Zpět

Psal se rok sedumdesaty. Zahrobně obrodny proces ve straně aji ve společnosti už davno odumřel. Chcipnul. Sem tam se eště kajsik na zapadlem plotku objevil davno vybledly, přemalovany napis: „Ivan, běž dodom“ nebo „Antek, czego tu szukasz?“ Ale to bylo všecko. Lenin tež neposluchal a nevyslyšel žadosti o probuzeni z mrtvych. Stary Brežněv už neblaznil a byl v pohodě, bo cely svět k jeho internacyjonalni bratrske pomoci držel hubu. A Leonid se těšil, že dostane přinejmenšim Nobelovku za mir, tajak později jini teroristi. Naštěsti dostal prd.

Mira Mamula, vitany chlebem a solu. Flaška vodky se určitě tež našla.

Na bolševickych schuzach pomalu utichal třidni boj o koryta pod vedenim teho brylateho slovenskeho buržoazniho nacijonalisty. Aji na Ostravu ten velky třesk dorazil. S požehnanim dua kamošu Gusta – Vasil převzal žezlo nad Ostravskem komunystycky buch, šef krajskeho vyboru KSČ Mira Mamula.

Na taky chytry napad musel přijit určitě vrchni krejči Vasil, bo věděl, že každy Ostravak ma svoju mamu rad, aji kdyby to byla třeba kurva. A tak předpokladal, že aji Mamulu budu mět Ostravaci radi, aji když ten by se jako kurva asi neuživil. Ni proto, že by byl liny, to asi ni. Spiš proto, že byl tak nějak malo atraktyvni. Jak bysem to vysvětlil a slušně řeknul? Tuž o starem Uljanovovi se tež nemohlo napsat, že byl maly jak jezevčik. A tak se psalo, že byl nevelke, spore postavy. Nemohlo se napsat, že byl rezavy jak srp a liška ryšava. Psalo se, že měl „rusý vous“. Tuž v tym připadku si z teho vezmu přiklad, bo psat o Mirovi, že byl škaredy, se prostě nesluši. On byl enem tak trochu nepěkny.

To, co mu přiroda nepřidala na krase, to mu přidala na vyšce. A jak na prvomajove tribuně vycenil ty svoje zuby, když kynul davum provolavajicim mu čest a slavu na věčne časy, to se mohla aji veverka schovat.

Ustředni vybor rozhodnul naprosto spravně, bo ostravsky lid Mamulu miloval. Zvlaště haviři se zaprašenym pajšlem na něho nemožu zapomenut ani na smrtelne posteli. Byli šťastni, bo o volnych sobotach nemuseli šmarovat kajsik po Beskydach, zbirat bedle, holubinky, muchomurky a při tem dychat čerstvy vzduch. Cela republika spočivala, ale Ostravaci museli v takzvanych Mamulovych sobotach, platnych enem pro severni Moravu, farat. A to byly aji jine pracovni soboty, ale ty už byly celostatni, ale stejně protivne. Aji my, děcka, zme museli do školy. Nafasovali zme rukavice, dřevěne klacky s kusem hřebiku na koncu a chodili zme jak mamlasi po Porubě a zbirali odpadky, kere nezodpovědni jedinci škodici socijalizmu odhazovali do křovi.

Co se dalo robit? Republika potřebovala uhli, bo rakušaci nakupovali koks a za utržene šilinky a jinu tvrdu měnu zme pak mohli podporovat narodně osvobozenecke hnuti ve všech řiťach světa. Tuž taka byla doba. Však aji ten hajzelpapir z Harmasanu byl robeny ze stareho papiru, kery zme nasbirali o Mamulovych sobotach. Prostě doba k posrani?

Mimochodem, jak se v dnešnim newspeaku jmenuje „podpora narodně osvobozeneckych hnuti“? Že by multykulturalizmus?

PS: RSDr. Miroslav Mamula (5. června 1930 Slezská Ostrava – 6. května 1986 Ostrava) byl komunistický funkcionář a politik. V době normalizace od roku 1970 byl krajským tajemníkem KSČ v Ostravě.
Proslul pořádáním mimořádných pracovních sobot (tzv. Mamulova sobota).

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička