Zpět

Od té doby jsme se k těmto tématům v různých obměnách vraceli a sbírali pro vás i pro sebe rady – jak na to? Jak se nenechat vyvést z rovnováhy, jak získat nadhled z jistoty, že o věcech přemýšlím dříve, než nastanou. A hlavně o tom, jak se nestát zmateným, vyděšeným agresorem, kterým preppeři říkají zombie.

A když tak o těch možných krizích meldujeme a mudrujeme už pět let, tak jsem dospěla k přesvědčení, že na rozdíl od našich rozhlasových začátků, kdy jsme byli, coby průkopníci těchto témat, napadáni ze „strašlivého strašání“, tak dnes se už o možných nebezpečích a kolapsech mluví zhusta…a že jsme tudíž všichni alespoň tak trochu poučení a vybavení.

Toto přesvědčení mi vydrželo do prvního poryvu paniky. Koronavir. První zásobovací horečka v Itálii rozpoutala křečkující smršť i u nás. Rázem začala platit anekdota, že „ČR má první oběť koronaviru, když se na ženu v Ústí n. Labem zřítily doma police se zásobami“.

Na jednu stranu jsem si říkala, že je dobře, že si mí spoluobčané uvědomili, že na státní struktury nemusí být spolehnutí ve všech životních situacích, ale zároveň jsem se obávala, že to bude mít stejný efekt na zásobování, jako mívá „run na banky“.

Obávala jsem se zbytečně. Koronavirová nákupní horečka by mě zasáhla, jen kdybych byla pekařka. Protože z neznámých důvodů mizely z obchodů zásoby mouky. Hodně na odbyt šla také rýže. Zdá se, že v dobách zlých nikdo na bezlepkovou, ani bezuhlovodanovou dietu nemyslí. Ale zdá se, bohužel, že mnozí nemyslí vůbec…

Facebooková veřejnost se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Jedni, kteří se zásobují nesmyslným množstvím nesmyslných surovin, a druzí, kteří si o nich myslí, že jsou to naprostí pitomci, kteří nás ještě všechny dovedou do neštěstí. Pohříchu je tato druhá skupina nad současnou situací povznesená natolik, že jsou životně závislí na stánku s pizzou před svým domem. Takže…potenciální zoombie…

Ani my, ani lékaři zatím nevíme jistě, zda je koronavirus sofistikovanější chřipka, anebo časovaná bomba, která teprve tiká. Ani my, ani lékaři zatím nevíme, jak se bude její průběh vyvíjet a kolik lidí se ještě nakazí. Ani my, ani lékaři zatím nevíme, zda bude tento vir dále mutovat, anebo slábnout… Ale jedno víme jistě… Nejsme u konce a v dnešním provázaném, globalizovaném světě, se takováto situace může kdykoliv opakovat. Krize, nervozita či nepokoj, se může týkat bank, propouštění ve velkých korporacích, stěhování klíčových firem, dalších migračních vln i smrtících virů. A protože s těmito stavy v moderních dějinách, a hlavně ve světě moderních technologií, nemáme téměř žádné zkušenosti – měli bychom být připraveni. Připraveni na to, že stát se může dočasně ocitnout v chaosu stejně jako my. A že se na něj nemůžeme stále spoléhat ve všem. A že o svou rodinu bychom se měli umět postarat nejen v dobách ideálních.

Jak čelit smrti z leknutí?

„Radu dá ti každý přítel, ale málokdo dá ti mouky pytel“ … říká staré přísloví. Ale já jsem usoudila, že je možná v tuto chvíli cennější ta dobrá rada, protože „mouky pytel“ už si mnozí nabrali.

Na velkou výuku není čas, ale pár zásad pro tuto chvíli stačí.

Mít stále doma zásobu jídla a pití na cca 14 dní pro všechny členy rodiny. Toto je mimochodem doporučení, které našel před pár měsíci každý Němec ve své poštovní schránce. Každý Švýcar, který si staví dům, je povinen vybudovat v něm protiatomový kryt. A tak mají Švýcaři v dobách dobrých kvalitní sklepy, a na doby špatné jsou připraveni lépe, než kdokoliv jiný.

U nás bohužel není síla (kromě Kupředu…), která by nám poradila, jak se vybavit, aby to byly praktické a účelné zásoby, které nezatíží rozpočet rodiny, ani prostor bytu. A které po půl roce neskončí v kontejneru. Vládní rady typu: „Nepanikařte a nezásobujte se přehnaně – nákupní centra zůstávají otevřená.“ Případně ještě lepší: „V případě potíží kontaktujte telefonicky lékaře nebo lékárnu,“ nemusí být až tak funkční.

Navíc je zřejmé, že i poměrně srdnatá opatření, která vláda zavedla (zavřené školy a zrušené srocování lidu), společnost zase rozdělují. Jedni tvrdí: „Už je pozdě“ a druzí: „Je to blbost“.

A tak se opět potvrzuje fakt, že současný člověk začne logicky uvažovat, až když už jiná možnost nezbývá. Tak tedy, co nám velí „zdravý rozum“? Každá spižírna našich babiček by mohla sloužit jako dokonalý příklad logického zásobování. Žádná z nich neměla desítky kil mouky, protože věděly, že se jim do ní dají moli. Měly pár kilo mouky, pár kilo cukru. Zavařené a uzené maso, naložené zelí, kompoty, v temném a studeném koutě sklepa brambory, jablka, řepu. My bychom mohli přidat nějaké konzervy rybiček, masa, hotových jídel a něco těstovin – i těch instantních. Přemýšlejme. Když si nakoupíte rýži a nepůjde elektřina, jak si ji uvaříte? Je mimořádně energeticky náročná a dvacet minut v ešusu na ohni je pocitově mnohem delší doba, než v hrnci na sporáku. Kupte si raději kuskus či pohanku, které jen zalijete horkou vodou, necháte odstát a můžete jíst. A tímto způsobem přemýšlejte i nad dalšími zásobami. Jinak budou vypadat, když máte malé děti…to na poličce přibude sušené či kondenzované mléko i krabice kakaa, sušené ovoce a moře sušenek. Jinak, když máte zdravotní omezení.

Nepodléhejte radám „odborníků z leknutí“, kteří vám tvrdí, že si máte nakoupit co nejvíce mražené zeleniny a rybích prstů… Opravdu netvrdím, že koronavir žere dráty elektrického vedení a vodovodní potrubí, ale pokud by karanténní opatření pokračovala, tak se můžeme nadít i omezení služeb, které jsme doposud považovali za samozřejmé. Jste-li závislí na dodávce elektrického proudu, tak jste prostě „závislí“ a zásoby si pořizujeme přece proto, abychom byli nezávislí…

Nejlepší je si dva, tři dny zapisovat, co jste jedli a používali, pak podrobit seznam kritické analýze, ze které vyjde soubor potravin a věcí, které byste nechtěli postrádat. Možná se právě vy „zblázníte“ bez zubní nitě – a jiný ji nepotřebuje, jak je rok dlouhý.

Nezapomeňte si pořídit také jídlo, které máte opravdu rádi, protože si nemysleme, že ve chvílích nouze přestaneme mít chutě a soustředíme se jen na nutriční vydatnost. Ano, pár dní budeme mít radost, že máme vůbec něco, ale po třech dnech chaosu se mnohem lépe domluvíte s člověkem, který dostane kousek čokolády, než s tím, kterému budete matlat placku z mouky a vody…

Čeho ovšem není nikdy dost, je voda. A tak abyste ji nemuseli mít hektolitry, ale jen nějakých 100 litrů (to je cca 10 balíků balené vody), mějte doma dobrý filtr na vodu – a pak máte k dispozici celou Vltavu, Berounku či Svratku… Potřebujete desinfekci, léky, svíčky, zápalky, zásobu baterek, rádio na baterky, kořalku. Pokud nemáte krb, zkuste si časem pořídit kamínka na petrolej. Potřebujete si čistit zuby, potřebujete mýdlo.

Já jsem do našich zásob propašovala i barvu na vlasy… Co kdyby mě marnivost nepustila, ani když mi bude ouzko 😉

Je toho více, ale není toho více, než dvě police ve sklepě. Poslechněte si díly našeho pořadu s Václavem Cílkem o rodinné resilienci. Poslechněte si povídání preppera Amara Ibrahima a budete mít informací více. A když budete vědět více, tak si možná pozvolna, smysluplně zaplníte ony dvě police, které vás zbaví prvotní úzkosti…a pak … pak se uvidí…

 

Všechny příspěvky s Martina Kociánová