Zpět

Tak sem raz přemyšlal, jak vznikaju všecky ty konflikty a vraždy a hruzy celeho světa. Bo sem synek chytry jak cyp, přišel sem svojim kratkym, ostravskym mozkem na jakesik suvislosti. 

Nedavno sem byl na Cejlonu. Většinovy kmen tam su Sinhalci. Menšinovy Tamilci. Oba narody su sympatycke, znam je osobně. Pokud se pořadně nepodivate, ani je nerozeznate od sebe, bo ty tlamy su podobne. Maju plno věci společnych, třeba pracovitost. A přesto jim to nezabranilo vraždit se mezi sebu, střilat se a trhat male děcka bombama.

Nebo ti Armeni a Azerbajdžanci. Znam je osobně. Hrozně zajimave, starobyle narody. Žili vedle sebe tisice roku. Plno věci maju společnych, třeba dokonale jidlo a přatelsky vztah k cizincum a navštěvnikum. A pak se cosik zvrtne a oni si navzajem vystřilaju a vyvraždi desetitisice obyčejnych vesničanu.

Nebo ti Srbi a Chorvati. Znam je osobně. Hrozně zajimavi a pohodovi lidi. Navic maju plno věci společnych, třeba robi dokonalu rakiju a pleskavicu. A přesto jim to nezabranilo v tom, aby si navzajem nezabijali susedy a neničili města.

Nebo ti Česi a Němci. Znam je osobně. Hrozně pohodovi lidi. Navic maju plno věci společnych, třeba robi nejlepši pivo na světě. A přesto jim jeblo v pale a jedni chtěli vysidlit ty druhe kajsik dopryč. A pak naopak. A susedi od piva se zabijali navzajem.

Nebo ti Židi a Arabi. Znam je osobně. Hrozně pohodovi lidi. Navic maju plno věci společnych, třeba to, že jidlo musi byt košer/halal a nežeru prasata. A přesto su schopni se vyvražďovat navzajem a vyhazovat letadla nebo autobusy plne děcek do vzduchu.

Zeberte si ty Turky a Řeky. Znam je osobně. Hrozně pohodovi lidi. Navic maju plno věci společnych, třeba Kebab. Teda chtěl sem řict Gyros. A přesto si idu po krku a vystřilavaju se okamžitě, když je vhodna přiležitost.

A mohl bych pokračovat kdovijak dluho! Vite, kolik je na světě takych pohodovych, mirumilovnych narodu, kerym cosik střeli v pale a začnu se vyvražďovat? Problem vždycky vznika, když jeden narod vleze k druhemu a mysli si, že si tam bude mluvit svojim jazykem, mět svoje zvyky a robit si, co chce. Bo je přece lepši. Nadřazenějši. Kulturnějši. Ma lepši pleť. Nebo nehty. Nebo rasu. Nebo se vic množi. Nebo věři jakesik zpropadene ideologyji, kera je nejlepši na světě.

A ono se to ukazuje v cele zname historyji, že když se na jakemsik uzemi vyskytnu dva kmeny, tak je to enem otazka času, než silnějši kmen ovladne všecko. Žadna multykultura nikdy neexistovala, bo to byl enem přechodny stav. Stav, kdy dva anebo vice kmenu je na jednom uzemi, je stav přechodny a dřive nebo později povede k vražděni. Někdy tento přechodny stav trva par roku, někdy stovky let, jako v připadě Němcu a Čechu. Ale vždycky, naprosto vždycky, bez jedine vyjimky vede k tomu, že životaschopnějši kmen postupně ziska převahu a pak po jakemsik nepodstatnem konfliktu dojde k boji, vyvražděni chlopu slabšiho kmene a přivlastněni si jeho žen a děcek.

Existuje tisic přikladu z historyje a děje se to dnes a denně. Furt dokola. A pak, když už dojde k vražděni, si všeci řikame – jak je to možne? Vždyť spolu žili tak dluho. A take kulturni narody to byly. A jak už to vražděni začne, pak už je pozdě, bo svoju rodinu brani aji ti největši pacyfisti. Ale neni zločinec ten, kdo brani svoju rodinu a svuj kmen. Zločinec je ten, kery kdysik davno dopustil, aby se na jeho uzemi dostaly jine kmeny. A dalšim zločincem je ten, kery je nedokazal přinutit naučit se řeč a zvyky daneho naroda a splynout s nim.

Vidim neuvěřitelne množstvi multykulturnich zločincu okolo nas…

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička