Zpět

Svátky jsou v nenávratnu, přežili jsme je a zase jsme v normálním životaběhu. Vyvanuly z nás ty svátky obžerství a konzumu, které kdysi dávno byly vzpomínkou na narození Spasitele, příznačně narozeného ve chlévě a chudého jak kostelní myš, stejně jako vyšuměly i ty „svátky“ politické, kterých se nám dostalo, aniž bychom chtěli a aniž by se nás někdo vůbec ptal. Mám na mysli nekonečnou řadu údajně vánočních nebo novoročních politických projevů, které s Vánocemi pojil jen a pouze čas jejich vysílání. S Vánocemi, jejich duchem a hodnotami přitom neměly společného vůbec nic.

Je vlastně fascinující – ale spíš pro psychiatra – proč si naši politici myslí, že někoho zajímá právě v době sváteční poslouchat jejich pseudointelektuální myšlenkové výlevy. Osobně se domnívám, že naopak promeškali onu vzácnou chvíli mlčet. Vždyť třeba Vánoce jsou svátky ticha, usebrání, a oné tiché noci, která přinese zázrak zrození malého Ježíška. Jenže místo vánočních svátků plných pohody, klidu a dobré nálady se k nám zadními vrátky dostaly ty nejhorší neřesti – lež, nenávist a strach, které jsou přímo popřením principů, na kterých se křesťanství zrodilo. Kdyby – když už si politici myslí, že bez nich by to nebyly ty „pravé Vánoce“ – se pokusili alespoň o těchto požehnaných svátcích ukázat své lepší já. Vyzdvihnout klid, hodnoty rodiny, lásky k bližnímu („Milujte bližního svého jako sebe samého“), spolupráce. Kdyby ze svých čerstvě zvednutých platů věnovali statisíce na charitu, aby pomohli těm méně šťastným a trpícím.

Mimochodem křesťanství stojí také na odpuštění a vyznání se ze svých vin. Představme si třeba českého politika, který se omlouvá svým voličům, že nesplnil to, co slíbil, a poprosil je o odpuštění. Zázrak! Pak by – možná – měly takové vánoční projevy svůj smysl. A kdyby k tomu ještě přidal lásku k bližnímu – tedy jinému politikovi, z druhého politického tábora, a nabídl mu spolupráci ve prospěch nás všech. Oj, nejedno oko by nezůstalo suché a téměř všichni (kromě politologů a novinářů) bychom alespoň na pár chvil věřili, že politika má i své zcela ojedinělé světlé momenty a že svět je o kapku snesitelněji místo k životu, než jak nám v každodenním handrkování česká politika ukazuje.

Leč, chyba lávky, nic z toho se nekoná. Bohužel musíme konstatovat, že čeští politici opět promeškali svou příležitost mlčet. A když už nám nemají co říci, měli by nás alespoň o Vánocích nechat na pokoji. Ale to oni ne. Oni, přesvědčeni o své neomylnosti, nezbytnosti a genialitě, mají i v nejkrásnější svátky v roce touhu nám je zkazit, otrávit a znechutit. Což mimochodem také dobře ukazuje jejich sociální (ne)inteligenci a hluboké opovržení „těmi dole“, kteří je přitom celý rok královsky živí. Čeští politici – počínaje předsedou Senátu a konče u pana premiéra – naopak zneužili pozitivní čas trávený s rodinou a přáteli k dalšímu ataku svých hloupých a nenávistných myšlenek. Lež měla své žně, a to i v případě řeči prezidenta.

Leitmotivem všech těchto projevů – s čestnou výjimkou Miloše Zemana, totiž bylo vylíčit naši ekonomiku, politiku a celkový stav naší země v těch nejrůžovějších barvách. Lidé, kteří měsíčně berou přes 300 tisíc (prezident dokonce ještě o dalších více než tři sta tisíc víc) náš ubezpečovali, že poměry vůbec nejsou špatné (pro ně určitě ne) a že to ti tupí lidé v podhradí vidí příliš pesimisticky. Máslo sice atakovalo hranici 60 i více korun, podle OECD propad našich reálných mezd jen v roce 2023 byl největší ze všech členských států, v paritě kupní síly máme nejdražší ceny elektřiny i plynu, kumulativní inflace přes 35 %, schodek nabobtnal do obřích rozměrů, průmysl, tahoun české ekonomiky, je v hluboké krizi, ale to všechno jsou jen nenávistné poznámky posměváčků, kterými jsou úmyslně negativní populisté a dezinformátoři. Máte se, holoto, skvěle! – dal by se stručně shrnout obsah drtivé většiny projevů.

Čestnou výjimkou byl jen již zmíněný projev prezidenta Zemana. Ten sice také nebyl vánoční, ale byl skrz na skrz pravdivý a nic nepřikrášloval. Nehledě na fakt, že byl asi jediný, který si jeho autor také sám napsal. Všechny ostatní byly festivalem nepravdy a lži. Aby toho ještě nebylo málo – došlo i na strach a nenávist – typické „vánoční ctnosti“. A tak jsme se dozvěděli, kde je pravda, kdo je hodný a kdo je zlý. A kdo jediný je hoden naší důvěry. V případě jiné volby totiž propadneme peklu! Tady ale dochází nejen k flagrantnímu rozporu nejen s vánočními ctnostmi, ale i s textem české ústavy, která jasně říká, že český politický systém je založen na svobodné soutěži politických stran. Tedy na jejich přirozeném střídání u moci, což je doposud jedinou, byť značně nedostatečnou zárukou, že žádná ze stran nezůstane u moci zase 40 let, byť by se oficiálně hlásila k těm nejšlechetnějším zásadám. A že se tedy strany musí navzájem respektovat, protože dnešní vítěz může již zítra stát v poli poražených.

A tak, naši milí politici, dokud morálně a intelektuálně nevyrostete a zůstanete i nadále arogantními duševními trpaslíky, velmi vás prosím, vyškrtněte jakékoliv politické projevy o Vánocích – a nejraději o všech křesťanských svátcích – ze svých diářů. Bylo by to skvělé a světu by se ulevilo. Ale když ne o všech svátcích, aspoň o Vánocích. Odjeďte na hory, zamkněte se na chatě, odcestujte do Karibiku, ale hlavně nám nekažte svátky, kterých si i v ateistických Čechách tak vážíme. Tím spíš, že se letos konají parlamentní volby, a my vašim politickým hrátkám neutečeme, i kdybychom chtěli.

Všechny příspěvky s Lukáš Valeš