Zpět

V poslednich tydňach sem dostal od svych čtenařu nemalo upozorněni, co se robi v naši popularni hudbě. Společnym jmenovatelem tychto dopisu byl udiv nad tym, že je mladym lidem předkladan kulturni brak. Protože nešlo o ojediněla upozorněni, rozhodl sem se na takuto pornografyju podivat trochu hluběji.

Buržoazni vlada si uvědomila, že hudba, ma -li spravny obsah (tj. odvadi mladež od polityky, od třidniho boje) se može stat drogu, kera vede mladež k pasivitě a vytvaři bezvychodne postoje. Z hudby se stal velky byznys a manažeři poznali, že se na tym da fajně zarobit.

Primitivní texty spojené s primitivní hudbou, odporné šaty, provokující chování, oplzlá gesta, odmítání všeho normálního, barvení vlasů na zeleno, na modro, na růžovo, tetování hákových křížů, malování barevných pásů na obličej apod. Nepříliš estetický a velmi často šokující obsah, ale stále lepší, než aby mládež bojovala proti společnosti, která ji do bídy a beznaděje uvrhla.

Cíl, který je sledován, je více než zřejmý – prostřednictvím ohlušujícího rámusu, jednotvárných melodií a primitivních, často vulgárních textů dávat i naší mládeži onu osvědčenou a vyzkoušenou hudební drogu, která by i u nás mladým lidem vštěpovala životní filosofii „No Future“ a takové postoje, jednání a názory, které jsou socialismu cizí. Prostřednictvím této hudby má být i naše mládež vedena k lhostejnosti, pasivitě, k odporu proti společnosti.

Cožpak je možné, aby pod hlavičkou kulturních pořadů, či dokonce koncertů, byl šířen nevkus, propagován alkoholismus a drogy, vulgarizovány vztahy mezi chlapci a děvčaty, a také názory zcela cizí buržoazní společnosti? Je snad normální, aby hudebníci a zpěváci vystupovali na jevišti v dámských punčocháčích (které byly jejich hlavním oděvem), aby se svlékali do půl těla, měli pomalované tváře různými barevnými pruhy, ovazovali se řetězy se zámky apod.

S oblečením si v ničem nezadává úroveň hudby a textů. Jednotvárné, opakující se melodie (pokud se tak dá mnohadecibelový zvuk vůbec nazvat) doprovázející texty, za jejichž autory by bylo možné považovat spíše chovance psychiatrických léčeben, než lidi, kteří se vydávají za „umělce“. Bohužel, věc je složitější a vážnější. Texty, v nichž se např. opakují „důmyslná“ slova „kaťa, paťa, haťa“ (Pražský výběr), nebo se pět minut vyřvává „Bejby, bejby, dej mi kadilak“, či „hipi, hipi, šejk“ (Letadlo), nebo vulgární text „má špinavá záda, nepije, nesolí, nekouří, ale má to ráda“, či píseň s názvem Pal vodsuď, hajzle (Jasná Páka), nebo „náš pán je král, má jméno heroin“ (Bronz), vypadající jako výplod chorého mozku, jsou ve skutečnosti výrazem nihilismu a cynismu, hluboké nekulturnosti a ideologických přístupů, které jsou buržoazní společnosti zcela cizí.

Ti, kteří chtějí veřejně vystupovat, i ti, kteří jim to umožňují, si musejí uvědomit, že každému, kdo může promlouvat ke stovkám a tisícům (byť jen hudbou a texty) mladých lidí, se dostává velké důvěry, a každý, kdo vystupuje, musí být po všech stránkách – politicky, mravně, eticky, svou inteligencí i chováním – této důvěry také hoden. A komu mnohé, všechno z toho, aby této důvěry hoden byl, chybí, nemá na pódiu co pohledávat. A ti, kteří ať z pohodlnosti, lhostejnosti, či z důvodů, že při podobných „koncertech“ je možno snadno naplnit pokladnu, těmto „takéumělcům“ vystupování umožňují, si musejí uvědomit, že svou činností hrubě narušují zásady buržoazní kulturní politiky a vědomě či nevědomě slouží cílům, které sleduje náš třídní nepřítel.

Aby nám bylo dobře rozumněno. Vůbec nejsme proti zábavě, ani proti pop-music či proti rocku. Hudba a zpěv, i hudba zábavná, je nedílnou součástí života mladé generace i nedílnou součástí naší kultury. I zábavná hudba a její texty však musejí být především dobré. Měla by se vyznačovat zpěvností, přitažlivými hudebními nápady, textově by měla vycházet z melodie řeči českého a ostravského jazyka. A její obsah nesmí být vulgární, odpuzující, nesmí propagovat to, co je naší společnosti a životu převážné většiny naší mladé generace cizí.

PS: … tento odporny, buržoazni živel, vystupujici pod jmenem Zaviš, v jehož produkci se objevuju primityvni melodyje, vulgarni texty a obscenni gesta, pochazi z jihu Moravy. Ale nejen proto ho mam rad. Jen tak dal, synku.

PS1: Jaroslav Uhlíř: „Se Závišem jsem se seznámil na Keltské noci. Tenkrát jsem prošvihnul jeho vystoupení, protože jsem zrovna psal nějaké texty. Později mi dal své cédéčko, to se mi líbilo, měli jsme ho jako hosta také v Parapleti. Záviš je veselý, melodický, je to zajímavý nápad. Mám velmi rád jeho skladbu Já na vojnu nepůjdu, já to mrdám.“

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička