Zpět

Martina: Paní magistro Lenko Sobková, náš rozhovor vyplynul mimo jiné i z toho, že jsme si před určitou dobou povídali s paní doktorkou Máslovou, a ta vzpomínala nebývalý nárůst neplodnosti. A také nebývalý nárůst nadužívání hormonální antikoncepce, a následného údivu, že když se po 20 letech užívání hormonální antikoncepce konečně rozhodnu otěhotnět, tak to nejde. Chci se proto zeptat, myslíte, že hormonální antikoncepce má v určitém procentu populace žen opodstatnění, nebo je to vždy špatně? Nebo jejich užívání v sobě obsahuje značnou část velkých rizik?

Lenka Sobková: Asi si úplně otevřeně můžeme říct, že užívání hormonální antikoncepce, a následná léčba takzvané neplodnosti, jsou témata, ve kterých jsme my Češky tak trochu přebornice. Když se podíváme na porovnání s jinými zeměmi, tak se v číslech často pohybujeme několikanásobně výše, než země v našem bezprostředním okolí.

Martina: My opravdu užíváme antikoncepci mnohem více a mnohem častěji? Podepisuje se to také na tom, že by byly Češky méně plodné?

Lenka Sobková: Ano, v posledních letech se to tak jeví. Já tyto souvislosti takto nerada úplně jednoznačně stavím, protože řeč čísel se dá vždy nahlédnout z různých úhlů pohledu. Ale myslím, že toto téma je neoddiskutovatelné, a že určitá souvislost užívání hormonální antikoncepce, a následné léčby neplodnosti, tam rozhodně bude. Co se týká hormonální antikoncepce, tak úplně otevřeně říkám, že u nás je nadužívána. A není tématem, že by byla vždy špatně, nebo že by neměla své místo. Určitě má, ale my ji užíváme v mnoha jiných případech, než k jakým byla původně určena.

Antikoncepce jako ochrana před otěhotněním je jenom jeden výsek toho, proč vám gynekolog tuto tabletku vlastně přepisuje. Dneska jsou standartní indikace pro předepsání hormonální antikoncepce, například akné, nebo že například žena přijde s tím, že její menstruační cyklus netrvá 28 dní, ale 33 dní. To není nemoc, to jsou projevy nějaké hlubší dysbalance, kterou gynekolog řeší, v uvozovkách, tím způsobem, že vnitřní hormonální systém ženy zastaví podáváním této tablety zvenčí. Proto říkám řešení v uvozovkách, protože třeba u akné je efekt okamžitý, a u úpravy menstruačního cyklu také. Tyto problémy zmizí hned, to je pravda, ale musíme počítat s tím, že jsme je neřešili od příčiny, jen jsme je překryli, a naše tělo jsme převedli do umělého rytmu udaného zvenčí. A že když se rozhodneme, že antikoncepci chceme přestat užívat, tak je dost velké riziko, že se nám problémy v důsledku vysazení vrátí, nebo se projeví ještě hlouběji.

Martina: Proč tedy lékaři tak ochotně a často předepisují hormonální antikoncepci třeba i u velmi mladých děvčat?

Lenka Sobková: Protože je to pro lékaře, i pro ženu, nebo dívku zdánlivě pohodlné. Když se podíváme na argumenty, proč vlastně lékaři obhajují standartní předepisování hormonální antikoncepce, tak se velmi často dostáváme k argumentu, že ji třeba 15leté dívce předepíšou, protože by pro ni bylo mnohem horší potenciálně nechtěně otěhotnět, a jít na potrat. Pro její tělo by to byl větší zásah. O tom žádná, to má určitě lékař pravdu, ale co je pro mě překvapivé, nebo špatně pochopitelné, je skutečnost, že pokud chce gynekolog mladou dívku učit o tom, že se má chránit před nechtěným otěhotněním, tak se standardně automaticky sahá po hormonální antikoncepci. Chybí tam mezikrok ponaučení té mladé slečny o tom, že těchto metod je více, že si může zvolit, a hlavně, že si může zvolit, kterou ona chce.

Martina: Jenomže pro ni je to nejpohodlnější. Nějaká nehormonální antikoncepce v pilulkách asi neexistuje, viďte? A pokud neexistuje, tak se vsadím…

Lenka Sobková: V pilulkách určitě ne.

Martina: Že to děvče asi, protože nedomyslí, jaký dopad hormonální antikoncepce může mít na její tělo, zdraví a její pozdější otěhotnění, zvolí cestu nejmenšího odporu.

Lenka Sobková: To úplně chápu, tomu úplně rozumím. Problém, nebo to, co vnímám jako potenciální problém, je v tuto chvíli skutečnost, že nedostává dostatek informací o tom, pro co se při tomto užívání rozhodla.

Martina: Já samozřejmě pominu fakt, po kterém, když ho vyslovím, budu asi vypadat nesmírně staře, ale já si prostě myslím, že by 15leté děvče nemělo ještě vést sexuální život. Ale to už je věc, která stojí mimo nás. Povězte mi ještě jednu věc. Když se bavíme o otěhotnění, jaký je důvod, a bavíme se obecně o zdraví žen, proč přestáváme být plodní? A to se netýká zdaleka jenom Češek. Když se dostaneme do opačné části, to znamená, že chceme otěhotnět za každou cenu, tak primární pomoc je taková, že nám lékaři začnou dávat hormonální substituce ve velkém. A i z veřejného života známe případy, kdy to skončilo rakovinou. Řekněte mi, co dělají tak obrovské dávky syntetických hormonů, které mají povzbudit naše tělo, aby počalo?

Existuje velké množství látek, hormonálních destruktorů, zbytků antikoncepce a plastů, které působí jako estrogeny a mají hormonální účinek. Jsme vystaveni nadměrnému působení estrogenních látek.

Lenka Sobková: To je právě otázka, na kterou dneska, obávám se, odpověď nikdo úplně nezná. Jedna linka je hormonální substituce – třeba právě pro podporu otěhotnění. Je tam ale i velmi častá linka stimulace ovulace, na kterou se používá jedna velmi běžně předepisovaná konkrétní účinná látka. A když se podíváme v odborných informacích o tomto léčivému přípravku, tak můžeme vidět, že i výrobce, odborné zdroje, přiznávají celou řadu nežádoucích účinků. To je běžné u takřka všech léčivých přípravků. Co je ale problém, že zcela otevřeně v tom dokumentu přiznávají, že vůbec neví, u jakého procenta žen se tyto nežádoucí účinky objevují, a jaké mají souvislosti, konsekvence, nebo následky.

Když se podíváme do dat, do řeči čísel a studií, tak vidíme, že existují studie, které zkoumají konkrétní případy, konkrétní léčivé látky, nějakou konkrétní linku, u které si stanoví, že chtějí změřit, jaké má následky. Například: budeme ženám podávat tento typ přípravku a v takovémto dávkování. A budeme je sledovat. A otázka zní, jestli za 10, 20 let mají větší riziko karcinomu. Ano, tato data máme, jsou to jednotlivé linky, je to jakoby jeden konkrétní příklad. Takže z toho prostě nejde obecně vyvodit, nebo použít data jako argument pro bezpečnost podávání syntetických hormonů. A to prostě není odpovědný přístup.

Možná to ukážu ještě na jednom příkladu, opět u hormonální antikoncepce. Jedním z nejběžnějších argumentů lékařů, proč je pro ně v pořádku předepisování hormonální antikoncepce v tomto běžném velkém množství, a proč mají pocit, že dělají věc, která je pro ženu bezpečná, je, že dnešní moderní hormonální antikoncepce obsahuje málo hormonů, že to jsou nízké dávky. Že už máme moderní přístup, víme, že stačí jenom troška – a že tím pádem to v sobě nenese taková rizika, jako dříve. Hormonální antikoncepce jako taková je záležitost, která vstoupila na trh někdy v 70. letech, takže to vůbec není dávná doba, a po zhruba po 15 letech zkušeností se přišlo na to, že se objevil vzestup karcinomu dělohy o 600 procent, šestinásobně se zvýšil počet rakoviny. Takže lékaři, i vědecká obec museli uznat, že takhle ne, takhle to nepůjde. A na základě toho jsme se dostali k novějším přístupům, tedy k hormonální antikoncepci, která obsahuje nízká množství hormonů, kde už takovýto nárůst není prokázán, není sledován.

Martina: Není prokázán, nebo není sledován?

Lenka Sobková: To je právě ta otázka. Co se týká průkaznosti v lidském zdraví, tak je to obecně velmi složité téma. Prokázat u nějaké léčivé látky to, že něco v dlouhodobém horizontu způsobuje, nebo nezpůsobuje, je velmi ošemetné. Špatně se to měří, špatné se sbírají data tak, abychom skutečně odpovědně mohli říct: Ano, tato látka s tím souvisí, nebo nesouvisí. Známe principy a víme, že když v antikoncepci spojíme účinky obou dvou typů hormonu, tedy estrogenu a gestagenu, tak je riziko výskytu třeba karcinomu dělohy mnohem nižší, než když bychom podávali jenom čistě estrogen. To víme, a je skvělé, že máme srovnání, ale ještě to neříká, že tam není vyšší riziko.

Martina: Jaký vliv, pokud se to ví, má na zdraví populace, mužů, žen, dětí to, že se určité stopové prvky antikoncepce objevují ve vodě z vodovodního řadu a tak dále. Co to s námi dělá?

Lenka Sobková: To je celé obrovské téma látek, které označujeme jako hormonální destruktory. Nejsou to jenom takzvané zbytky antikoncepce, je to mnohem více látek, například z plastů, a tak dále, které mají hormonální účinek, nebo přímo ovlivňují naši hormonální osu. Tyto látky většinou působí jako estrogeny, proto mluvíme o takzvané estrogenové dominanci, což je samo o sobě téma, které se váže i k tématu přírodních hormonů. Ale je to zkrátka stav, kdy jsme v naší populaci vystaveni nadměrnému působení estrogenních látek.

Syntetické estrogeny, například ve vodě, snižují u mužů hladinu testosteronu, který je nutný pro jejich celkové zdraví

Martina: Což asi pro muže není to pravé.

Lenka Sobková: Pro muže je to poměrně dost fatální, protože je to v přímém kontrastu s tím, jak by měla fungovat jejich hormonální osa. Aby to nebylo tak jednoduché, tak se vrátíme k tématu přirozeného zdraví. Pokud bychom byli vystaveni nadbytku našich, přirozených estrogenů, tak lidské tělo si s nimi dokáže poradit. I to mužské. Protože hormonální kaskáda funguje tak, že v našem těle estrogeny a testosteron dokážou přecházet jeden ve druhý. To znamená, že naše tělo si dokáže uzpůsobit, aby jejich hladiny byly ideální. Ale ve chvíli, když na sebe necháme působit látku, jako třeba syntetický estrogen, nebo přírodní estrogenní látku třeba ze sóje – tyto látky působí tak trochu natvrdo. Naše tělo si s nimi neví rady, a tento vliv tělo neumí napřímo odbourat. Nechová se k nim stejným způsobem, jako k přírodnímu estrogenu, a právě proto jsou pro nás následky tak fatální.

Martina: Teď mě nenapadá jiná otázka, než: Co s tím? Protože to může do budoucna mít pro plodnost celé populace, ale i pro zdravý, přirozený vývoj mužů a žen, poměrně fatální následky.

Lenka Sobková: Na hormonálním zdraví mužů i žen už se to projevuje, protože přemíra estrogenů je skutečně vidět na ženském hormonálním zdraví. A všímáme si toho i na mužském.

Martina: Jak? Co to dělá?

Lenka Sobková: V případě mužů jde právě o to, že estrogenní látky, syntetické estrogeny, dokáží, když to řeknu zjednodušeně, zablokovat působení testosteronu, snižují jeho hladinu. To znamená, že muži ztrácejí svou plodnost, ale i celkově své zdraví. A to proto, že testosteron je potřeba pro celé zdraví mužského těla. Takže mužské zdraví je obecně v oslabení. A co se týká ženského zdraví, tak vychyluje celou hormonální osu do hormonální dysbalance. A to mělo ženu v ideálním případě vést k tomu, aby zkoumala, proč má nadbytek estrogenů, a tyto vlivy odbourávala.

Martina: Což je asi velmi těžké, když ani nevíme, kde ty hormonální disruptory jsou.

Lenka Sobková: Když člověk toto téma otevře poprvé, tak skutečně působí děsivě. Působí to, jako bychom byli tady vystaveni nějaké apokalypse, ze které není úniku. Ale dobrou zprávou je, že příroda našemu tělu dala mechanismy, se kterými se s tímto vším dokážeme postupně vypořádávat. My určitě tyto cesty známe, ale stále je to cesta k přirozenému zdraví, k tomu, abychom posilovali funkce našeho těla, které nám byly dány.

Užívání hormonálních substitucí ovlivňuje zdraví, cítění, emoce, chtění i vztahy

Martina: Paní Lenko Sobková, když žena není v hormonální rovnováze, když je třeba, řekněme, vykolejená tím, že užívá nejrůznější hormonální substituce, tak všichni víme, že to ovlivňuje její cítění, myšlení, smýšlení, chování, pohodu. Co to teprve potom dělá s muži?

Lenka Sobková: Upřímně řečeno, viděla jsem zatím jenom studie, které se alespoň trošku snažily změřit změny nálad a chování u žen. S muži jsem podobnou studii v ruce neměla, ale pochopitelně to má přímým způsobem vliv na zcela základní aspekty nejen zdraví, ale i chování, cítění, emocí, určitě to tak musí být.

Martina: To znamená, že skutečnost, že užíváme hormonální antikoncepci, nebo nějaké jiné syntetické hormony, nota bene se k nám ještě estrogenová dominance dostává všemi možnými jinými způsoby, ovlivňuje naše vztahy? Ovlivňuje to naše chování? Ovlivňuje to, jak vycházíme se svým okolím, nebo jak na něj působíme?

Lenka Sobková: Určitě, úplně napřímo. Když si to ukážeme na příkladu žen, tak my dneska máme estrogenovou dominanci za něco špatného. Je to určitě nepřirozený stav, ale spíše z toho důvodu, že jsme se dostali do extrémní intenzity působení estrogenů. A když se podíváme třeba do historie, nebo do Asie, tak estrogenní látky jsou v přírodě zcela běžné, je jich celá řada, a jsou dlouhá staletí a tisíciletí aktivně používány hlavně pro zdraví ženy. Jsou to právě estrogeny, které dodávají ženě šťávu, takovou jiskru v oku, svůdnost, nebo auru ženskosti. To právě způsobují estrogeny. Takže estrogenní bylinky, nebo účinky, byly tradičně cíleně používány v Asii celá staletí ke zvýšení jeho množství v organismu. Problém je, že Evropa si tyto účinky tak trochu přebrala a přizpůsobila po svém. Všechny ženy chtějí být krásné, a spousta žen chce být krásných bez práce, nebo bez základu, a tudíž jsme si tak trochu zvykly sáhnout po estrogenu kdykoliv máme pocit, že nám může pomoci něčeho lehce dosáhnout.

Takže bych určitě nechtěla, aby to vyznělo tak, že se na nás estrogeny valí ze všech koutů okolí, a my je nechceme. Tak to není. I my po nich cíleně saháme a vyhledáváme je. Nejběžnějším příkladem, kdy je vyhledáváme, je období menopauzy a po ní, kdy v ženském těle přirozeně hormonů ubývá, a my se je snažíme přírodní cestou doplňovat. Zase tím trošku malinko obcházíme naše přirozené mechanismy, místo toho, abychom stimulovaly naše tělo, aby tvořilo co nejvíce hormonů samo, saháme po nějakém přípravku, který máme zvenčí. A tomu potom odpovídá cítění i chování ženy. Tím že si z bylinky uděláme určitou berličku, nebo pomůcku, tak nás to na chvilku může dostat do nějakého příjemnějšího emočního stavu. Tento účinek ale trvá jenom po dobu užívání dané bylinky, potom se dokonce snižuje. Takže tak trošku si i sami děláme chaos v našem cítění, v emocích a v cítění, a na základě toho se potom také chováme.

To, jak žijeme, přímo ovlivňuje fungování naší hormonální osy, a to zevnitř

Martina: Znamená to tedy, možná jsem to nepochopila úplně přesně, že když užíváme bylinky, tak si můžeme také způsobit velký chaos ve své hormonální ose, a třeba organismus zmást natolik, že naopak přestane hormon, který dodáváme třeba v červeném jeteli, vytvářet?

Lenka Sobková: Rozhodně ano. Co se týká konkrétně období menopauzy a po ní, tak dneska už tradičním způsobem, jak v tomto období eliminovat různé nepříjemné projevy ženy, je podávání fytoestrogenu. Nejčastěji je to sója, nebo červený jetel. Je pravda, že krátkodobě podáním fytoestrogenu dokážeme vyvážit příznaky, a zamaskovat je. Ale v dlouhodobém kontextu tvoříme v hormonální ose dlouhodobou dysbalancí.

Martina: Co tedy dělat?

Lenka Sobková: Dneska už víme, že vhodnou aktivitou, jako příklad mohu uvést hormonální jógu, dokážeme s hormonální osou pracovat zevnitř. Dokážeme ji aktivním způsobem ladit i bez toho, abychom museli podávat tento hormon zvenčí.

Martina: Mě především zajímá, jakým způsobem se podepisuje na zdraví společnosti, že bereme syntetické hormony, nebo nadužíváme přírodní. A nedávno jsem na sociálních sítích našla zprávu: „Muž 1817 – zabil jsem bizona. Muž 1917 – byl jsem pěšky na Jižním pólu. Muž 2017 – mám appku, se kterou si mohu vyhrát jako koťátko.“ Chci se zeptat, je to i tím, že muži do sebe dostávají tolik estrogenu, že ubývá jejich mužství? Může to tak být? Nebo je to příliš zjednodušené vnímání lidské mysli a těla?

Lenka Sobková: Určitě může, ale ten pohled sám o sobě není tak černobílý, jak by se mohlo zdát, nebo respektive, je trošku pohodlné hledat důvod venku.

Martina: Nebudeme je omlouvat, rozumím.

Lenka Sobková: Samozřejmě hormonální osa, jak jsem už říkala, je výsledkem toho, co se komplexně děje v našem těle. Na úrovni tělesné i psychické. Z toho plyne fungování hormonů, a stejně jako můžeme trénovat naše tělo, můžeme pracovat s emocemi, tak úplně stejným způsobem můžeme pomyslně trénovat hormonální osu. Ona se mění. To, jak žijeme, má přímý následek v tom, jak funguje naše hormonální osa. Takže ano, to, že do života dnešního mladého muže zasahují zvenčí estrogeny, na něj má určitě vliv, určitě to působí na jeho tělo. Ale když to řeknu ošklivě, je to minimálně půl na půl. Za estrogenovou dominanci, nebo za dysbalanci, za nižší hladinu testosteronu, jak se to někdy shrnuje, si ale určitě může i muž svým způsobem života.

Vysazení hormonální antikoncepce může změnit vnímání a cítění ženy natolik, že si přestane fyzicky vyhovovat se svým mužem. Už jí třeba nevoní.

Martina: Takže pokud chce muž vypadat jako koťátko, tak bychom ho neměli pardonovat.

Lenka Sobková: Určitě alespoň z 50 procent. S tímto tématem častěji pracují ženy. Ač si to často úplně neuvědomujeme, tak cílené zvyšování naší přitažlivosti, nebo kouzla ženy právě díky estrogenům, je přístup, který praktikujeme v naší společnosti poměrně často, je běžný – a vlastně ho nikdo moc neřeší. A úplně stejně jako u muže to vyvolává chaos a dezinformaci. Když se podíváme zpět na téma hormonální antikoncepce, tak existují například typické situace, kdy se v mládí pozná pár, stráví spolu několik let, a pak se rozhodnou že by chtěli potomka. A v tu chvíli, kdy žena vysadí hormonální antikoncepci, a její tělo se vrací zpět do toho, co je pro ni přirozené, tak dost dobře může třeba přijít na to, že jim vztah úplně dobře nefunguje na fyzické úrovni. Že v důsledku toho, že se jí srovná hormonální osa do přirozeného stavu bez podpory syntetických hormonů, se žena cítí jinak, vypadá jinak – a má třeba i jiné vjemy, čich, a tak dále.

Martina: To znamená, že ty syntetické hormony na nás mohou vrhnout Májin závoj, a my nezjistíme, koho máme po svém boku, dokud se hormonů nezbavíme?

Lenka Sobková: Přesně tak.

Kdybychom teď z našeho světa vymazali veškerou hormonální antikoncepci, tak bychom se teprve mohli podívat na to, jak fungujeme. Jako jednotlivci, ve vztazích v párech, i ve společnosti.

Martina: To by ale znamenalo, že tento umělohmotný způsob života neustále zhoršuje společenskou atmosféru, může zhoršovat vztahy mezi lidmi a může vést k mnoha rozčarováním. Teď to možná uvádím trochu ad absurdum, ale hormony asi hodně s lidmi cloumají, a tím pádem i se společností.

Lenka Sobková: Určitě, je to vliv, který je velmi úzce provázán do společnosti. A myslím, že některé důsledky, které to s sebou nese, nejen že často nechceme vidět, ale ještě se je snažíme omluvit, obejít a doargumentovat, proč jsou pro nás spíše přínosnými. Je to pořád téma, že kdybychom teď z našeho světa vymazali veškerou hormonální antikoncepci, tak by nastalo období, než by se naše přirozené hormony usadily. A teprve ve chvíli, kdy by se usadily, bychom se mohli podívat na to, jak fungujeme. My jako člověk, i my ve vztazích v párech, i ve společnosti.

Martina: Takže hormonální antikoncepce jako jedna z příčin krize společnosti?

Lenka Sobková: Určitě jeden z aspektů, který k tomu přispívá.

Martina: To mě dnes nenapadlo, ale moc vám za to děkuji. Lenko Sobková, poslední otázka. Co reálně s tím? Vy jste teď mluvila o tom, kdybychom ji všechnu zlikvidovali. Ale to v tuto chvíli není uskutečnitelné. Co s tím? Co může každý jeden?

Lenka Sobková: Já ze své strany velmi apeluji na to, abychom se dívali na principy, jak věci fungují. Určitě nechci být hlásnou troubou toho, abychom všichni užívali hormonální antikoncepci, protože to není to, čím bychom měli nejvíce prospět. Ale pojďme se dívat, co to vlastně způsobuje, jakým principem to v těle funguje. A pojďme přemýšlet o tom, jestli to takto chceme. Pro mě je velký rozdíl, jestli se žena rozhodne užívat syntetický hormon proto, že nenašla důvod, proč ne, nebo když se rozhodne, protože má pocit, že to je pro ni ideální řešení, to, co jí teď bude nejvíce vyhovovat. V tom případě je to naprosto v pořádku, ať klidně hormonální antikoncepci užívá. A mé přání je, aby k tomu získala co nejvíce informací, které jsou nestranné, komplexní, a aby chápala, co tím krokem vlastně dělá. Takže pojďme hormonální antikoncepci, nebo syntetické hormony obecně vrátit zpátky tam, kam patří, je to prostě nástroj, který nám slouží k naplňování našich cílů, a podstatné jsou tyto cíle, to co chceme.

Martina: Řekla jste, že je to nástroj. A čím by tedy syntetické hormony neměly být v našem životě?

Lenka Sobková: Neměl by to být aspekt, který udává náš směr. Neměli bychom z hormonů jako takových dělat samotný cíl. Je to stejné jako s ohněm. Dobrý sluha, zlý pán. Úplně stejné.

Martina: Lenko Sobková, moc vám děkuji za váš pohled na zdraví mužů, žen, dětí a současné populace vůbec. Děkuji.

Lenka Sobková: Já děkuji za pozvání.

Všechny příspěvky s Lenka Sobková