Zpět

Pár příkladů: Zatímco v eurounijních institucích, školách atd. je stále jedním z nejskloňovanějších pojmů „svatá trojice“ diverzita – rovnost – inkluze, v USA byly na každém oficiálním úřadě, na univerzitách i v mnoha firmách speciální odbory DEI (Diversity, equalty, inclusion): Trump je jedním škrtem pera zrušil. Zatímco Evropa vydává hory peněz na různé experimenty typu válka na Ukrajině, Trump dodávky zbraní ruší. Zatímco Leyenová a EU tvrdošíjně lpí na Green Dealu, emisních povolenkách atd., Trump to všechno shodil ze stolu. Zatímco pražský magistrát už chystá šesti či víceciferné částky na LGBT candrbál pod názvem Prague Pride, Trump zakázal americkému velvyslanci v Praze přidat (poprvé za její trvání) na tuto akci jediný dolar.

Ale co hůře: Zatímco Evropa otevírá dokořán dveře dalším statisícům migrantů například ze Sýrie, odkud se islamistům se zahraniční pomocí podařilo vypudit legálně zvoleného prezidenta Bašára Asada, Trump zavírá hranice a dokonce si dovoluje požadovat změnu letitého dodatku Ústavy USA o automatickém získání amerického občanství pro děti narozené v USA, byť nelegálním imigrantům. S tím posledním bude mít trochu těžkosti, musí mu to schválit Kongres, protože jde o Ústavu, ale to ostatní může řešit prezidentskými výnosy. Jen v inaugurační den jich podepsal kolem stovky. Zrcadlo, které tímto Trump nastavil Evropě a EU, promlouvá jasně: Ono to jde! Nevymlouvejte se, drazí bruselmajstři, že lze činit jen to, co činíte. Je to jen dílem váš zvyk a pohodlnost, a hlavně kšefty, které skrze celou éru EU, a zejména pak po roce 2000, tamní administrativě vládnou.

Dnešní dění v Evropě, zejména EU, je obrazem skutečného politického bezvědomí. Kromě výše uvedených dogmat, na nichž Brusel lpí navzdory zdravému rozumu a realitě dnešního světa, je nejviditelnějším dramatem ničím nezdůvodnitelné programové zasahování do záležitostí jednotlivých členských zemi. Neustále pokřiky na Viktora Orbána, předtím též Jaroslawa Kaczyńského, vykazující snahu podřídit vnitrostátní exekutivu (nejen už legislativu dle Lisabonské smlouvy) rozhodnutím z čela EU, přecházejí v přímé ingerence viz rumunské prezidentské volby, a dokonce i za hranice Unie, do Gruzie v případě voleb parlamentních. Nějak se nemohu ubránit dojmu, že EU cítí, že jí ujíždí prám pod nohama a nezadržitelně se blíží vodopád jak v americkém filmu. Též platí pořekadlo o kobyle, která i v posledních okamžicích svého bytí kope kolem sebe.

A nelze čekat nějak brzy změnu. Jak napsala některá média (třeba Echo 24), sorosovský vliv dosud produkovaný z Washingtonu se přesídluje na evropský kontinent, navzdory prohlášení dědice impéria, mladého Sorose, když přebíral před časem žezlo od svého děda, že se stáhne z Evropy a přeorientuje se na dění v Americe. Tento plán po Trumpově nástupu zjevně nevyšel. K naší škodě. Na světlo světa vyšel interní manuál na protistátní demonstrace, který teď realizují pouliční prodavači dobra na Slovensku. Tento manuál nese jasné stopy sorosovských metodik. Ještě že není psán maďarsky, i když i tomu by dosud velká část Slováků rozuměla.

Jak to dopadne v Bratislavě, těžko říct. Část slovenských politiků (ex SNS a Hlas) vytvořilo nový politický útvar a podmiňují relativně křehkou Ficovu koalici rozmanitými pašalíky pro své věrné. Ustojí to Robert Fico? Nevím, ale věřím na soudnost Slováků.

Znám Námestie SNP v centru Bratislavy jako své boty. Žil jsem tam, studoval, učil na univerzitě, chodil pod viechu s přáteli spisovateli a muzikanty. To náměstí má kapacitu možná větší než Václavák. Když tam dělal Luboš Blaha demonstraci proti tomu, aby prezidentka Čaputová a tehdejší Matovičova vláda podepsali smlouvu o americké vojenské přítomnosti v SR, bylo napočítáno kolem čtvrt milionu občanů. Šimečkovi progresivisté přilákali podle odhadů mezi 40 – 60 tisíc účastníků. To je výmluvné.

Co je tedy závěrem a pointou? Eurounijní vrchnost se snaží podrobit si neposlušné, učinit z nich kolonie, donutit je, aby platili ukrajinské výpalné a kývali na každý nesmysl odtamtud vzešlý. Zatím se jim to – z visegrádského prostoru – daří vcelku beze zbytku jen v Česku. Protože máme takovou vládu, jakou máme. Vládu, která ignoruje zájmy občanů a své vlastní předvolební sliby, aby se zalíbila, jak se kdysi říkalo, „soudruhům z kraje“. Pamatujete? Každý televizní seriál to obsahoval. Nastal problém ve fabrice nebo kdekoli, přijeli soudruzi z kraje a rázem všechno klapalo jak hodinky. Je to jen na nás: chceme v podobném seriálu po Krylovsku „rýt ústním otvorem v zemi“, nebo režiséry této frašky, činící z naší suverénní země gubernii, necháme vládnout dál? Pak nám ovšem není pomoci.

Všechny příspěvky s Petr Žantovský