Zpět

Není humor jako humor. Černý, anglický, politický, kanadský, suchý, vulgární, trapný a situační. Osobně mám rád ten poslední. Situační. Nevymyslel ho žádný vtipálek, ale vytvořil ho život sám. Aby vyvolal náš úsměv, musí nejprve projít třemi citoslovci. Ha, aha, chacha.

Ha – znamená, že nás situace překvapila.

Aha – že je vtipná

Chacha – že nás rozesmála.

To je důkazem toho, že je humor zdravý. Rozechvěje současně náš mozek, naše srdce i naši bránici.

Humor vstupuje také do různých lidských povolání, vztahů a profesí. Vtipy o psychiatrech, policajtech, bláznech nebo tchyních jsou vděčnými tématy k pobavení společnosti.

Mám dojem, že v české kotlině se vytratili komici. Na jejich místo nastoupili baviči. Rozdíl je v tom, že komik produkuje inteligentní, slušný humor – na rozdíl od baviče, který exceluje vulgárním a primitivním humorem. Řekne na jevišti pár záchodových slov a obecenstvo se válí smíchy. Obecenstvo pochopilo.

Humor není statický, ale má také svůj vývoj. Dneska už se nikdo v kině nesměje starým americkým groteskám, kde se herci bombardují šlehačkovými dorty. O takovém humoru můžeme říci, že je dneska už trapný.

Přesto by nás humor neměl opouštět. Velmi osvobozující je, když vážnou situaci, která na nás dolehla, dovedeme alespoň trochu zesměšnit. Její hroty se tím otupí.

Jedno přísloví říká „sranda musí bejt i kdyby na chleba nebylo.“ Skutečně. Humor a naději nesmíme nikdy ztratit. Měly by skutečně umírat poslední.

A jako ukázku k výše uvedené teorii přidám jednu tchyňskou anekdotu.

Muž se svým psem navštívil veterinárního lékaře se žádostí, aby jeho psovi usekl oháňku.

Veterinář poučil majitele psa, že u této rasy se oháňka nezkracuje, že by to poškodilo psí exteriér.

„Ne, doktore, trvám na tom!, řekl muž.

„Tak necháme alespoň malý kousek“, oponuje veterinář.

„V žádné případě, chci mu nechat amputovat celý,“ trvá na svém majitel psa.

A mohu vědět proč?“ ptá se zvěrolékař.

„To vám vysvětlím. Příští týden k nám přijde na návštěvu moje tchyně a já chci odstranit všechny projevy radosti z jejího příjezdu“.

Všechny příspěvky s Maxmilián Kašparů