Zpět

Nejčastěji se zásluha za jedno z nejdelších období míru a prosperity na Starém kontinentě přičítá Evropské unii, což je nesmysl. Hlavní zásluhu má setrvačnost poměrů studené války i po pádu Berlínské zdi. Hibernace v dříve nastavených podmínkách pokračovala dál, jen Rusko vyklidilo pole. Spojené státy nikoli. Ano, mluvím o hibernaci, protože utlumený stav, kdy jsou některé funkce organismu vypnuty, nejlépe postihuje stav většiny evropských zemí.

Evropa nemusela dlouho řešit žádnou vážnější krizi. Ohníčky – jejich rozfoukávání i hašení – zůstávaly především v působnosti Američanů. Ať již šlo o Balkán, Ukrajinu nebo Blízký východ, hrála Evropa jen vedlejší roli. Setrvačnost hibernace byla pohodlná, zvláště když se se Západem propojila střední a východní Evropa jako nový zdroj pro oživení uvadajícího dotačního socialismu, který se schovává pod termínem společný evropský trh. Budíčky se průběžně objevovaly, ale byly malátně zamačkávány.

První samostatně vytvořenou a nezvládnutou krizí byla vlna ilegální migrace, kdy se německou kancléřkou ražené heslo „Zvládneme to!“ nesetkalo s realitou. Následoval brexit, který by se dal přirovnat k telení ledovců, kdy se od velkého masivu odloupávají menší, schopné leccos potopit. A nyní, za úsvitu ekologickým hyperaktivismem uměle vygenerované energetické krize už slyšíme další praskání ledu, které může kdykoli akcelerovat horký konflikt na Ukrajině. Členské země EU nejsou na něco takového připraveny nejen vojensky, ale ani ekonomicky – nemluvě o deficitu jakéhokoli sdíleného evropanství.

Evropa nemá vlastní armádu, a přes čile bující džungli norem a zákonů nemá ve skutečnosti ani společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, což mimo jiné dokládá i eskapáda s Vrběticemi, a následná „podpora“ ostatních zemí tvrdému postoji Babišovy vlády. Ostatně už dříve se ukázalo, že tam, kde snaživě uvalíme sankce a přijdeme o zakázky, spojenci nás srdnatě nahradí a obchodní výměnu s Ruskem rok od roku zvyšují. Košile zůstaly bližší kabátu.

Evropská jednota je tak iluze, a žádný garant míru a blahobytu. Útvar, který vznikl a existoval za speciálních podmínek studené války, které jsou už do budoucna neudržitelné. Procitnutí nás teprve čeká a bude bolestné, v některých ohledech horší než v roce 1989.

Všechny příspěvky s Pavel Stöckl