Zpět

Červenec sem mival rad. Na klepaču to prořidlo, bo už nebyla škola a my zme s našima mohli kajsik vyjet.

Raz zme byli dokonce až u Balatona, spali ve stanach, ale mi se tam moc nelibilo, bo po tych stanach lezli taci pruhovani maďaršti šneci a ja se bal, že vlezu za mnu do teho stanu a v noci mi vlezu na nos nebo na ucho a to by nebylo přijemne.

Raději sem jezdival s bratrancem Laďu na hlučinsku štěrkovnu, bo tam byla krasna, čista voda. Ale druhy bratranec Ivoš tam jezdit nechtěl a řikal, že to je plaž chudych a že na Jadranu to je hezči, ale ja vim, že kecal, bo na Jadranu sem byl a nebylo to nic moc.

Nejlepši kupani bylo vždycky na Opavici kusek od Loděnice, bo se dalo plavat po prudu a pak se dalo jit pěšky zpatky a furt tak dokola a teta Miluša furt chtěla hrat kanastu a stryk Jenda nechtěl a řikal, že by si s ňu zahral jine hry, ale když sem se ho ptal jake, tak mi to on ani tetka nechtěli řict, tak sem je nechal, ať si hraju ty svoje blbe hry a když byli pryč, zežral sem jim řizek z takeho plechoveho pudla.

(Z kandelařa ostravskeho fotografa Borisa Rennera a ostravskeho blogařa Ladika Větvičky)

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička