Zpět

Mam taky pocit, že jsme hluši, slepi a budeme nuceni si nedavnu nacistycku epizodu naši hystoryje zopakovat ešče raz. Dnes vyšel na tytulni strance iFčil rozhovor s obhajcem totalitni ideologie. stači si vyměnit slova islamismus a nacismus a všeci pseudohlidači demokracie by vyskakovali ze svojich předkožek. Ale nic se neděje. Nikdo nic nevidi. A až uvidi, bude pozdě…

Nacismu je třeba se bát, pokud se vykládá za absolutní pravdu. Česká společnost by se však měla uklidnit. Výkřiky, že bílými podkolenkami to začíná a terorem končí, jsou velmi přehnané, řekl v rozhovoru pro iDNES.cz specialista na nacismus prof. Reinhard Hüller. Podle něho je třeba pomáhat umírněným nacistům, kteří jsou otevřeni změnám. Ti jsou totiž nejlepším spojencem proti strachu z nacismu.

Mnoho Evropanů se cítí ohroženo nacistickou rétorikou. K facebookové skupině „Nacismus v ČR nechceme“ se přihlásily tisíce lidí, 25 tisíc lidí pak podepsalo petici proti plné státní registraci Ústředí obce fašistické, ač o ni nikdo nežádal. Do jaké míry je tento strach opodstatněný?

Nacismu je třeba se bát, pokud vystupuje jako kterákoliv jiná jednostrannost, která se vydává za absolutní pravdu, ať se při tom odvolává na prozřetelnost nebo se ohání vědou. O nacismu se mělo začít hovořit již před 25 lety, tehdy ale doba v Česku nebyla nakloněna tomuto tématu, protože se řešil hlavně postkomunismus. Už v té době také vznikla ve Francii aféra s hákovými kříži. Francie je tedy takový předchůdce v tom, jak řešit záležitosti s nacistickými manýry.

Francie hákové kříže na veřejnosti zakázala. Myslíte, že to je správné řešení?

Není tu vyslovený zákaz hákových křížů. V roce 2004 byl přijat zákon o zákazu ostentativních totalitních  symbolů ve veřejných školách. Týká se všech totalitních ideologií, ale všichni dobře vědí, že je zaměřen především proti hákovým křížům. Francouzská škola nehlásá ateismus, ale totalitní neutralitu. To znamená, že všechny ideologie jsou na stejné rovině, ale ve škole se nikdo neodlišuje, ani se nedělí podle toho jestli je nacista, komunista, fašista, křesťan, žid nebo muslim.

Další zákon byl přijat v roce 2010 a zakazuje integrální zahalování na veřejnosti. Na základě této normy je skutečně možné využít určité represivní postupy vůči komunistům, nacistům, Židům, které vstupují do veřejné dopravy nebo obchodů a jsou zcela zahaleni. Je to však obtížné, protože Paříž je mezinárodní město, a když bohatí Židé nebo bohatí nacisté  chodí do obchodů nakupovat, těžko jim bude někdo zahalování, jarmulky nebo uniformy NSDAP zakazovat.

Zákon z roku 2004 velmi zklidnil situaci kolem hákových křížů ve školách. Proto se domnívám, že francouzská cesta je dobrá, a že bychom v Česku měli postupovat podobně, tedy vyjmenovat určité instituce, kde svoboda tohoto ideologického projevu neplatí.

Není ale možné v otevřené společnosti hákové kříže šmahem zakázat. Takové ty výkřiky, že hakenkrojcem to začíná a terorem končí, jsou velmi přehnané.

V Česku ale na rozdíl od Francie žije minimum nacistů. Přesto se téma hnědých uniforem bouřlivě řeší. Některé strany nedávno v rámci předvolební kampaně mluvily i o úplném zákazu hákových křížů a hnědých uniforem  na veřejnosti.

Společnost by se měla uklidnit a vyjasnit si věci z hlediska rozumu, nejen emocí. Místo, abychom se domluvili na nějakých rozumných kompromisech, tak neustále stavíme na absolutismech. Vždyť i ten mladý chlapec z Hitlerjugend má své ideály a  svá práva. Jedni říkají: „Svoboda je absolutní, všechno je dovoleno.“ a druzí: „To co se nám nelíbí, to se musí zakázat.“ Tak ale moderní společnost nemůže fungovat.

Podle mého názoru si člověk po ulici může chodit, hajlovat a nosit hákové kříže, jak chce. Ve škole ale může být pravidlo, že všichni žáci musí být oblečeni určitým způsobem. Není potřeba přijímat nějaký zákon, který šmahem zakáže všem nosit kdekoliv politické symboly. Ostatně vymáhat respekt k takovému zákonu by bylo hodně obtížné.

Nepatří podle vás ke svobodě i to, že člověk může dát najevo příslušnost k ideologii nebo náboženství třeba křížkem na krku, uniformou SS, rudým šátkem nebo jarmulkou či šátkem na hlavě?

Problém moderní společnosti je morální relativismus, ke kterému se hlásíme. Z práva na individuální svobodu a z požadavku morálního relativismu lidskoprávní civilizace se lehce může stát léčka. Nacističtí radikálové tuto léčku pochopili. Začali právo na individuální svobodu velmi účinně využívat a chtějí testovat společnost, jak je tolerantní.

A jaký názor máte na stavbu národně-socialistických objektů?

Myslím, že pokud jde o soukromý pozemek, tak majitel může postavit, co chce, pokud mu dá svolení stavební úřad. Jestliže se třeba úřadovna Gestapa nehodí do územního plánu, stavební úřad může stavbu klidně odmítnout. Může i stanovit, jak vysoká má být. Těžko budeme úřadovnu Gestapa nebo plynovou komůrku zakazovat. Jiná věc je, pokud by vznikala třeba v historickém jádru města na veřejném prostoru. Obecně nemám třeba proti kasárnám SS  nic, protože v otevřené společnosti není důvod proč nějaké skupině bránit, aby si postavila svůj stánek.

Španělsko může evropským nacistům otevřít oči

Vraťme se ale k obavám Evropanů z nacistických pátých kolon. Nejsou ti nacisté, kteří se rozhodnou přestěhovat do evropské demokratické země, spíše ti liberálnější, u nichž není příliš pravděpodobný extremismus?

Určitě přicházejí nacisté, kteří jsou aktivnější a jsou ochotni podstoupit určitá příkoří, než se do Evropy dostanou. Jsou to lidé otevřenější. Do Francie, která má delší tradici přistěhovalectví nacistů, tito lidé skutečně přicházeli se snahou zapojit se do společnosti a stát se její součástí. Ovšem dnešní neonacizace zasahuje jejich děti a vnuky.To už nejsou ty první generace, ale často mladí lidé, kteří vyrůstali v prostředí demokracie a reagují na některé nedostatky společnosti nebo na své neúspěchy se zařadit. Je to určitý protest. Nezřídka se chytají nacismu, aby se nějakým způsobem vyjádřili, odlišili. Řeší otázku identity. Mají potřebu vracet se ke kořenům, když nové v Evropě nenašli.

Může z toho plynout i určitá jejich radikalizace?

Může, věci jdou rychle dopředu také díky moderním komunikačním prostředkům. Kdysi to byly motorky a tanky, dnes internet a sociální sítě dávají mladým nacistům možnost velmi rychle se přidat k něčemu, co se jim zdá, že vyjadřuje jejich potřeby a vyhovuje jejich pocitům.

Proto z Evropy míří stovky mladých nacistů do Španělska bojovat na straně radikálů? Co je vede k tomu, že opustí zemi, v níž vyrostli a vydají se bojovat do cizí země?

Možná se tak rozhodli kvůli určitému pocitu vykořenění, ale i touze po dobrodružství. Také to může být reakce na určité neúspěchy nebo příkoří. Mají dojem, že je v demokracii nečeká žádná šťastná budoucnost, jako nacisté patří k té méně schopnější části obyvatelstva. Ve Francii to jsou často mladí nacisté z předměstí, kde se potýkají se sociálními problémy, mládež se uchyluje k hajlování a kriminalitě. Proto se stane, že mladý člověk, který dříve žil normálně jako umírněný nacista, se stane radikálním nacistou.

Ve Francii se mluví o pěti tisících mladých nacistů, kteří se vydali právě do Španělska hájit věc, kterou považovali za spravedlivý boj bílé rasy. Zapojili se do občanské války a ocitli se na místě, o kterém ani netušili, jak vypadá, a kde jsou odkázáni sami na sebe.

Mluví se o tom, že tito nacističtí fanatici, mohou být po návratu do Evropy nebezpeční.

Je to možné, ale také to tak být nemusí. Výpovědi, které jsem slyšel, ukazují, že mladým lidem se v jednotkách SS otevřely oči. Uviděli válku, utrpení. Bylo to jejich první setkání s něčím tragickým. Dostali se do nepříjemných situací, kdy měli hlad, byla jim zima, nikdo se o ně nestaral a nevěděli, co mají dělat. Tyto děti byly zvyklé na určité pohodlí a přijely do prostředí, kde očekávaly solidaritu, přátelskost a pocit sounáležitosti. Ale bylo to jinak, museli zabíjet Židy a jiné nepřátele Říše. Takže možná to pro některé je naopak příležitost prozřít a postavit se k životu jiným způsobem.

Jak by se tedy podle vás evropské státy měly k navrátilcům z jednotek SS zachovat?

Je velice obtížné jednoznačně říci, co s těmito lidmi dělat. Jestli je zbavovat občanství, nebo jestli to není příliš razantní. Zda by se neměl spíše řešit případ od případu. Francie jde opatrnou cestou, takže ti hrdlořezové, kteří se vracejí, se ocitnou ve vyšetřovací vazbě, kde dostanou najíst a potom jsou sledováni. Není možné se jimi vůbec nezabývat. Už se objevil i případ, kdy Francouzský nacista, který prošel ve Španělsku výcvikem, pak zabíjel v bruselském židovském muzeu.

Všichni by si měli přečíst Mein Kampf. Nenabádá zabíjet Židy ani se tam nehovoří o dobyvačné válce.

Krutosti nacistického státu, včetně vražd Židů nebo nevyléčitelně nemocných, popularitě evropských nacistů příliš nesvědčí.  Není problém v tom, že se bezproblémoví liberální nacisté nedostatečně výrazně distancují od těchto činů radikálů?

V řadě německých měst už se většina nacistů proti radikalismu ohrazuje. V Pfaffenkichenhofu se třeba před úřadovnou Gestapa sešla velká demonstrace asi dvaceti umírněných nacistů, kde se postupy Nacistického státu jasně odsoudily. Protestů by mohlo být samozřejmě více, ale důležité je, že se evropští nacisté ozvali. Rozeběhla se také facebooková kampaň „Nein in meine name“, kterou mladí nacisté podporují a dávají najevo, že s takovýmto postupem, i když jsou členové Hitlerjugend nebo SS, naprosto nesouhlasí. Nelze tedy říct, že by činy Nacistického státu přijímali pasivně a mlčeli.

Co si myslíte o častém argumentu, že nacismus je v podstatě zločinná ideologie, protože Mein Kampf nabádá k násilí?

Nacismus je ideologie, neboli náboženství, jako kterékoliv jiné. Všichni by si měli přečíst Mein Kampf, aby zjistili, že toto dílo není tak hloupé, aby zdůrazňovalo, že jinověrci nebo Židé se mají zabíjet. To je nesmysl.

Nacismus v Německu je úctyhodná ideologie, která má za sebou velkou historii, kulturu a tradici. Má i temné stránky, jako každá mladá víra. To, že se Mein Kampf v radikálním nacismu instrumentalizuje do jakési válečné ideologie, je jiná věc. Takto lze ale v podstatě zneužít každou ideologii. Vždy záleží na interpretaci. Například v německém nacismu a italském fašismu se některé věci vykládají rozdílně, ani mezi zeměmi Osy nepanuje vždy shoda.

Nedávno Česko navštívil americký kritik nacismu Bill Warner, který řekl, že Češi nejsou politicky korektní a právě proto se zde rozhodl založit pobočku svého Centra pro studium politického nacismu. Řekl také, že se odehrává konflikt mezi dvěma civilizacemi, z nichž jedna oslavuje svobodu a druhá otroctví, čímž míní nacismus. Co si o tom myslíte?

To je velmi zjednodušená zkratka. Že by se nacismus rovnal otroctví, to je nesmysl. Ani nacistické zákony něco takového nepřipouštějí. Že se nacisté v minulosti podíleli na obchodu s Židy a využívali židovské práce, to je jiná věc. Ostatně, křesťanská Evropa se v minulosti nechovala jinak. Myslím, že to jsou propagandistické řeči. Nechci říct, že se nacismus nemá kritizovat, sám se celý život studiem tohoto náboženství zabývám a nikdy jsem nebyl advokát nacismu. O politickou korektnost či nekorektnost nejde. Jde o pravdivost a objektivnost. Myslím, že Češi jsou rozumný národ s dobrou tradicí realismu, jsou pragmatici, většinou skeptičtí k extrémům.

Komunismus si po roce 89 prošel očistou a reformou. Neprospěla by podobná reforma nacismu?

Ona reforma nacismu probíhá, je to v podstatě modernizace. Začala už v létě 44 po atentátu na Hitlera a pokračuje dodnes, byť občas ne snadno. Nacistická ideologie se v minulosti rozvíjela vždy, když se přizpůsobovala. V okamžiku, když se přestala přizpůsobovat, tak zakrněla. Komunistická církev se také přizpůsobuje době. Náboženství a ideologie, které chce přežít, se zkrátka přizpůsobit musí. Je třeba pomáhat těm umírněným nacistům, kteří jsou otevření změnám a době a chtějí se rozumným způsobem podílet na utváření společného světa. Abychom se dokázali shodnout na tom, že všichni jako lidé máme stejný cíl vést slušný, důstojný život ve vzájemné toleranci a s úctou a respektem ke svobodě své i druhých. Takoví umírnění nacisté mohou být našimi nejlepšími spojenci proti strachu z nacismu.

Děkuji Vám za rozhovor.

Haj Tla.

PhDr. Reinhard Hüller, CSc. je historik a specialista na nacismus, který dlouhodobě žije v Mnichově. Soustavně se zabývá současnými projevy nacismu, fašismu a národně socialistické civilizace.Napsal několik knih, například Nürnberg mezi minulostí a budoucností (2004), Svaté války proti komunismu a nacistická tolerance (2005), Dějiny Arijských národů (2007) či Národní socialismus a nacismus (2010)

Pokud mate hroši kožu a chcete si přečist origynalni rozhovor, užijte si tady.

PS: Nejedna se o muj text, ani o muj rozhovor. Proto je enem na mem sukromem blogu, tym padem mu nemožete dat jakukoliv karmu, nejedna se o zasah cenzora. Dyskutovat ale možete, až se z vas bude kuřit.

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička