Zpět

Jednodušší lidé se mohou z aktuálního dění v Sýrii radovat. Bašár Asad byl usankcionován, oslaben tak, že zemi ovládli teroristé. Hlavní slovo má teď šéf džihádistické armády Haját Tahrír aš-Šám v Sýrii, Abú Mohammad al-Jolani. Terorista na mezinárodním seznamu teroristů, na jehož hlavu je vypsána odměna 10 milionů dolarů. Asad byl většinou západních politiků a médií označován za zlo, bude tudíž zajímavé, jak označí progresivisté a „liberální demokraté“ člověka, který prošel Al-Kaidou, Islámským státem a pak si ovládl další řeznickou teroristickou organizaci, mnohem nebezpečnější, než byly ty dvě předchozí.

Haját Tahrír aš-Šám je daleko nebezpečnější z mnoha důvodů, ale zejména proto, že dokáže přizpůsobit svou propagandistickou rétoriku tomu, co chtějí ideologové na Západě slyšet. Nyní například mluví o tom, jak jsou zamilováni do „rozmanitosti“. Označuje se za „mnohem liberálnější“ než byl Islámský stát nebo je Táliban. Dobře ví, proč to říká. Vzpomene si snad ještě dnes, pouhé tři roky po ostudném úprku západních jednotek z Afghánistánu, někdo na tehdejší sliby Tálibanu? Zajímá ještě někoho, jaký rozdíl je mezi tehdejšími deklaracemi a dnešními činy afghánských vládců?

Propaganda Haját Tahrír aš-Šám cílí na západní ideology, aby se ti mohli prociťovat, jako že nemají důvod ke znepokojení – a dívali se jinam, až zúčtování nabere na otáčkách… Na hranicích do Libanonu (jakožto i do jiných zemí) se nyní tlačí křesťané, alavité, jiní šíitští muslimové, ale také jejich sunnitští bratři. Je jen otázkou času, kdy se pohnou do Evropy. Do té Evropy, která Syřanům před pár lety otevřela vrata dokořán s odůvodněním, že prchají před Asadem, jakkoli se záhy ukázala oprávněnými varování střízlivých lidí, že s lidmi, skutečně vystrašenými Asadem, připlouvá mnohem více těch, které nevyhnal Asad, ale prostě válka. A že s nimi přicházejí také skuteční i potenciální teroristé.

Jak se zachová Evropa nyní? Opět otevře náruč a zvolá „Pojďte na naši hruď, vy všichni, kdo jste podporovali Asada a nyní prcháte před teroristy“? Schizofrenie většiny evropských politiků je dnes už tak vážná, že by se to klidně mohlo stát. Když už si rizika všiml dokonce i předseda senátního výboru pro zahraniční věci Pavel Fischer, který jinak většinou neomylně reaguje jen probruselskými frázemi, můžeme se domnívat, že vidíme základní obrysy bruselského „narativu“.

Senátor Fischer varuje, že pokud s nadcházející zimou nenastane solidarita se Sýrií, může se zvednout opravdu velká vlna uprchlíků, možná ještě větší, než byla ta minulá. Takže co teď? Podporovat a chránit Asadovy příznivce stejně jako Evropa podporovala jeho – jakkoli skutečné nebo často jen domnělé – odpůrce? Zrušit sankce proti Sýrii, aby mohli teroristé Haját Tahrír aš-Šám co nejdříve začít prosperovat, obnovovat zem a sílit a sílit a sílit? Budeme s teroristy otevřeně obchodovat nebo je dokonce vyzbrojovat? Ostatně to možná nebude potřeba, teroristé byli vycvičeni a vyzbrojeni za peníze různých arabských boháčů, ale úplně hlavní roli zde sehrálo Turecko, náš spojenec v NATO. Bez něj by se Haját Tahrír aš-Šám stále ještě choulil v Tureckem chráněné enklávě Idlíb.

Potvrzuje se tak znovu smutné a velmi nebezpečné pravidlo, že když se Evropa – či spíše Západ jako takový – v posledním čtvrtstoletí zaměří na likvidaci nějakého diktátora, dopadne to pro nebohou zemi, a nakonec i pro Západ, vždy mnohem hůře než kdyby nechali diktátora v klidu. Je přitom lhostejné, zda se jedná o rychlou likvidaci, jako v případě Saddáma Husajna nebo Muammara Kaddáfího, nebo pozvolnou, které podlehl Bašár Asad.

Takže dnes máme Irák, kde si vláda bez souhlasu Íránu – připomeňme si, že se jedná o deklarovaného největšího nepřítele Západu v oblasti – nedovolí snad ani objednat toaletní papír do kanceláří. Područí Iráku pod Íránem, kterému Saddám Husajn bránil, bylo Západem dosaženo za cenu mnoha statisíců mrtvých. Boje v Libyi v rámci dvou občanských válek si vyžádaly „jen“ tisíce mrtvých (nejmenší západní odhady) nebo desítky tisíc mrtvých. Vyeskalovaly ale až do hrozby, že proti sobě začnou bojovat turecká a egyptská armáda. V nejbohatší části země dodnes vládne radikální islamistická vláda, chráněná Tureckem. V Afghánistánu, do kterého byly nality stamiliardy dolarů, nyní opět vládne Táliban, jen je mnohem zkušenější, lépe vycvičen a vyzbrojen západními zbraněmi, to vše za cenu statisíců mrtvých. Sýrie se sune po stejné trajektorii. Což je další ze série důkazů skutečnosti, že západní politika vůči zemím Blízkého východu, a muslimským zemím vůbec, je spíše vážnou diagnózou než politikou.

Všechny příspěvky s Ladislav Henek