Zpět

Kura, to by mě fakt zajimalo, kolik z tych desetitisicu lidi, keři zapalovali svičky, šmatlali za lafetu, nebo brečeli nad ztratu velkeho syna českeho naroda, viděli všecky hry a četli všecky autorove knižky. To sem asi přehnal. Všecky, to je moc. Tak dobre, kolik z nich vidělo aspoň tři hry a četlo tři knižky?

Že teho chcu moc, bo ty knižky se nedaju čitat a na ty hry se neda divat? No dobra. Kery z vas, dokazal přečitat aspoň jednu(!!!) knižku a viděl aspoň jednu (!!!) hru v divadle? Tuž, nestyďte se. Klidně možete přiznat barvu, dneska se za to nezavira. Zatim.

Představte si, že ani vysokoškolsky vzdělani šefove VoZP, Lidla nebo Tesca nečitali od Havla nic. Ale vubec nic. Kdyby si přečitali aspoň Moc bezmocnych. Ale oni nic. Co si pak možete o takych lidech myslet?

Kdyby si přečetli aspoň tu Moc bezmocnych, věděli by, že politycke hesla a nekrology mezi banany, rajčata, nektarinky a kobzole prostě nepatři! Nemaju tam co robit.

Vašku, Vašku, tos to, kura dopracoval.

Burani z Vojenske pojišťovny se chlubi, že zemřel jejich pojišťenec. To je to same, jak kdyby doktor slavil umrti sveho pacienta.

Burani z britskeho nadnarodni molochu umistili ušmudlany sešit, kaj ste mohli prezidentovi napsat jakesik přaničko, mezi cedule VYPRODEJ a VANOČNI SPECIALITY. Ale zato dluhodobě garantuju nizku cenu.

Tuž a hvězda největši, zelinař z německeho molocha Lidl, umistil svoje hlupe kecy mezi banany a mandarinky. Havle, Havle, psals zbytečně. Nikdo tě nečet, a jestli čet, tak nepochopil.

Zelinář umístil do výlohy svého obchodu tabuli s heslem: „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Proč to udělal? Můžeme se domnívat, že ho vyvěsil proto, že to dostal příkazem. Vykoná tedy, co je mu uloženo a má klid. Je poslušný. Jak by se zachoval, kdyby musel vyvěsit tabuli: „Bojím se, jsem tedy bezvýhradně poslušný.“ ? Význam hesla je pochopitelnější a každý by se jistě zdráhal toto vyvěsit. Skutečný význam zelinářova hesla, nijak nesouvisí s tím, co text hesla říká. Význam je přesto jasný a obecně známý. Zelinář vyjádřil svou loajalitu. Přistoupil na určitá „pravidla hry“ . Tím že na ně přistoupil se ale stal součástí hry a umožnil, aby se hrála dál, aby existovala a byla. Tato pravidla se stávájí určitým metafyzickým řádem, který určuje chod společnosti, je to její tmel, vazebný princip – nástroj její disciplíny.

Proč musel náš zelinář svou loajalitu vyjádřit takto veřejně? Neprokázal svoji poslušnost dostatečně i jinými způsoby? Vnitřními, neveřejnými? Na schůzích hlasoval tak jak měl, soutěží se účastnil, voleb též, i antichartu podepsal. Copak lidí, kteří míjí jeho výlohu, si heslo přečtou? Uvědomí si vůbec, že tam heslo visí? Dá se předpokládat, že si ho ani nevšimnou. Lidé jeho heslo nevnímají, avšak jen proto, že taková hesla se vyskytují i v jiným výkladech, na sloupech, zastávkách, střechách, prostě všude, což tvoří jejich „panorama každodennosti“.

Václav Havel, Moc bezmocnych, 1978

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička