Humor, třídní nepřítel?

‚- komu vadí smích – hlídací kanárek svobody – jste si odpověděla v úvodu. Našim totalitním vládcům, kterým demokratický nátěr po vítězství Čínského ekonomického modelu v globální soutěži notně oprýskal. Zástupy bezejmenných ne – osob se nám sice množí geometrickou řadou, ale „hlídací psi demokracie“ – média – se ukazují býti dobře vychovanými psy tažnými, takže, proč by vznášela znepokojující dotazy? Hrajeme stejnou hru, jako za reálného socialismu: – dokud máme v korýtku, zůstaneme infantilními vepříky. Hledat relevantní informace a odvážit se lidské důstojnosti je stále nebezpečné a namáhavé.

Martino díky, jste úžasná a  neuvěřitelně odvážná.

Humor, ani ne třídní nepřítel, ale spíš označovaný jako nepřítel mocnými a sloužící mocným. Na Vaši otázku Komu může vadit, tak: sucharům, psychopatům a zlatokopům. Suchar ho nepochopí, psychopat, tedy nejspíš šéf nebo politik se rozzlobí, když humor (někoho jiného) rozesměje a rozvibruje masu a on se svou vážností na chvíli není středobodem pozornosti. Zlatokop ví, že vytvoření problému jinému může posloužit jemu jakožto oznamovateli jako příležitost (k jeho obohacení), protože sám neprodukuje hodnoty ani humor, jen se dívá, co jde zpeněžit, a humor jde taky. Prostě veme humor oznamovaného a práskne ho, že poškozuje jeho cítění a sám se označí za poškozeného. Jakkoliv absurdně to zní, věřte že soud už řešil i Tipa a Tapa a možná dojde i na Křemílka a Vochomůrku. A klidně za to chce tisíce od obou stran, psychopatovi jde o to poškodit druhou stranu – oznamovaného sršícího humorem a zlatokop doufá, že se mu jeho vložená částka vráti několikanásobně. Takhle to v ČR jde již pár let, stačí že oznamovatel humoristu si řekne, že vyhrá, protože „dočůrá dál“.

To jsou paradoxy, že? Hranice mezi humorem a pošklebováním je docela tenká, přesto hlasuju pro humor.

V mém světě to tak funguje a věřím, že bude dál. Rozjezdit bakterie nepomůže…

Martino, děkuju, vystihlajste to skvěle.