Zpět

Zastánci konspirační teorie chemtrails věří, že na obloze v rámci tajného programu létají desítky letadel, které do ovzduší záměrně vypouští nebezpečné chemikálie. Co kdybych vám řekl, že nejde o desítky či stovky letadel, ale že jich je na obloze denně kolem sta tisíc? Letecké stopy z komerční či vojenské dopravy totiž obsahují zplodiny plné škodlivých nanočástic, které vznikají při spalování paliva a jeho různých syntetických přísad. Ty nejen škodí našemu zdraví, ale ovlivňují počasí a klima. Což jsou bohužel tvrdá fakta. A jelikož se jedná o systémovou záležitost, a ne o možné spiknutí, čelíme mnohem závažnějšímu problému.

Výzkumy renomovaných institucí, například z univerzity MIT v Bostonu, americké NASA nebo z Vysoké technické školy ETH v Curychu potvrzují, že kromě vodní páry a oxidu uhličitého emitují letadla nebezpečné oxidy síry, dusíku, saze a uhlíkový prach. A jak uvádí dokument ETH, zplodiny sazí obsahují mimo jiné také nebezpečné nanočástice kovů, jakými jsou například baryum, chrom či hliník.

O jaké množství se jedná? David Keith, profesor z Harvardu a asi nejvýznamnější odborník na klimatické inženýrství nedávno uvedl, že každé komerční letadlo emituje do ovzduší v průměru asi 100 gramů oxidů síry za minutu. A podle britského BBC je množství vypouštěných zplodin prakticky identické emisím oxidu uhličitého. Když si uvědomíme, že se ve světě spotřebuje denně kolem 350 milionů litrů leteckého paliva (a množství pravděpodobně bude vyšší kvůli obtížné inspekci a kontrole armád), ztuhne nám úsměv na tváři. Pro zajímavost Spojené státy spotřebují polovinu z výše uvedeného celkového objemu.

Ve Velké Británii a dalších západních zemích je navíc stále povoleno používat v malých letadlech i olovnaté palivo. Například ve Spojených státech se v letadlech s pístovými motory ročně spotřebují stovky milionů galonů benzínu s obsahem tetraethylolova. To má za následek únik přibližně půl miliónů kilogramů olova do životního prostředí. Malá letadla jsou tedy ve Spojených státech zodpovědná za dvě třetiny znečištění olovem. V tomto kontextu je důležité zmínit, že jen jedno procento světové populace způsobuje polovinu leteckých emisí. A ty nejbohatší právě využívají především malá letadla.

Oficiální místa si problém s leteckými zplodinami určitě uvědomují. Jejich znečištění se v minulosti přece mnohokrát řešilo! V roce 1958 si například zástupci turistického města Palm Springs v Kalifornii stěžovali na americké letectvo, že vytváří nesnesitelný šedý závoj na obloze, který stíní slunečnímu svitu. Začátkem sedmdesátých let americké státy Illinois a New Jersey dokonce zažalovaly letecké společnosti právě kvůli znečištění ovzduší. Bohužel všechny tyto a další snahy vyšly naprázdno. A to nejen kvůli silnému lobbingu úzkých obchodních zájmů.

Přejít na takzvaná biopaliva totiž není vůbec jednoduché. V roce 2018 byly biosložky součástí asi čtyř miliard litrů leteckých paliv. To je však zanedbatelné procento vzhledem k jejich roční globální spotřebě. Nedávno vědci z britské Královské společnosti zjistili, že pro splnění cíle „nulových emisí“ oxidu uhličitého z létání by Velká Británie musela věnovat na produkci různých biosložek polovinu své zemědělské půdy. Podle Rady pro výzkum a inovaci v letectví ACARE by se do roku 2040 podíl biosložek v leteckém palivu měl zvýšit až na čtyřicet procent. Je zde však další obrovský háček.

Biopaliva sice redukují oxid uhličitý či oxidy dusíku, ale asi se neobejdou bez přidání různých surfaktantů, nebezpečných nanočástic hliníku či uhlíkových nanotrubic. Zdraví škodlivých zplodin se tedy nezbavíme. Nanočástice jsou na základě mnoha studií schopné proniknout do našich orgánů a dokonce poškodit či přeprogramovat naše DNA.

Je také důležité zdůraznit, že zplodiny z letadel přispívají k formování vysokých cirrových mraků a mohou mít zásadní vliv nejen na počasí (mimochodem počasí ovlivňujeme již přes půl století), ale také na klima. To potvrdily studie, které se realizovaly po teroristickém útoku 11. září 2001 a po výbuchu islandské sopky Eyjafjallajökull v roce 2010. Obě události totiž paralyzovaly na nějakou dobu leteckou dopravu a vědci během výzkumů zaznamenali zásadní změny v teplotách a ve struktuře mraků.

Například cirrové mraky, které se zformovaly ze stopy jednoho výzkumného letadla, zůstaly na obloze až 18 hodin a při jejich maximu dosáhly rozlohy přes 50 000 km².

Vědci byli nuceni přiznat, že letecká doprava ovlivňuje klima, a je zodpovědná za takzvané „náhodné“ klimatické inženýrství. To například sdělil i přední americký vědec z Národního úřadu pro oceán a atmosféru NOAA, Chuck Long.

Harvardský profesor David Keith o možnostech záměrného geo-inženýrství pomocí strategie Řízení solární radiace (anglická zkratka SRM) uvedl, že „zhruba sto letadel, které by ročně vypouštěly do nižší stratosféry méně než 2 milióny tun oxidů síry, by ochladily planetu o jeden stupeň Celsia.“ Dlouhodobý dopad geo-inženýrství na klima je však nejistý a jeho další rizika jsou obrovská, včetně vlivu na zdraví, nepředvídatelnému počasí a poškození ozónové díry. To například potvrdila studie dalšího známého geo-inženýra, amerického profesora a klimatologa Alana Robocka.

Vyvstává tedy otázka, jak moc ovlivnila doposud letecká doprava zdraví člověka a naši planetu? Vždyť jen během posledních několika dekád množství emisí třeba právě oxidů síry z letecké dopravy musí být v desítkách miliónů tun!

Nebezpečné zplodiny z komerčních a vojenských letadel jsou lehce prokazatelné. Než se tedy začne aplikovat geo-inženýrství v celosvětovém měřítku, a vlády, EU, či OSN jsou tomu čím dál více nakloněny, měli bychom pečlivě prozkoumat jejich vliv na zdraví člověka, přírodu a klima. Konspirační teorie chemtrails se zdá být ve srovnání s tímto problémem jen slabým odvárkem.

Všechny příspěvky s Radovan Dluhý-Smith