Zpět

Mam tu vesničku rad. Ma všecko, co ma mět. Male zahulene knajpy aji voňave sklepy s mladym vinem. Placatu břeclavsku rovinu aji hrbatu Palavu. Tluste babky na rynku aji švarne děvuchy u sklinky vina. Male penziony za dvě kila aji radobyhonosne hotely za tisice. Kdo ma chuť dovalit, vybere si.

Když sem tu dovalil na ochutnavku mladych vin, ani nevim proč, vzpomněl sem si na stary text Karla Bodlera. Zaujal mě už kdysik, je nadherny a je furt platny:

„Opíjejte se! Člověk musí být pořád opilý. V tom je celý vtip – toť jediná otázka. Abyste necítili, jak hrůzné břímě času láme vám bedra a sráží vás k zemi, musíte se ustavičně opíjet.

Ale čím? Vínem, poezií nebo ctností? Čím vám libo. Opíjejte se však!

A probudíte-li se kdy na stupních paláce, v zelené trávě škarpy, ve své pochmurné domácí klauzuře a vaše opojení opadne nebo vyvane, tažte se větru, vlny, hvězdy, ptáka, hodin – všeho, co prchá, všeho, co lká, všeho, co krouží vesmírem, všeho, co zpívá, všeho, co mluví – otažte se, kolik je hodin; a vítr, vlna, hvězdy, pták i hodiny vám odpovědí: „Je hodina opájení. Nechcete-li být nevolníky a mučedníky času, opíjejte se, neustále se opíjejte! Vínem, poezií, ctností – čím vám je libo!“

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička