Zpět

Lidi su dneska hlupi stejně jako před šedesatipěti rokama. Tenkrat nebyly počitače, chytre ani hlupe mobily, lidi neměli televize, auta, a museli robit osum hodin denně. Aji v sobotu. Dneska je jina doba, v sobotu už se nerobi, ale jinak zme hlupi jak tenkrat, bo furt vyžadujeme po šefovi, abyzme mohli sedět v teple kancelařa osum hodin, pak cvaknut pichačku a jit dodom.

Je jasne, že na počatku jednadvacateho stoleti je osmihodinova pracovni doba naprostym nesmyslem.

Pokud nerobite jakusik fyzicku robotu, keru za vas fakt žadny stroj nemože zrobit, pak na zrobeni vaši prace obvykle stači hodina až dvě denně. Vic ni. Co člověk robi ve zbylych šesti hodinach?

Tuž, pije kafe, zabija čas fejsbučkem, čitanim cypovin a jinyma prokrastynačnima vynalezama. A to je eště dobra činnost. Znam plno kokotu, keři misto aby šli dodom, anebo když už na to nemaju, tak aspoň aby neškodili, tak ve zbylych šesti hodinach vymyšlaju nesmyslne činnosti pro ostatni, buzeruju podřizene a rozesilaju nesmyslne mejly, kere vy pak musite čitat a tym předstirat pracovni činnost.

Ale čitani mejlu neni prace. Z čitani mejlu eště žadna firma nezbohatla.

Zrobte se svoju robotu za hoďku nebo dvě a – zmizte. Zmizte a robte věci, kere vam a vašemu okoli přinesu užitek. A hlavně – nikomu to neřikejte, hlavně ne tym neschopnym magorum, keři vyžaduju, abyste kajsik seděli osum hodin denně a třetinu života tak travili s hňupy.

Osvětlený rychlík otřásl domem výhybkáře.”Mají náramný naspěch,” řekl Malý princ. “Kam spěchají?” “To neví ani člověk na lokomotivě”. Druhý, osvětlený rychlík zaduněl v opačném směru. To už se vracejí?” ptal se Malý princ. “To nejsou oni,” řekl výhybkář. To jsou zase jiní. “Nebyli snad spokojeni tam, kde byli?” “Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme…”, odvětil výhybkář. (Antoine de Saint-Exupéry)

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička