové, a to detailní, z čeho můžou vycházet. A nové otázky, nejenom nové odpovědi. Ale i nové otázky, které mohou celý obor posunout.

Helena Neumannová: Pojďme na to tedy prakticky, když sám říkáš, že tě baví lidem pomáhat. My ze všech stran vnímáme a slyšíme, že jíme otrávené jídlo. Opravdu jsem se dostali do stádia, kdy k nám putují petržel nebo bazalka, která má překročenou hladinu pesticidů. Já to ráda tady vyprávím, protože je to každodenní potřeba. Dříve babička šla na zahradu a utrhla si fantastickou kvalitu petržele a věděla, že se skutečně léčí. Hroznové víno, které na první dobrou vypadá nádherně voňavě, a přesto nám radí, ponořte ho na půl hodiny do vody se sodou. A vůbec, platí to z pohledu biomolekulárního chemika? Co si myslíš, jakým způsobem se dneska můžeme bránit prakticky tomu, abychom v domnění, že dáváme svým dětem nebo svým rodinám nebo svým milovaným to zdravé, a ono to škodí? Tak jak z toho ven z tvého úhlu pohledu? Já, jako naturopat, používám byliny, používám detoxy, používám těch pět pilířů zdraví. Na tom se určitě shodneme, ale ty jsi ta mladá nadějná generace, která nám právě díky těm novým poznatkům může říct, co je třeba špatně a co můžeme dělat ještě lépe. Co je tvoje rada?

František Knobloch: Bohužel dnešní doba přichází s mnoha výhodami i s mnoha nevýhodami. Já nejsem úplně zastánce názoru, že velké společnosti přímo chtějí nám škodit. Ony sledují svoje zájmy, a často vedlejším produktem je, že jejich výrobky, produkty jsou designované pro maximalizaci zisku, a ne pro maximalizaci našeho zdraví. Takže není to přímo jejich záměr nám škodit, ale spíše nedostatek zájmu o to nám pomáhat. Co se týče potravin, tak bych řekl, že jsou tady problémy s velkochovy, s velkým zemědělstvím, kde se masově používají například herbicidy, pesticidy a tak podobně. Ale mě vždycky zajímá se první obrátit na ty otázky, které za, řekněme, za nejméně úsilí dokážou udělat největší efekt. A proto i přesto, že petržel ošetřovaná pesticidy nebo hroznové víno, a tak podobně, tak můžou mít své problémy, tak bych řekl, že nad principem, nad tím je rozlišit celistvé potraviny a rozlišit ultra zpracované potraviny jako celek. Z obojího jsou výjimky, kdy můžou být některé ultra zpracované potraviny méně problematické než jiné, a stejně tak celistvé potraviny méně problematické než jiné, ale toto rozdělení se začíná stávat ve vědě hodně prominentním v tom smyslu, že strava, která je založená na ultra zpracovaných potravinách z velké části, tak nám velmi škodí, protože tyto potraviny jsou designované tak, aby maximalizovaly profit a, řekněme, maximálně zahnaly hladomory, hlad, ale v našich vyspělých společnostech už hladomory nejsou ten problém. Pak přebytek energie a metabolické onemocnění, které tyto potraviny, bych řekl, přímo způsobují. Takže strava založená přímo na těchto potravinách nutně povede k metabolickým onemocněním a obezitě, které jsou velmi propojené. Není ve vědě přímo shoda na tom, co je příčina čeho. Jestli je příčinou první metabolické onemocnění, a pak k tomu vedoucí nadváha a obezita, anebo jestli je to přebytek energie, který ve svém důsledku vede k metabolickým onemocněním. Já bych byl zastánce spíše toho prvního, což že je metabolické onemocnění, je první příčinou, a že tyto potraviny můžou právě do metabolického zdraví velmi negativně zasahovat a že když se postaráme o stravu, která bude založena z velké většiny, dokonce bych řekl více než se normálně říká 80 % ku 20. Já bych řekl více, že by mělo být založeno na celistvých potravinách, tak že i přes ty problémy, jako jsou například nižší kvalita potravin, která se teď prokazuje, tak když bude strava založená skoro výhradně na celistvých potravinách, tak na tomto základním principu můžeme postavit většinu benefitů, které ze stravy získáváme.

Helena Neumannová: Dobrá, ale já ti musím oponovat, nebo se tě alespoň zeptat, jak mi tedy poradíš, když k tobě přijdu na konzultaci jako ke konzultantovi dlouhověkosti. Ty mi řekneš, Heleno, jste obézní a musíte zhubnout 10 kilo. Proto vás bolí kolena, proto nemůžete dýchat a tak dále. Hrozí vám infarkt myokardu, kardiovaskulární onemocnění, cévy a tak dále. A já řeknu, dobře Františku, pojďte mi pomoci sestavit můj pohybový plán, můj jídelníček, otužování a tak dále. A teď narazíme na první moment. V jídelníčku dostanu za úkol k obědu sníst salát, který bude z 90 % z potravin, respektive ze surovin, abych byla přesná, které přijdou z dálky. To znamená, pochutnám si pěkně na plné míse pesticidů, hormonů, antibiotik, a promiň, svinstva. K večeři si dám kuře napíchané hormony a vodou, antibiotiky, a promiň, v takový moment to můžu zabalit. Já se ptám: Jak z toho ven?

František Knobloch: To je vždycky otázka, co s čím srovnáváme. Já si stále myslím, že pokud já jsem na něco, čemu se ve vědě občas říká „standard American diet“, což je strava, která je založena výhradně na zpracovaných potravinách, tak když já přejdu na i když ne příliš kvalitní stravu, která bude založená na celistvých potravinách, tak můžu udělat rozdíl oproti té standard American diet. Pokud já chci udělat ještě něco lepšího a posunout to ještě dál, tak budu dbát na lokálnost potravin, sezónnost potravin, kvalitu potravin. Budu sledovat, jakým způsobem se ty potraviny pěstují. Jakým způsobem se živočichové chovají a tyto vlivy samozřejmě mají přímý efekt na to, v jaké kvalitě bude ta strava, kterou já budu konzumovat. Takže ano, když se zvíře bude pást na slunci, bude krmené travou nebo přirozenou stravou, tak místo velkochovu, kde bude zavřené ve tmě ve stresu ošetřované různými látkami a krmené velmi nepřirozenou stravou založenou často na kukuřici a sóje, tak i kvalita toho masa živočišných výrobků a zejména třeba těch tkání, kde se tyto látky ukládají, jako jsou vnitřnosti, kolagenní tkáně, tuková tkáň, tak tyto budou mít velmi rozdílnou kvalitu a samozřejmě to může mít velký vliv na to, jak moc budu schopen dosahovat svých cílů. Třeba je jednoznačné, že složení tuku masa má velký vliv na naší biologii, a pokud zvíře je zdravé a nezdravé, tak my můžeme pozorovat, že se to složení masných kyselin výrazně liší. Takže ano. Zdraví zvířete nebo i zdraví rostliny mají velký vliv na to, jaký vliv ta potravina bude mít na naší biologii. Jenom bych řekl, že je to, řekněme, princip, o který nemá smysl se snažit, pokud já jsem na standard American diet a jím fast foody, ultra zpracované potraviny, které jsou plné velmi nebezpečných zoxidovaných tuků, rafinovaných cukrů a tak podobně.

Helena Neumannová: Já tě musím zastavit, ale mně přijde, že tvoje generace už to dopředu vzdává. Ty budeš rád, když tvůj klient přistoupí na to, že začne jíst alespoň to lepší, nikoliv to nejlepší nebo dobré. A moje generace se na to dívá ještě tím starým způsobem, kdy moje prababička, když uvařila jarní polévku z toho, co vyrostlo na zahrádce, pro mě to bylo standard přirozené a něco naprosto normálního. Ale dobrá. Pojďme dál. Pojďme teď prosím k tomu, co myslím si, jak tobě a vaší klinice rodinné, tak nám píší lidé na dennodenní bázi. Opravdu vyznat se v tom, co vědecké týmy doporučují a každý měsíc je to jinak, je, bych řekla, nadlidský výkon. Čili, budu se ptát a ty říkej, jak z tvého úhlu pohledu nejenom biochemika, ale i nutričního poradce a člověka, který se dlouhověkostí zabývá, jestli si myslíš, nebo přikláníš se k tomu, zda ano či ne, a proč. Takže začněme mléčnými výrobky. Mléčné výrobky po šestém roku života, je nám sdělováno, že nepotřebujeme. Čili ano či ne mléčné výrobky?

František Knobloch: U mléčných výrobků bych řekl jednoznačně ano za podmínek, které musí být splněny. Existují potraviny, kde ta kvalita je opravdu stěžejní, a potraviny, kde je méně stěžejní. A mléčné výrobky jsou určitě jedna z těch, kde ta kvalita stěžejní je. Ve studiích se podle mě jednoznačně ukazuje, že kvalitní plnotučné nezpracované často z nepasterizovaného mléka nebo velmi šetrně pasterizovaného mléka, mléčné výrobky, tak jsou pro lidské zdraví dosti prospěšné na více úrovních. Zejména můžeme sledovat snižování zánětlivosti, a tak podobě. Já bych řekl, mléčné výrobky ano, a co se týče nekvalitních mléčných výrobků, tak tam bych řekl, že nejsou přímo škodlivé nebo že důkazy o jejich škodlivosti jsou poměrně slabé, ale jejich prospěšnost je dost nejistá a kromě toho, že často bývají relativně bohaté na bílkoviny, což může být v určitých kontextech prospěšné, tak úplně bych se… Spíše bych se vyhnul například krabicovému mléku, které je zpracované na několik způsobů. Ono je v podstatě rozložené a složené zpátky dohromady ultra hitem…

Helena Neumannová: Jsi příliš slušný. Musím říci, že tě opravdu obdivuji. Já bych skoro řekla, že by nám velmi kleslo statistické číslo bezlaktózových lidí, pokud by šli ke svému ekologickému farmáři pro kvalitní máslo, mléko, sýr. Ale ty jsi slušný, takže to říkáš tak zaobaleně. Já to říkám trošku tvrději, ale dobrá. Myslím, že jsi to hezky vysvětlil. Cukr. Cukr ano či ne? A tam mě zajímá: Ty jsi ještě velmi mladá generace. Já z pohledu i studia medicíny vím, že pro vývoj mozku, kostí a svalů, to se asi shodneme, je cukr důležitý. Řepný cukr tady byl tisíce let a bez něj bychom nedokázali žít. Čili zase: Cukr ano či ne? A případně proč?

František Knobloch: Tady je v podstatě nutné malinko rozbalit ten pojem „cukr“, protože pojem cukry, můžeme mluvit, a pojem sacharidy, tak se do jisté míry překrývají a není úplně jasná terminologie mezi vědeckou literaturou a řekněme laickou literaturou. Pokud bereme sacharidy jako celou komplexní skupinu všech těch uhlovodíků, tak ty bych řekl, že by ve stravě neměly chybět. Zároveň bych neřekl, že jsou nutné. Že jsou nutné k životu, protože my si umíme, lidské tělo si umí vyrobit sacharidy i z jiných zdrojů. Takže nejsou esenciální, nejsou nutné, ale řekl bych, že jsou více prospěšné obzvláště ve správném množství. Co se týče cukrů, jako skupiny, kterou můžeme nazvat třeba jednoduché cukry, monosacharidy a disacharidy, tak těm bych se vyhnul více, nebo bych si na ně více dával pozor, a zejména je potřeba rozlišovat zase mezi jednotlivými cukry, kde obzvláště problematická je fruktóza, která má některé efekty na organismus, které jsou nebezpečné z hlediska metabolického zdraví, ale v tomto případě obzvlášť jde o množství. A nejenom o množství, ale i o koncentraci. To znamená množství najednou. Množství za čas.

Helena Neumannová: Promiň. Jde o fruktózový cukr i u dítěte? Já, jako matka, se tě ptám. Mám, dejme tomu… Já už mám velké děti, ale když bych měla šestileté dítě, sedmileté opravdu v takové té vývojové fázi, kdy se jim staví v podstatě celé tělo. Opravdu je tam potřeba dávat i méně fruktózového cukru, nejen toho cukru klasického?

František Knobloch: Ještě bych doplnil, že to, co nazýváme jako cukr, stolní cukr, řepný cukr, třtinový cukr, tak to je sacharóza, která je složená z molekuly glukózy a molekuly fruktózy, které jsou spojené vazbou. Co se také hodně používá, je glukózový, fruktózový sirup, což je v podstatě to stejné, až na to, že mezi nimi není vazba. Je to glukóza a fruktóza, které plavou volně v roztoku. Možná je rozdíl v tom, že tam je mírně vyšší poměr ve prospěch fruktózy, kde v sacharóze je to přímo padesát na padesát, a glukózo fruktózový sirup často bývá 55 na 45, 60 na 40 ve prospěch fruktózy. Glukóza není příliš problematická z hlediska metabolického zdraví z hlediska obezity jenom ve velmi vysokých množstvích, kdy to překročí naši schopnost se s ní vyrovnávat. Zejména to hodně odpovídá tomu, kolik se hýbeme. Že naše svaly vychytávají tu glukózu a používají ji na energii. Fruktóza je výrazně problematičtější a velmi problematická je mimo svoji přirozenou formu. Takže já bych se nebál ovoce, protože observační studie ukazují, že příjem ovoce není problematický. Stejně tak bych se příliš nebál medu, ačkoliv ve vysokých množstvích bych na to upozornil. Ale co se týče nápojů, které jsou slazené glukózo-fruktózním sirupem i cukrem, tak tam bych byl opravdu hodně opatrný, a je to právě zejména z důvodu fruktózy. My máme určitou kapacitu, kdy se naše střevo dokáže velmi dobře vypořádat s určitým množstvím fruktózy, ale jakmile tuto kapacitu překročíme, tak ta fruktóza směřuje do jater a je velmi nebezpečná pro játra, jakmile ta játra zahltí. Tam vede k určité sérii biochemických reakcí, které vedou k tomu, že naše metabolické zdraví se začíná postupně zhoršovat. Takže já bych na fruktózu velmi upozornil v tom smyslu, že je nebezpečná. My máme určitou kapacitu se s ní vyrovnávat a evolučně dokonce měla svůj význam. My, pokud jsme snědli spoustu ovoce na konci léta, což je v podstatě v přírodě jediná doba, kdy my jsme byli vystaveni vyššímu množství fruktózy přirozeně. Tak ona měla dokonce svůj význam, že podporovala přibírání tuku na zimu.

Helena Neumannová: Ano. Teď jsem to chtěla říct. Připravovali jsme se jako zvířátka hezky na zimu.

František Knobloch: Což bylo evolučně užitečné, ale v dnešní době to příliš užitečné není. Obzvlášť pokud máme spoustu tukových zásob navíc, kterých se chceme zbavit. Takže fruktóza jako jeden ze silných stimulantů přibírání na váze je nebezpečná, pokud je v přebytku, pokud je obzvlášť v tekuté nepřirozené formě a pokud je během celého roku. Takže je tam více problémů a je potřeba se soustředit na každý z nich.

Helena Neumannová: Čili lehnout si v sadu po švestkový strom a přejíst se švestkami, tak jak jsme to dělali my, to už dneska není správné, ale přesto je to menší zlo, jak říkáš. Dobrá. Pojďme teď na velice módní záležitost. Lepek. Samozřejmě já vím, že je to otázka na tělo, protože bavíme se tady o speciálně modifikovaných připravených polotovarech, které dávno s klasickým pekárenským rohlíkem či houskou nebo nedej bože kváskovým chlebem nemají nic společného, a tím jsme obklopeni ve všech obchodních nákupních centrech a tak dále. Přesto jsou výjimky a jsou kolem nás pekaři, kteří dokáží připravit vysoce kvalitní chléb či jiné pečivo, a proto se ptám s obrovským nárůstem gluten free lidí, tedy lidí, kteří nemohou lepek, a je jim tvrzeno, že za tím stojí nebo je to jedna z příčin jejich obrovských zdravotních problémů. Na nás se obrací opravdu velké množství lidí s touto intolerancí. Tak jak to vidíš ty zase z pohledu tvého vzdělání třech vysokých škol a certifikovaného nutričního poradce a co si případně myslíš, že by se mělo změnit? Nebuď tak příliš slušný a řekni, co by se mělo změnit za tvou mladou generaci, abychom v budoucnu neskončili tak, že si ten chleba budeme moci dát jednou ročně, jako na Vánoce kapra?

František Knobloch: Toto je hodně relativně obsáhlé téma. To, že se na něj dá dívat z více úhlu pohledu. Jeden z nich je zase opět kvalita potravin. To znamená, že přesně, když budeme mít kváskové pečivo, tak ten kvásek může velmi pomoci se vstřebatelností toho pečiva a může být velmi méně problematické pro naše trávení. Co se týče těch problematických látek v pečivu, jako je právě lepek, ale jako jsou i jiné lektiny a další, tak z mého pohledu mírně kontroverzní téma ve vědě, ale určitě je možné říci to, že v tom hraje roli i naše kvalita mikro biomu a kvalita našeho imunitního systému, protože to, co můžeme my pozorovat, je právě to, že náš imunitní systém útočí na něco neškodného. Takže to, že my se přestáváme setkávat s přirozenými patogeny, které jsme potkávali v evoluci, tak může pravděpodobně moct za to, že náš imunitní systém chce útočit na neškodné věci ve stravě.

Helena Neumannová: Počkej, ale tady tě musím zastavit, protože nemůže za to pouze náš mikrobiom, který je samozřejmě oslabený tím, jak jsme zdegenerovaní, ale co říkáš na to, že do toho těla přichází modifikovaná pšenice? Modifikovaný ječmen, oves? On to je uzavřený řetězec. Víš, začíná to u toho agrárníka, toho velkobarona zemědělského, který potřebuje vyprodukovat v nejkratší době nejefektivnější množství pšenice, a končí to tím zdegenerovaným polotovarem u toho pekaře. Pak teprve přichází na řadu náš mikrobiom. Čili, já bych si trošku naše tělo v tomto případě bránila.

František Knobloch: Z mého pohledu je to ale velmi těžké propojit. My nemáme jistotu ohledně toho, co přesně ta modifikovaná pšenice způsobuje. A tím pádem je velmi těžké propojit ty dva fenomény. Já jsem vždycky opatrný s tím, když je tam nějaká míra nejistoty s tím říkat nějaká tvrzení, že to je příčina a následek. My můžeme pozorovat spojitost, ale je velmi těžké říct, jestli opravdu ta modifikace té pšenice vede k tomu, co my pozorujeme, protože my to také můžeme přisoudit jiným faktorům anebo to můžeme přisoudit kombinaci faktorů. Takže to je jenom to, s čím jsem já opatrný tomu přisoudit i přesto že to možná hraje roli, tak v tom také může hrát roli třeba to, že přirozeně se naše strava velmi měnila z hlediska ročního období. To, že se to teď neděje, může vést k tomu, že si pěstujeme některé ty intolerance. Je docela dobře prokázáno, že pokud během roku cyklujeme potraviny, měníme jejich zastoupení a množství během roku, tak se výskyt intolerancí snižuje.

Helena Neumannová: Čili „zlatá střední cesta a pestrost“ platí v tomto směru, jak tady poslouchám. Ale přesto v USA existují rozbory a výzkumy, které potvrdily, že ta modifikované pšenice způsobuje výrazná onemocnění, a má to následky, které lze potom řešit pouze dietně případně jakousi tedy intoleranční stravou, ale máš pravdu, teď jsi řekl strašně zajímavou věc. My jsme přestali používat roční období jako jakýsi diktát ve vztahu k našemu tělu a k tomu, co máme na jídelníčku. To je jeden z faktorů, o kterém se vlastně nemluví. To je zajímavé téma a musím říci, že mě velmi baví proto, že my si v lednu dáme jahody a zase jsme u toho. Proč potom máme těch jahod plných pesticidů celý rok, každý měsíc na talíři. Nejenom, že nám to způsobuje otravu těla, a potom je snížená imunita, nefunguje mikro biom, přichází ucerózní kolitida, Crohnuv syndrom a tak dále. A peristaltika střev přestává fungovat, ale přesně jak jsi řekl. My vlastně potom nemáme ani tu možnost předcházet těm intolerancím, které bychom zvládli i s tou modifikovanou pšenicí, pokud by jí nebylo příliš. A to se mi moc líbí. Zeptám se: maso. Ano či ne? Máme tady Green Deal. Máme tady prdící krávy. Máme tady problém s mnoha faktory, které nám diktují, že maso je pro nás nezdravé. Přesto musím říct, že když jsem se dívala a připravovala na náš rozhovor, dá se říci, že 80 % nutriční odborné, tedy vědecké populace, ale i té nevědecké se shoduje na tom, že v žádném případě nenahradíme proteiny z masa. Z kvalitního samozřejmě. Tedy bavíme se o masu minimálně z volného chovu, ne-li z bio chovu. Tak je nedokážeme nahradit jinými potravinami. Jak se na to díváš ty? A samozřejmě v naší evropské kotlině?

František Knobloch: Zkrácená odpověď je, že maso ze zdravotních důvodů, bych řekl, že spíše ano. A obzvláště zase v kontextu kvality a sezónnosti. Ale samozřejmě do toho musíme brát i ty další faktory enviromentální a také etické, kde k etickým se dnes asi pravděpodobně moc vyjadřovat nebudeme, ale co se …

Helena Neumannová: Můžeme, pokud chceš. My naturopaté radíme maso dvakrát týdně maximálně právě z etických důvodů. Nejenom z finančních.

František Knobloch: Ony jsou na jisté úrovni tyto fenomény propojeny. Nebo tyto úhly pohledu propojeny. Pokud vezmeme regenerativní zemědělství, tak jsou docela dobrá data na to, že může být uhlíkově až negativní. Takže zase bych viděl relativně velký problém v tom způsobu chování zvířat a v tom, že bychom měli více tlačit tu regenerativnost zemědělství a k přírodě šetrný chov zvířat. Což bude mít vliv jak na zdravotní, protože kvalita toho masa bude výrazně lepší, tak etické, protože ta zvířata budou žít v mnohem lepších podmínkách, a tak enviromentální, protože se ukazuje, že regenerativní zemědělství může být uhlíkově až negativní. Takže jednoznačně zde platí kvalita, ale samozřejmě zde je důležité řešit i tu sezónnost a množství. Co se týče ale toho problému, jestli je možné nahradit bílkoviny z masa jinými způsoby, tak já bych řekl, že spíše je. I přestože se v tom tím pádem neshoduji s 80 % veřejnosti nebo odborné veřejnosti, tak si myslím, že není nic speciálního ohledně bílkovin v mase, co by nešlo nahradit správnou kombinací jiných potravin.

Helena Neumannová: Jakých?

František Knobloch: Co se týče aminokyselin v mase, je výhodné to, že jsou ve správném poměru, řekněme, a zároveň jsou velmi dobře vstřebatelné. Ale máme zaprvé jiné živočišné produkty, které mají velmi dobré spektrum aminokyselin, a jsou velmi dobře vstřebatelné. Jako jsou vejce, jako jsou kvalitní mléčné výrobky, ale i rostlinná strava, pokud je zaprvé dobře kombinovaná. To znamená, že když my kombinujeme luštěniny s obilovinami, kterým oběma nějaké aminokyseliny chybí, ale jejich kombinace může tento nedostatek do jisté míry vyvážit. A pak také musíme řešit obsah antinutričních látek, které si většinou snažíme z těchto potravin vymáčet, jak se dělá u luštěnin ale i obilovin, a potom také často také tepelnou úpravou. Ta vstřebatelnost i tak zůstává nižší. Je potom otázka, jestli jsme schopni to, řekněme, „ujíst“, ale jak už jsme se bavili o tom, že v dnešní době je spíše problém s přebytkem energie, tak bych neviděl úplně nutně problém v tom, že bychom to neujedli, obzvlášť když to v dnešní době můžeme podpořit pomocí koncentrovaného proteinu, který není z masa, ale je to často syrovátkový protein, ten se používá asi nejvíce. Což je vlastně mléčný protein, který má právě velmi dobré aminokyselinové složení, a můžeme tím podpořit tu rostlinnou stravu. Takže já bych řekl, že není to nutnost. Myslím si, že konzumace masa je určitě spíše prospěšná než ne. Obzvlášť pokud s ní umíme dobře zacházet. To znamená kvalita, načasování, ale také doba konzumace, protože třeba červené maso se bude trávit relativně dlouho, a tím pádem si úplně nemyslím, že je dobré ho konzumovat třeba dvě hodiny před spaním. Takže je potřeba s těmito informacemi pracovat v kontextu, ale zkrácená odpověď je, že bych konzumaci masa ve správné kvalitě a ve správném množství doporučil.

Všechny příspěvky s František Knobloch