Zpět

Tuž přiznam se, že puvodni nazev zněl „Odborne pojednani o pyči“, ale bo sem adminum slibil, že v tytulkach nebudu použivat sproste slova, tuž sem se napravil a autozcenzuroval.

Vždycky mě zajimalo, jak vlastně vznikaju a jak zanikaju sproste slova. Kdo sedi v te komisi, kera určuje, co sproste je a co sproste neni. A čemu je cosik sproste v jedne vesnici a ve druhe už ni. Nerobim si srandu – zeberte si, že take slovo šukat je naprosto v pořadku v Chalupkach, a maju to dokonce na vyvěsce obecniho uřadu, ale hned za řeku v Bohumině to už je sproste!  Přitem to bylo krasne česke slovo, kere použivala nejenom Češka Němcova ve svem slavnem dile o duchodkyni (kere mimochodem skoro nikdo z Čechu nečetl), ale eště třeba Zikmund & Hanzelka v roce 1949 ve svoji knize „Afrika snu a skutečnosti“.

V Jablunkově se kamoši oslovuju nežnym oslovenim „ty kokot“, ale když vedle v Čadci řeknete v při vstupu do knajpy: „Nazdar kokoti“, tuž dostanete po tlamě! Slovo piča je u nas mladeži nepřistupne, ale vystupite z letadla ve Splitu a hned v prvni knajpě na  vas čeka napis: „Tepla piča, studena piča a na piči mješana piča“. Podivejme se raději, jak sproste slova zanikaju a stavaju se z nich sučastky mluvene moravštiny (včetně některych zaostalych dyjalektu moravštiny, jako je třeba obecna čeština).

Sranda. Tady možeme nadherně vidět přesun slova od nevhodneho a sprosteho ke slovu naprosto standartnimu. Dneska nikoho nepřekvapi, je použivane všema, od děcek až po duchodce. Slovo sranda bylo koncem dvacatych let minuleho stoleti, kdy ho V&W začali použivat , naprosto nevhodnym a pobuřovalo takzvane intelektualy. Sračka, srajda, sranda. Fuj! Cosik tak nechutneho, a mladi dramatyci to použivaju jako označeni humoru. No vidite, dneska si na to nikdo nevzpomene. To je sranda, vole, co?

Vole. Vznik tohoto osloveni doprovazela v šedesatych letech minuleho stoleti obrovska antykampaň. Kam ta naša mladež spěje, když se oslovuji tak hnusnym nazvem? Proč se naša mlada generace oslovuje pojmem pro vykastrovaneho byka? Dneska je osloveni vole naprosto nezavadnu sučasti moravštiny, „Vole“ je použivane jako naprosto neškodna vyplň věty, když potřebujeme cosik zduraznit (týýýý vole!), jako přatelske osloveni (tak, co, volove, kaj pudem pařit?).

Pyčo. Třetim slovem, u kereho možeme dokumentovat posun od vulgarniho, nevhodneho slova směrem ke standardu, je slovo piča. Egzystuje fajna teorija, že toto slovo k nam přinesli francušti Napoleonovi vojaci po bitvě u Slavkova. Po bojach jich plno zustalo zraněnych a starali se o ně naše moravske šukavne, chci řict šikovne děvuchy. Francušti synci je oslovovali „petit chatte (kočičko) – vyslovuj :petyša“, no a mistni nešikovne a zavistive děvuchy, kere nebyly tak uspěšne v boji o švarne francuske synky, to zkomolily na „piča“.  Tuž, byla by to krasna teoria, kdyby toto slovo nebylo už davno použivane v okolnich slovanskych narodach, suběžně se slovem pitka, pyzda apod. Ale nebujte se, ve slušne literatuře nenajdete ani jedno, ani druhe, bo to je přece sproste jak cyp.

A podivejme se, kura, co se nestalo dvě stě roku po bitvě u Slavkova. V roce 2002 se po iks letech zase dařilo ostravskemu Baniku a klub byl na nejlepši cestě ziskat (a nakonec aji ziskal) fotbalovy tytul. Na Ostravsku se vlivem mišani a šukani mnoha narodnosti použivaly vždycky směsice ruznych nadavek, kere v mistnim „kulturnim“ prostředi ztracely puvodni vyznam a nabyvaly vyznamy nove. A tak už někdy v devadesatych letech minuleho stoleti nahradilo při přatelskych  setkanich zastarale osloveni „vole“ udernějši osloveni „pyčo“. Pravě tak překavapive zvolani „Ty vole!“ se změnilo na „Ty pyčo!“ S vulgarnim označenim ženskeho přirozeni to davno nema nic společneho.

Tuž a když ten Banik po rokach konečně měl šancu ziskat tytul, začaly se všude po hospodskych hajzlach, na ubrusach, na špinavych zďach, objevovat napisy „Banik pyčo!!!“ Zbytek republiky nechapal, a mnozi dodneška nechapu, bo smysel temu dava až jeden typicky ostravsky vtip, kery za tym stoji:

Ty, Jarek, posluchej, mam tady v křižovce „Fotbalovy mistr na devět“. Jarek se zamrači, zamysli, a za chvilu se usměje: „Banik pyčo“.

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička