Zpět

Tuž to čumite, co? Ostravsky synek, kery normalně s nama chodil na porubsky gympl, pařil, schazel se na klepaču a valil za babama na sedmaku, je fčil nejobdivovanějšim transplantatorem v Americe.

Čemu je nejlepši? Bo se po škole zebral, nečekal na bolševicku akci „Děkujeme, odchazime“, nenastupil do českeho zdravotnictvi a zdrhnul do Ameriky. A to už se v devadesatem šestem obvykle nezdrhalo.

Tam na něho nikdo nečekal. Nikdo ostravskeho cypa do špitalu nechtěl zebrat. Tuž řekl, že bude robit zadarmo. A roky robil zadarmo, chrapal dvě hoďky denně, študoval všecko, co ho socijalistycke školstvi nenaučilo, žral suche z nosa a chlastal vodu z vodovodu aby přežil. To všecko robil, bo měl svuj sen, že jim to všem raz ukaže!

Tuž, chvilu to trvalo, než si pracoviteho synka všimli. Kery z vas by to vydržel? Ale fčil, patnact roku od přichodu do americkeho špitalu je tam, kaj je. Vic teho psat nechcu. Tento text je pro ty ostravske cypy, keři furt breči, kaj by mohli byt, kdyby byli odjinud, nebo kdyby měli vic štěsti.

Hovno. Štěsti je tu pro ty, keři vědi, co chtěji. Zbytek je enem tvrda robota.

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička