Pavel Černý: Norská policie nechránila lidi. Musela nejdříve běžet pro zbraně, protože nebyla ozbrojena

Jak se odehrál nedávný teroristický útok v Norsku? Džihádista, který v minulosti konvertoval k islámu začal lukem na ulici střílet lidi – a tamní policie tomu přes půl hodiny nebyla schopná nijak zabránit, protože nebyla ozbrojená a musela si zbraně běžet napřed nafasovat…

V minulosti jsem si pořídil luk a související vybavení. A budu opravdu doufat, že právě podobné případy, jako tento, nepřinesou do budoucna nějaká třeba omezení, či rovnou zákazy i v této oblasti.

I když Norsko není v EU, nakrásně totiž zase může nějaký aktivní unijní úředník (či rovnou moudrá Evropská komise), ve jménu dalšího boje „proti terorizmu a zločinnosti“ vymyslet podobné restrikce i zde… Dokážu si klidně představit nápady nejen na registraci všech těch „nebezpečných luků“, ale například i na omezení natahovací síly. Jakož snad i počtu šípů, co by mohl mít člověk u sebe či kompletně vlastnit. Či případně kompletní zákaz „ostrých hrotů“… Protože iracionalita těch, co v Bruselu pak podobné věci iniciují, je opravdu bezbřehá. Stejně jako jejich obvyklý, standardní postup. Tedy řešit ne samotnou příčinu problému, ale jen následek.

Míněno nezabývat se tím, proč je v zemích na západ od nás stále více a více fanatiků, kteří se rozhodnou ublížit co nejvíce lidem kolem, ale újma a potrestání je vždy pak paradoxně cílena na samotné nástroje. A vše pak obvykle dopadne na jejich vlastníky a uživatele prostředků, kterými byl dotyčný čin proveden. Následnými plošnými a nesmyslnými zákazy jsou postiženi všichni ti ostatní lidé, co nic zlého nikdy neudělali (a nikdy neudělají) a zničí se jim jen jejich hobby, koníčky a profese…

Odlehčeme to nakonec – zachránci boje za klima by si alespoň mohli oddechnout, poslední čin byl totiž spáchán nanejvýš ekologickým způsobem – tedy bez olověných, životní prostředí „zamořujících“ střel, či dokonce i bez dýmu a škodlivých exhalací…

Alespoň něco, ne?

Dušan Neumann: Naděje umírá poslední

Za velkých finančních výdajů cvičená a moderní technikou vybavená afghánská armáda se vzdala Tálibánu během dvou týdnů, přestože v minulosti v bojích s Tálibánem přinesla značné oběti. Proč se tak stalo je stále tématem rozborů povolaných i nepovolaných expertů.

Zdá se, že si afghánští vojáci spočítali, po zkušenostech s americkými instruktory, že mají větší šance na přežití v středověkém tálibánském režimu, než v postmoderním, pro ně nesrozumitelném americkém modelu, bez ohledu na školení o diverzitě, rovnoprávnosti všech pohlaví, sociální spravedlnosti a budoucím politickém modelu světa, americkými politruky.

Teprve teď se v plném rozsahu odkrývá výsledek obamovské transformace Pentagonu z instituce obrany národy v ideologický nástroj progresivistické elity. Konzervativní média charakterizují současný Pentagon, FBI a CIA jako „woke“ organizace. Pro americkou společnost jsou tyto síly daleko nebezpečnější než vzdálený Tálibán, neboť zcela kontrolují nekompetentní Bidenovu administrativu.

Jejich cílem zcela zjevně je zničit zbytky kapitalismu a amerického individualismu a nahradit ho jakousi formou intelektuálského ráje. Mírný pokrok neomarxistů od proletářského ráje předchůdců. Jejich vizionářská strategie je ekonomicky stejně sebevražedná, jako byla koncepce socialistického tábora pod vedením Sovětského svazu.

Na jedné straně president Biden ruší výstavbu ropovodů a brojí proti těžbě ropy a zemního plynu, a zároveň v tichosti žebrá u ortodoxních Saúdů o zvýšení dodávek nenáviděné ropy, aby stoupající ceny energií výrazně neovlivnily volby v příštím roce v neprospěch demokratů. Stejně tak poníženě žádá prezidenta Putina, aby trochu krotil ruské hackery v jejich výběru amerických strategických cílů, zatímco Pentagon se soustřeďuje na vnitřní boj s „bílou nadřazeností“, která je údajně základním kamenem americké inherentně rasistické společnosti. A to prakticky v stejném okamžiku, kdy se do této společnosti hrnou statisíce barevných uprchlíků z celého světa. Kolik rasově utlačovaných asi prchá ze Spojených států?

Biden se stále ohání tím, že byl vázán rozhodnutím prezidenta Trumpa odejít z Afghánistánu. Jenže už se nezmiňuje, že Trump, s chováním políra, Tálibáncům na rovinu řekl, že pokud nedodrží jedinou ze tří podmínek jednání – žádné výcvikové tábory teroristů, žádné útoky na Američany a příslušníky NATO a odmítnutí jednání s afghánskou vládou o budoucí společné vládě, že Tálibán rozseká na maděru leteckými útoky, počínaje kmenovými vesnicemi vůdců Tálibánu. To ovšem progresivistům nahnalo husí kůži spravedlivého rozhořčení.

Zatím všechno, co Biden od nástupu do funkce udělal, bylo zrušení předchozí vládou dohodnutých programů těžby ropy a zemního plynu, protokolů s vládami Latinské Ameriky o omezení ilegální imigrace (zahrnujících ekonomickou pomoc těmto zemím), otevření hranic, takže se odhaduje, že v roce 2021dosáhne počet ilegálních příchozích dvou milionů osob.

V Americe zdravého rozumu, kterou ještě pamatuji, by po afghánském debaklu rezignoval nejen ministr obrany, ale i většina generálního štábu. Dnešní vojenští političtí karieristé se nejen za nejhorší vojenský neúspěch za padesát let nestydí, ale naopak zdůrazňují, že obrana země není prioritou, neboť největším nebezpečím společnosti je klimatická změna a přetrvávající rasismus. Tedy bílý rasismus, který je třeba z ozbrojených sil vykořenit indoktrinací vojáků „kritickou rasovou teorií“, momentálně nejmódnější zbraní progresivistů k potlačení svobody slova a myšlení. Stačí se jen dívat na náborové šoty v televizi a na sociálních sítích. Něco tak perfidního se od karikatur v Krokodýlu a Dikobrazu dlouho neobjevilo.

Zpravodajské služby na tom nejsou o nic lépe. Dědictvím obamovských pohrobků – Johna Brennana, Jamese Clappera, Jamese Comeye, je totální ztráta prestiže, profesionality a respektu FBI, CIA a NSA. Rusku a Číně jsou, bohužel, už jen pro legraci. Poslední čtyři roky se tito kariéristé soustředili na dokazování Trumpova spiknutí s Ruskem, na jeho zvolení pomocí ruských tajných služeb, zatímco důkazy skutečně korupčních dohod v Číně a na Ukrajině na notebooku Huntera Bidena označili za ruské dezinformace. Tyto z profesonálního hlediska pubertální zpravodajské hrátky byly pro ně důležitější než hrozící katastrofa v Afghánistánu, kde americké zpravodajské služby hanebně selhaly.

Nápravu za současné politické konstelace nevidět. Jedinou šancí jsou volby do Kongresu v příštím roce, pokud republikáni získají v Kongresu většinu. Do té doby musí každý skutečný americký vlastenec opakovaně poukazovat na zločinnou nekompetenci současné administrativy, ideologický jakobinismus progresivistů a ekochiliasmus fantazírujích zachránců planety. Naděje umírá poslední.

Ivo T. Budil: Liberál a konzervativec v jednadvacátém století

Předseda jedné z politických stran, které mainstreamová média s oblibou označují jako „pravicové“ či „konzervativní“, nedávno v rozhovoru prohlásil, že hodnotově se pokládá za konzervativce, zatímco v ekonomických záležitostech se hlásí k liberalismu. Je to zcela předvídatelná odpověď. Sám bych před dvaceti či deseti letech neřekl nic jiného. Jde o ohlas poválečného křesťansko-demokratického étosu, kdy byla západní Evropa obnovena prostřednictvím důrazu na tradiční morálku a svobodnou tržní ekonomiku. Nestalo se ale uvedené stanovisko, plně oprávněné během „hospodářského zázraku“, prázdnou floskulí? Nejde o projev intelektuální krize pravice a její odtrženosti od skutečných výzev a potřeb světa třetího desetiletí jednadvacátého století?

Pro dnešní západní společnost je příznačná mnohost životních stylů a alternativ, které se asertivně a sebevědomě hlásí o své místo ve veřejném prostoru, a dožadují se sociálního uznání. Konzervativec je zpravidla považuje za ohrožení „normálního světa“ a v jejich šíření vidí příznak probíhající „kulturní války“. Homogenizace společenského života a prosazování jednotných životních a hodnotových postojů představuje z historického hlediska poměrně nedávný fenomén související s procesem modernizace a urbanizace. Tradiční středověká nebo raně novověká společnost se vyznačovala bohatstvím, různorodostí a barvitostí mnoha životních forem. Teprve „zrození moderního občana“ v posledních dvou staletích pevně kodifikovalo a prosadilo omezený soubor pravidel jednotného „civilizovaného“ chování a myšlení. Neměli by proto nostalgičtí milovníci minulosti a „starého dobrého světa“ přivítat či alespoň s pochopením a tolerancí přijmout toto opětovné obnovování předmoderní sociální a mentální rozmanitosti? Velcí konzervativní státníci minulosti se neuzavírali před novými historickými trendy, ale dokázali jim porozumět a sladit je se svými zájmy a programem.

Vznik globální ekonomiky odstranil prakticky veškeré bariéry omezující volný pohyb kapitálu, zboží, výrobních prostředků a pracovních sil. Součástí a motivací ekonomické aktivity není pouze chvályhodná iniciativa, vynalézavost, tvořivost a radost z budování, ale také chamtivost a bezohlednost. Společnosti, jež se vzdala kontroly temných stránek lidské povahy, hrozí, že se promění v noční můru. Rezignace na aristotelské chápání hospodářského života jako snahy o obecné dobro ve jménu uspokojení egoistických potřeb nevedla k celosvětové prosperitě, ale k prudkým sociálním rozdílům, vykořisťování rozsáhlých vrstev v chudých zemích a úpadku střední třídy, která představovala páteř západní demokracie. Konzervativní myslitel byl měl být díky znalosti a vztahu k historii obeznámen hlouběji než socialista s trvalým lidským sklonem ke zkaženosti. Neregulovaná chamtivost nadnárodních korporací pustošících hmotně i duchovně planetu musí být ukázněna konzervativním systémem vystavěným na obezřetnosti vůči nespoutané ekonomické svobodě, jež často ústí do tyranie a degradace lidské důstojnosti.

Čím by se měla vyznačovat obrozená pravice schopná oslovit nejširší vrstvy a chápající jejich reálné potřeby? Projevit shovívavou „liberální“ toleranci vůči experimentování s různými variantami sociální existence, které jsou často pouhou pomíjivou módou či generační vzpourou, a revidovat neoliberální dogma o nadřazenosti tržních sil nad obecným společenským dobrem. Hodnotový liberalismus a hospodářský konzervatismus mohou uzdravit mysl Západu a obnovit jeho prosperitu.

Pavel Černý: Na hranici s nimi!

Jde totiž o poválečný časopis pro mládež, ve kterém lze ještě na zadní straně spatřit seriál Rychlé šípy, které zde na pokračování vycházely, jakož i Foglarovy články. Také zde je možné najít komiks Kačera Donalda.

No, o něco jak měsíc později pak bylo všemu tomuto utrum. Tedy „ideově nehodící se“ junáky a skauty nahradili v tisku uvědomělí, novému režimu vyhovující pionýři – a imperialistické disneyovské ilustrace by si též sotva někdo do časopisu už odvážil dát. To by jej totiž stálo asi nejen místo a práci. Možná dokonce i svobodu a jeho děti studia…

Tak na to člověk kouká a napadá jej, že kdo z lidí tenkrát v lednu vlastně 48 tušil, co jeho, tehdejší společnost a tuto zemi v následných letech vůbec čeká. A pak vás též napadne, zda i my nyní třeba nestojíme zrovna těsně před podobným časovým milníkem – a budoucí generace též budou říkat: „Kdyby tak tehdy, v roce 2021 věděli, co je zakrátko čeká“.

Lecos to možná i signalizuje… Stačí se totiž zde kouknout na první stránku – a zcela zřejmé je, že už dnes by nápis BĚLOŠI A INDIÁNI nebyl možný díky novodobé cenzuře ani u nás, natož pak snad v USA, Kanadě či západní Evropě. Blíží se tedy snad doba podobná, jako když musely zmizet po únoru 1948 ty Rychlé šípy s Kačerem Donaldem? Úplně stejně, jako jsou nyní dokonce už mnohde ve světě páleny knihy, které obsahují podobné, avšak stejně „závadové“ kreslené pohádky pro mládež, jako Tintin nebo Asterix, což se novodobým ideologům nelíbí úplně stejně, jako výše zmíněné kdysi těm komunistickým? Když si totiž tohle uvědomíme, jde z toho kapku hrůza, ne?

Proč? Martiny Kociánové: Zakaž nože, zachráníš svět?

Pavel Černý: Kde se teď „bojuje za Prahu“?

Jak to jen shrnout? Taliban, který obsadil kábulský prezidentský palác, z něhož nejvyšší představitel zdrhnul, stejně jako předtím z boje veškerá armáda i bezpečnostní složky, prohlásil, „že válka skončila“. Lidé v ulicích hlavního městy očividně vítají islamistické nájezdníky, které (zaznělo v televizi včera) vnímají jako „vlastenecké hnutí“.

Západní svět, tedy USA a Evropa na to vše doslova zírají jak zjara – a uklidňují se tím (opět včera v TV), že prý Taliban se snad „změnil“ – a nebude už tak fundamentální a krvelačný. Zatím představitelé tohoto hnutí jejich naděje zrovna moc nepotvrzují a po svém triumfu prohlašují, „že šaría vyhraje na celém světě“…

No, Němci se alespoň uklidňují tím, „že by mohli přerušit Afghánistán zahraniční finanční pomoc“. Člověk jen zírá…

Já v minulosti osobně přispěl jen malým střípkem snahy, času a energie, s naivní iluzí osobně snad v této zemi něco změnit. Ale popravdě, nechtěl bych na tohle vše koukat v televizi třeba jako někdo, komu v této zemi v minulých letech padl a pro toto položil život někdo z jeho rodiny… Brácha, syn, manžel, táta…

Co vy?

Proč? Martiny Kociánové: Barva, jejíž jméno nesmíme vyslovovat?

Proč? Martiny Kociánové: Další „vlnu“ zajistíme?

Dušan Neumann: Budou se muset studenti v USA před nástupem do školy povinně očkovat?

Prezident Biden si vzal za své proočkovat celý národ, podobně jako to udělal Izrael. Bylo to vyloženě politické rozhodnutí. Po Trumpově administrativě převzal již rozjetý program Warp Speed. Rizika začít očkovat jen prozatímně schválenými vakcínami na sebe vzal Trump, na něhož se – byť nepravděpodobný – neúspěch dal snadno svést. Do konce července by měli být očkování všichni dospělí Američané a mělo by se začít s očkováním dětí ve věku 6 měsíců až 12 let. CDC (vládní instituce pro kontrolu infekčních chorob) tento týden vakcíny pro děti schválila.

„Slibuji vám, že vakcíny jsou bezpečné, to vám slibuji”, opakovaně prohlašuje prezident Biden v televizi.

Pod tlakem vlády a progresivistických vedení většiny amerických univerzit podmiňují tyto školy nástup do příštího podzimního semestru povinným očkováním. Rozhodnutí – zcela protiústavní – se týká asi 20 milionů studentů. Nejnovější závěry statitistických vyhodnocení dosavadního očkování provedené státními institucemi CDC a VAERS se opatrně shodují se závěrem skutečně masového průzkumu Cleveland Clinic provedeném u 452 000 lidí, který nepřekvapivě potvrdil, že očkování u lidí, kteří SARS2 prodělali, imunitu už prakticky neposiluje. Pokud se týká trvalosti imunity, není ještě dost velký časový odstup od počátku masového očkování. Zatím u většiny prvních očkovaných za sedm měsíců výzkumu budˇ nepoklesla vůbec, nebo jen málo.

Znepokojující zprávy přicházejí z Izraele. U očkovaných mladých mužů prudce vzrostl výskyt nebezpečné myokarditidy. Několik postižených na ni zemřelo. Izraelské prameny uvádějí její až 25násobný nárůst u kategorie pod 20 let věku (většinou u chlapců). Podobně americká VAERS uvádí, že v předpandemické době zemřelo v USA za rok v této věkové kategorii 2541 lidí, od začátku letošního roku zatím 5061 lidí.

Faktem zůstává, že vakcíny byly schváleny urychleně, neprošly kompletním testovacím postupem a o dlouhodobých následcích, pokud jsou, se toho moc neví. Zdravotníci jsou si toho více vědomi, než občané zpracovávaní vládní televizní reklamou. Polovina zaměstnanců NIH (Národní institut zdraví) se očkovat nenechala (většinou jsou to ti, kdo nějakou formu SARS2 prodělali). V texaském Houstonu protestují proti povinnému očkování zaměstnanci Metodistické nemocnice, jedné z největších ve městě.

CDC uvádí, že nebezpečí úmrtí na SARS2 u generace do 15 let věku je zlomek promile. Pandemie se bohužel stala politickým nástrojem, a tím i zdrojem enormních zisků farmaceutických společností provázaných s politickou strukturou země. Platilo to i pro Trumpovu vládu. Ta ovšem byla vystavena neustálým útokům ze strany médií a opozice ve snaze osobu prezidenta Trumpa zdiskreditovat, ať udělal cokoliv. Typická epizoda je Trumpovo přiznání, že bral během nákazy hydrochlorochin. Dlouhodobý test, nedávno zveřejněný v odborném tisku, ukázal, že lék je účinný, nikoliv zázračný. Problémem bylo dávkování obvyklé u antimalarika, zatímco zejména obézní pacienti potřebovali dávky mnohonásobně vyšší. Z důvodů politizace epidemie se však veřejnost dlouho nedozvěděla podstatná, byť kontroverzní fakta, jak o vakcínách, tak o terapeutických lécích, která teprve teď pomalu vyplouvají na povrch.

Proč? Martiny Kociánové: Rodiče na odpis?

Dušan Neumann: Ve „jménu pravdy“ se může i lhát, že?

Teď, když je Trump v exilu na Floridě, v Bílém domě se Joe Biden podle pokynů snaží co nejrychleji zničit americké hospodářství a hlavním nedotknutelným tématem dne pro progresivní novináře zůstává katastrofální situace na jižní hranici, začínají investigavci New York Times šťourat do minulých tabu. V článku pod titulkem „Sdílená tajemství – utajené vztahy mezi soukromými špiony a novináři“, autor Barry Meier opatrně připouští, že soubor dokumentů objednaný Hillary Clintonovou u soukromé zpravodajské organizace Fusion GPS, v němž pensionovaný britský agent Christopher Steele shromáždil důkazy o „spiknutí“ tehdy kandidáta Trumpa s ruskými tajnými službami, je opatrně řečeno „velmi nepřesné“.

Meier píše, že se o dokumenty zajímá od prezidentské kampaně v roce 2016, kdy se dozvěděl o společnosti Fusion GPS najaté, aby vyhrabala co nejvíce špíny na Donalda Trumpa. Vyhledal tehdy zakladatele firmy, bývalé reportéry Wall Street Journal, při hledání materiálu pro knihu, kterou o kampani psal. Odmítli s ním hovořit. Meier se však nevzdal a zazvonil u dveří Christophera Steeleho doma ve Farnhamu. Se Steelem vytvořil důvěrný vztah a seznámil se podrobněji s jeho úkolem a výsledky.

Ač v článku spekuluje, že se ruské služby snažily ovlivnit volby v roce 2016, většina Trumpových prohřešků byla fabrikovaná a falešná. Zejména „videozáznam Trumpových bizarních sexuálních praktik močení do hotelové postele“, v níž někdy předtím spal Barack Obama. Také záznam údajného setkání Trumpova tehdejšího právníka, „zametače“ Michala Cohena, s ruskými operativci je podvrh. K setkání nikdy nedošlo a dokument je falešný. Pro New York Times, přestože článek nebyl otištěn na první stránce, je to dost podstatné přiznání. Proč ne, když už není nutné Trumpa z Bílého domu vystrnadit?

Dušan Neumann: Starostka jako rasistické monstrum, aneb vyhnat čerta ďáblem

Její poslední, vyloženě rasistické prohlášení ale vyvolalo rozruch i v převážně velmi liberálních médiích. Lightfootová oznámila, že v Chicagu je příliš mnoho bílých novinářů a že bude poskytovat jednotlivé rozhovory pouze černým a tmavým novinářům.

„Rozhodla jsem se prolomit status quo,“ napsala na Twitteru. „Je ostudou, že v roce 2021 novináři pokrývající radnici jsou převážně bílí, zatímco polovina města je černošská, latinsko-španělská a indiánská. Rozmanitost a inkluze jsou dnes imperativem pro všechny instituce včetně médií. Ve jménu pokroku se to musí změnit.“ Lightfootová si též opětovně stěžovala, že novináři jsou většinou muži.

Tucker Carlson, dnes asi nejpopulárnější televizní komentátor v USA z Fox News si servítky nebere: „Lori Lightfootová je monstrum a nebezpečný bigot. Společnost, která dovolí, aby politik mluvil jako ona – tak takovou společnost čeká velmi ošklivá budoucnost.“

Gregory Pratt z Chicago Tribune, který jako jeden z mála dostal povolení k rozhovoru, se také svěřil na Twitteru: „Jsem latinskoamerický reportér, a na základě toho jsem dostal povolení k rozhovoru. Když jsem požádal tiskové oddělení starostky, aby tuto (rasistickou) podmínku zrušilo, byl jsem odmítnut. Zdvořile jsem proto rozhovor zrušil. Politici si nemohou vybírat, kdo bude o nich referovat.“

Chicagský komentátor Fox News, Leo Terrel, v hlavním zpravodajském programu stanice řekl: „Lori Lightfootová je rasistka, neskrývá to, ale otevřeně přiznává. Důvod, proč jí to prochází, je, že je černoška, a má D (Demokratka) před jménem. Chcete vědět, co je systémový rasismus? To je politika chicagské radnice. Chci, abyste to všichni slyšeli, Lori Lightfootová je rasistka, bez ohledu na barvu kůže, a uplatňuje rasistickou politiku na chicagské radnici. Suďte ji.“ (Leo Terrel je černoch)

Po svém zvolení Lightfootová zavedla rozsáhlou reorganizaci ve správě města, založenou nikoliv na profesionalitě úředníků, ale na jejich pigmentu. Podle toho dnes městská správa vypadá. V prvním roce vlády na radnici stoupnula zločinnost podle policejních statistik o 50 %, a to v roce, kdy město bylo po měsíce prakticky v režimu stanného práva. Vzrostl především počet tzv. „carjacking“ – loupežných krádeží automobilů, a to 135 %. Od prvního ledna letošního roku vypadá statistika v absolutních číslech takto: 195 vražd, 865 přestřelek, 649 znásilnění, 2218 loupeží a 1578 násilných přepadení – toto je výsledek hospodaření Lori Lifgtfootové na chicagské radnici.

Proč? Martiny Kociánové: S bělochy se nebavím