Zpět

Slova do titulku jsem si vypůjčil z písně Jarka Nohavici. Doslova tam pěje: „Krásný kraj, všude kolem hezko, vítejte v penziónu Česko“. A o písničku dál zase téhož Nohavicu slyšíme zpívat: „Dnes už to není, co to bývalo. Všecko se jaksi blbě splantalo. Jediné, co mi zbývá zpívat asi: Jo kde sou ty časy, starý dobrý časy“. Tyhle dvě písničky mohou snadno naskočit v hlavě tomu, kdo čte výsledek průzkumu agentury STEM, jenž říká, že skoro třetina Čechů si myslí, že za minulého režimu bylo lépe.

Pomiňme pro jednou metodologický lapsus. STEM sice udělal průzkum mezi tisícovkou respondentů, což je v oboru takové solidní minimum. Jenomže do sebe zapletl odpovědi napřímo a online. To jsou dvě nesouměřitelné cesty ke zjišťování relevantních výsledků, ale budiž. O nic přece nejde. Nebo že by přece jen?

Z výsledků lze vyčíst očekávatelné: většími pesimisty v pohledu na naši současnost jsou lidé starší (nikoli však pouze vyložení senioři), zatímco mezi mladšími převládá optimismus. Logicky. Starší lidé mají namnoze s „tamtím“ režimem svoje zkušenosti, zčásti dobré, zčásti špatné, ale mohou na jejich pozadí srovnávat dojmy ze stavu dnešního.

Svoboda a psí hlava

Zatímco za socialismu trpěla svoboda slova a pohybu, nesmělo se jezdit na Západ a ne každý si mohl zvolit školu nebo povolání podle svého, dnes sice můžete jezdit, kam chcete, ale buď na to nemáte peníze, nebo zdraví. To vám pak trochu promíchá hodnoty. Svoboda projevu sice podle ústavy platí, ale jak zní častý bonmot, neřeší se tam svoboda po projevu. Cenzura kvete pestrými barvami jak ostrov Madeira, kam se podíváte, je nějaké tabu, zákaz či odborník Foltýn. Evropská unie a spolu s ní i naše v bruselskou záď zavrtaná politická vrchnost dělají vše pro to, aby konečně uzákonily reglementaci nepohodlných a nežádoucích názorů a jejich šíření. Za názory se vyhazuje z funkcí (Miroslav Ševčík), z práce (Martina Bednářová) či obecně od možnosti ovlivňovat veřejnost. Pohleďte na ty zástupy expertů na kdeco, kteří ještě před pár lety směli své oponentní názory sdělovat třeba i z veřejnoprávní obrazovky? Kde je Jan Schneider, Jaroslav Štefec, Zdeněk Zbořil a mnozí další? Zalezlí v alternativním mediálním prostoru, jemuž je vrchností přidělována psí hlava.

Zdraví a nastolování agendy

To je jeden úhel pohledu. Druhý je ještě okatější. Jestliže mladí lidé jsou většinou v průměru zdravější než generace jejich rodičů, neřku-li prarodičů, je logické, že jim nedělají starosti bleskurychle šplhající ceny životně důležitých léků (od hypertenze před diabetes po onkologické diagnózy). A nejenže jsou ty léky stále dražší, ačkoli si všichni platíme celý život povinnou daň v podobě zdravotního pojištění, ony ty léky stále častěji ani nejsou k mání. Ale jak si bez nich má chronický pacient užívat tu naši liberálně demokratickou hru na světlé zítřky? Něco podobného lze říci o potravinách. Bez každoročně nové televize a hodinek se možná neobejdou někteří mladí snobové, běžný člověk je rád, že hodinky ještě fungují, a televize má knoflík, jímž ji lze vypnout, zejména když se na ní zjeví sympatická tvář Václava Moravce nebo jiného nastolovače agendy.

K tomu malou poznámku: Nastolování agendy neboli agenda setting je prastará manipulační technika. Teoreticky ji do světa přivedl Malcolm McComs, do praxe ji nevídaně vklínil právě Moravec. Ještě před pár lety měl před svými „Otázkami“ v neděli na ČT selfpromo pozvánku, v níž říkal: „Vážení diváci, v tomto pořadu se dozvíte, o čem budete celý příští týden mluvit“. Moravec už to neříká, ale dělá. Nastoluje agendu, vynechává z „Otázek“ témata, která mu nehrají do jeho názorových karet, tedy manipuluje. Ostatně jedna z definic agenda setting praví, že nemůžete člověka přinutit, aby si něco myslel, ale můžete ho přesvědčit, aby o něčem nějak přemýšlel. Tolik ještě ke svobodě slova, s níž se to má jako v Orwellově Farmě zvířat: Všechna prasata jsou si rovna, jen některá jsou si rovnější.

Lhaní a manipulace

Divte se pak zkušenějším lidem, že sice nezapomínají na negativa minulého režimu, ale nepřehlížejí ani negativa toho dnešního. Vládu, sestavenou z diletantů (ministr dopravy novinář, ministr financí elektroinženýr, ministr vnitra učitel němčiny, ještě nedávno ministryně pro vědu provozovatelka penzionu). Vrchnostenské činy o 180° odlišné vůči předvolebním slibům: Petr Fiala, v roce 2014 nejtvrdší kritik Evropské unie (dnes její patolízal), ještě v roce 2021 sliboval: „Garantuji vám, že nezvýšíme daně, garantuji vám, že nesnížíme důchody atd.“). Kde je těm garancím konec? Voda je vzala. A kde je ta voda? Voli ji vypili…

Mám za to, že stálé snižování studijních nároků na všech typech škol je záměr: učinit dnešní a příští mladou generaci ještě neinformovanější, a tedy lépe manipulovatelnou, než dnes.

Na závěr zase jeden citát: Internetem koluje přesný, ale smutný kreslený obrázek dvou teenagerů s textem: „Čím mladší uživatel internetu, tím víc trpěl za komunismu.“

Všechny příspěvky s Petr Žantovský