Zpět

Monika Šrenkelová: Děkuji pěkně za pozvání a je to pro mě velká čest.

Helena Neumannová: A dýchejte do klíčních kostí. Dýchejte do břicha, prodýchejte každý orgán, včetně pánevního dna. To všechno slýcháme u Wima Hoffa, u dechové metody Rosti Václavka v józe, ajurvédě, a mohla bych pokračovat. Ty jsi první člověk, Slovenka z východního Slovenska, který po patnácti letech praxe špičkové fyzioterapie naprosto lámeš, řekněme, tuto metodu, nebo tento přístup k našemu tělu. A jsi výrazná, odvážná autorka metody, kterou dneska vyhledávají docenti, lékaři, plastičtí chirurgové, kouči, trenéři, lékaři, pomohla jsi více jak 13 000 klientům. Jak se to stalo, že jsi přišla na to, že dýchání do břicha, jak ty říkáš, je úplný nesmysl, a o čem tedy to dýchání a postoj těla, a celá Body correct system metoda je, na to se dneska budu ptát.

Monika Šrenkelová: Ale tak, hned úvodem bych chtěla v podstatě začít asi tím, že ze začátku jsem se fokusovala na ženy po porodu. To znamená, že já jsem se nesetkávala víceméně s lidmi, kteří byli jako kdyby nezdraví. Ty ženy byly zdravé, ale břicho bylo v úplně jiném postavení, jako když přijde někdo například si zacvičit jógu, anebo ze sedavého zaměstnání v práci jde cvičit do fitka. Já jsem se setkávala s patologiemi stěny břicha, se kterými se stále setkávám. To znamená, že opravdu jsem viděla stěny břicha po porodu v takovém stavu, dovolím si říct, že někteří, ani lékaři, zdravotníci se s tím nesetkali. Takže já jsem tam narazila na něco takového, kde jsem se musela zamyslet, a každá žena byla moje učitelka, za co velmi děkuji, a to zdůrazňuji v každém rozhovoru, že když vám přijde nějaké velké břicho, tak vy musíte porozmýšlet, co budete dělat s touto ženou, s tou novou pacientkou, abyste jí pomohli. A logicky je to o využívání intradominálního tlaku do dutiny břišní, a když se někde podaří ten tlak více ještě situovat, tak to břicho se nebude stahovat.

Tělo je dokonalý biomechanický stroj, kde vše musí fungovat jako jeden celek, a správné dýchání je základem všeho

Helena Neumannová: A já tě zastavím. Jsi teď příliš odborná pro naše posluchače, což je samozřejmě krásné, protože víme, že tomu rozumíš, nicméně já se tě teď zeptám ještě jinak. Budu trochu vlezlá. Po tvém porodu, byl to ten moment, kdy jsi začala řešit, jak pracovat s naším postojem těla a břichem? Nebo to bylo plavání, které ti pomohlo s profesionálním přístupem k dýchání a ke tvému tělu? Co bylo úplně na začátku, a popiš nám to, prosím, laicky tak, aby tomu rozuměl i člověk, který není vzdělaný v oblasti medicíny.

Monika Šrenkelová: No, já jsem konkrétně tenhle problém neměla, já jsem měla porody v pohodě, mám dva syny, už dospělé, ale břicho po porodu se stáhlo, anebo vrátilo do svého původního tvaru samovolně, ale to díky tomu, že jsem se věnovala aktivně plavání, a moje tělo mělo natrénovanou tuto biomechaniku pohybu. To znamená, že od dětského věku, když je něco trénované, tak ty svaly a fascie se jako kdyby zakódovaly a potom mají paměť, po této těžké zátěži, kam například patří i gravidita, tak to břicho se umí samo stáhnout.

Helena Neumannová: A já ti hned budu oponovat a říkat ti, že to není pravda, protože jsem byla vrcholová baskeťačka, a po prvním porodu syna mi zůstalo bříško, přestože jsem cvičila, protože jsem cvičila špatně. Rozjela se mi diastáza, a co dál? Co se mnou? Co s takovou ženou, která sportovala, je samozřejmě připravená na to, že se má zdravě stravovat, používá byliny, přistupuje ke svému tělu, mysli, duši tak, jak nejlépe umí, a přesto jí ta diastáza rozjede to břicho tak, že jsem měla rok, než jsem se dostala zpátky na svoji postavu.

Monika Šrenkelová: Tam je mnoho důležitých vstupních faktorů. To znamená věk, kdy ta žena otěhotní. Potom genetika, do jisté míry, to se podepisuje pod kvalitu fasciálního systému. To jsou ty měkké části, které spojují svalová vlákna, ale uvnitř, ty vnitřní orgány, a ty fascie podléhají stárnutí, to je takové kruté, ale podpisuje se do nich náš hormonální systém, a potom všechny zánětlivé procesy v těle. A léky, jaké lidé berou. Třeba kortikoidy, velmi negativně. Hormonální antikoncepce, velmi negativně. To se podepisuje pod kvalitu těch…

Helena Neumannová: To byla pravděpodobně ta antikoncepce, nicméně vyhřezlé ploténky v kombinaci s diastázou naprosto strašidelný, strašidelný bolesti, břicho, pocit méněcennosti a tak dále a tak dále, protože jsem vlastně měla pocit, že se nedokážu o sebe postarat tak, abych vypadala jako před porodem.

Monika Šrenkelová: No, tady chybí prevence, příprava na zdravou graviditu, a to je jedna věc, druhá věc, řeší se tu, jako kdyby něco až po, když je problém, a další, já nepřistupuji k těm cvikům, nebo k rehabilitaci nějak tak, že vlastně jsou to cviky na břicho, ale učím lidi, aby to zakomponovali do běžných denních stereotypů. Dávali pozor, jak se zvedají, jak zdvihají například nějakou zátěž, co dělat, když kašlou.

Helena Neumannová: Ano, ano, a to už jsou otázky, kde půjdeme do detailu, protože to nás samozřejmě zajímá. Mně se strašně líbí, jak ty popisuješ, co se odehrává v našem tělíčku, to je tvoje slovo, které jsem si půjčila, a bříšku, ale ty to bříško neřešíš z pohledu vně, když se díváš na tvé, nebo mé v zrcadle, ale funguješ tak, že popisuješ, co se děje v bříšku ve vztahu z pohledu těch orgánů. Mohla bys nám to zkusit přiblížit, co se tam tedy odehrává? Jak ta síť mezi bránicí a pánevním dnem vlastně je tvořena? Co se tam odehrává, co tam vzniká?

Monika Šrenkelová: No, mě lidské tělo velmi fascinuje. A je to úžasný, dokonalý biomechanický stroj, když se to dá takhle říct, a ano, ten můj pohled je takový jiný trochu v tom, že my jsme v dutině břišní. Díváme se směrem ven. To znamená, jsme mezi vnitřními orgány, a pro mě je první vrstva svalů břicha ta, která je nejblíže vnitřním orgánům, stěna břicha má jedenáct vrstev včetně kůže, a pro mě je musculus transversus abdominis, to je latinský název…

Helena Neumannová: Nevadí, popiš nám ho.

Monika Šrenkelová: Je to náš biologický opasek…

Helena Neumannová: Ano, opasek.

Monika Šrenkelová: A to je sval, který tvoří oporu pro vnitřní orgány. Nemá jen obalovou funkci…

Helena Neumannová: Chápu správně, že drží doslova?

Monika Šrenkelová: Drží, dokonce připojuje některé orgány na stěnu břicha, no a ten je u většiny obyvatel low, v takzvané inhibiční atrofii, to je zase takové slovíčko…

Helena Neumannová: Ochabnutí svalstva…

Monika Šrenkelová: Ano, ano…

Helena Neumannová: Můžeme to tak vysvětlit divákům…

Monika Šrenkelová: Dobře. A tam pramení celé spektrum těch problémů, protože ten sval má být ovládaný vědomě. A toto se učí pomocí dýchání, a lze to trénovat i vsedě, když se řídí, stojí na chodníku a můžeme trénovat břicho pomocí dýchání. Ano, a do toho transversu, do toho opasku, jsou potom umístěné všechny ostatní vrstvy břicha. Takže pro mě ten sval, který vytváří sixpack, anebo cihličky, ten je pro mě poslední.

Helena Neumannová: Takže šest buchet nám nedopřeješ, dobře, ale naučíš nás správně dýchat tak, abychom to břicho vlastně dokázali nést, abychom ho dokázali ovlivňovat, aby bylo co nejmenší, pochopitelně, a aby spolupracovalo s naším mozkem a dalšími orgány, což si myslím, že tím, že tvoje metoda je holistická, celostní, stejně jako můj přístup, tak to oceňuji. Já asi patřím mezi, a teď se trošku polituji, s dovolením, což normálně nedovoluji klientům, natož sobě, ale asi patřím bohužel k té skupině žen, která nejenom po porodu tvořila ten, nebo měla své problémy s diastázou, ale stejně tak, když mi bylo 45, tak jsem se jednoho rána probudila, a to doslova a do písmene, a ve sprše, kdy já si dopřávám ledovou sprchu, jsem zjistila, že mám břicho, jako když jsem těhotná. Opravdu jsem si myslela, že jsem těhotná. To břicho bylo tvrdé od prsou dolů až k podbřišku, sice ne nějaké obří, ale prostě najednou tam bylo břicho. To znamená menopauza, která mně v ten moment začala, mi přinesla úplně stejné obtíže, jako po porodu. Přistupuješ k ženám po porodu a k ženám v menopauze stejným způsobem, nebo si vyžaduje tato péče, a to dýchání, a to nošení těla jinou péči?

Monika Šrenkelová: No, tato metodika je vhodná pro všechny bez rozdílu věku a pohlaví, ale tělo, které vchází do menopauzy, anebo už je v tom období, je úplně jiné než ženské tělo po porodu. Jde o to, že čím později přijde žena ke mně, tím je to tělíčko ve větší chronicitě. Ale já nepracuji na úrovni břicha. To břicho se upíná na žebra, takže pro mě je důležitý horní trup, a dolní trup je pánev a dolní končetiny, ale horní jsou žebra, ramena, ruce, krční páteř. Takže, když přijde žena, která je v menopauze a má nějaký problém, tak jde o to, kolik má roků, kolik má za sebou porodů. Zda má nějaké operace v dutině břišní už udělané, třeba jen laparoskopii, ta se velmi negativně podepíše na celý trup, a to tělo do stavu nerovnováhy a zda bere nějaké léky. A na toto všechno si děláme takzvanou anamnézu, v tom svém vyšetření svalový test, a takové ty v čem my máme ty fyzioterapeutické…

Helena Neumannová: Jestli mohu, musí tam přeci hrát i roli kortizol, hlavní hormon, jak my říkáme, tvořitele břicha, protože když se nevyspím, nebo jsem v příliš velkém stresu, případně mám nějaké zdravotní obtíže, tak ta produkce kortizolu narůstá, a tam mě potom bude zajímat, jestli, protože u mě se to totiž stalo, že jsi pomohla i v tom období stresu, kdy jsem ten kortizol produkovala víc, ale já jsem se bála, že i přesto, že se naučím dýchat, a naučím správně se chodit a tak dále, pohybovat se i při té zátěži, když třeba vyndávám prádlo z pračky, nebo žehlím, tak já jsem se bála, že se mi vlastně pořád ten kortizol bude vracet. A to se neděje. A mě zajímá, jak tam potom funguje ta hormonální rovnováha hormonů, versus že ty vybuduješ úplně nové postavení těla a nový dýchání?

Monika Šrenkelová: Dýcháním se ovlivňuje rovnováha toho hormonálního systému, neboť se stimuluje sympatikus, nebo parasympatikus. Takže když mají lidé nějaký, já nevím, stres, tak měli by takto dýchat, ale ta menopauza s tím břichem, s tím kortizolem, tak je to jednak vyčerpání nadledvinek, což v dnešní době ty ženy mají, protože jsme v takovém stresu v podvědomí, ale ony jsou potom takové frustrované, vypadne jim to břicho a najednou vypadají jako těhotné, chodí cvičit, a když se nezapojuje správně ten transvesus, a ona si i dává do pořádku ty hormony, stále nemusí být to břicho podle jejích představ, protože potřebuje spíš dech, aktivování toho opasku, ale třeba je i držet ten trup, protože lidé se i velmi hrbí, a samotné to tělíčko se dostane do jiného postavení v dnešní době, když se mnoho sedí, už mladá generace, pozoruji to. Takže jde o to, že se potřebujeme natáhnout, vzpřímit a prodýchat celý systém trupu.

Helena Neumannová: Ano. Dostaneme se potom k nějakému poselství, abychom lidem přinesly nějakou praktickou pomoc, jak to funguje s muži, kteří pracují zátěžově? Řemeslníci, dělníci, lidé, kteří opravdu vynakládají, jsou celý den na nohou, vynakládají velikou fyzickou aktivitu, a přesto mají ta břicha? Samozřejmě se nebavíme o pivním břichu. Bavíme se o břichu, které vzniká zase z toho stresu, ze špatného postoje těla, případně z té zátěže, která pochopitelně, oni se pohybují v nepřirozené poloze pro tělo, tak co dokážeš takovému muži, jak mu dokážeš pomoci? A jestli tam víc pracuješ s tím dechem, anebo s tím držením těla, používáním toho pánevního dna a bránice?

Monika Šrenkelová: No, jsme u toho stejného jmenovatele. To znamená, že někdo vědomě nezapojuje ten hluboký sval břicha, a teď, když si dáme kategorii muži, tak to jsou muži, kteří pracují na stavbě, ale tam patří sportovci, vrcholoví sportovci, takže to není…

Helena Neumannová: Takže pomáháme i sportovcům.

Monika Šrenkelová: Ano.

Helena Neumannová: To je milé.

Monika Šrenkelová: A jde o to, že jakou oni mají biomechaniku pohybu, jak to tělo zapojují buď v té práci na stavbě, anebo v tom sportu. Já se stále snažím všechny dostat do toho stejného bodu, do toho stejného výsledku, jen u každého je ta cesta jakoby jiná. Každý přijde a má jiný ten svůj stereotyp, který, znám sportovce, který je vrcholový, tak on má zažité ty své sportovní návyky a někdy se mi s ním hůř pracuje kvůli tomu, že to mozek potřebuje pochopit a začít přepisovat ten systém. Ale zase se mi s nimi pracuje velmi dobře, protože oni jsou naučení, mají disciplínu, budou opakovat, opravdu. Ale zase když přijde nějaký pán, který pracuje na stavbě, a má k tomu kýlu, kterou je třeba operovat, a jde na tu operaci, tak někdy připravuji lidi na operace cíleně, břicha…

Helena Neumannová: Mluvíme o přípravě na operace, případně o péči po operaci…

Monika Šrenkelová: Ano, ano.

Stabilizované břišní svalstvo funguje jako přirozený opasek těla a výrazně zlepšuje výkony ve všech sportech

Helena Neumannová: Abychom tomu správně rozuměli.

Monika Šrenkelová: Toto je vlastně ta rehabilitace břicha, takže u všech jedinců, u všech pacientů potřebuji začít aktivovat to břicho, ale jde o to, v jakém daném stavu přijde ten jedinec. Neboť většinou je to, když mám upřímně říci, tak nemají rozdýchané plíce, mají tuhé hrudníky. A tam je mnoho práce. Tam nemůžu jen řešit břicho. Musím se dívat, jaký je hrudník, a dýchají mělce.

Helena Neumannová: Chápu. To si myslím, že už dneska začínáme řešit, že v asijských zemích, jihoamerických zemích a afrických zemích jsou lidé vlastně učeni dýchat od malinka nějakou metodou, aby si tvořili kvalitní sportovně stavěné tělo, aby dokázali absolvovat každodenní zátěž a aktivity člověka, a u nás bohužel v Evropě to není běžné, a je to velká škoda, protože dostaneme se později i k dětem. Nicméně mě zaujalo, sportovci, téma sportovci. Je tedy možné tvojí metodou zvýraznit, nebo zlepšit výrazně sportovní výkon? Třeba u vrcholového sportovce ho dostat na ty stupně vítězů? A jak?

Monika Šrenkelová: No, jde o to, jaký sport konkrétně, ale jednoznačně, já si dovolím říct, ano. Protože když se zastabilizuje břicho, to je takové moje vlastně slovní spojení, když se zastabilizuje břicho, a to je vědomá práce toho svalu, toho opasku, tak on je nápomocný v tom, při těch dalších pohybech, on pomáhá tomu ramennímu pletenci, tam dejme tomu tenisti, anebo hokejisti, a eliminuje se tím i výrazně vznik těch, to jsou svalové dysbalance, zánětlivá onemocnění, nebo kýla. A má mnoho hokejistů a fotbalisti, a tím pádem oni úplně jinak začnou cítit a hrát na tom ledě, protože mají břicho jako oporu. Ale to už mi říkali jednotliví chlapci, že úplně jinak se jim hraje.

Helena Neumannová: Čili, když ty se o ně staráš, tak pošleš sílu tam, kam momentálně tělo potřebuje.

Monika Šrenkelová: Ano. No, my koncentrujeme tu energii do břicha a potom jde na periferii. A to jsou ruce, nohy.

Helena Neumannová: Dobře. Přesto většina z nás nejsme vrcholoví sportovci, ale chodíme si zaběhat, chodíme, jogging, někdo chodí rychlou chůzi, protože teď je velmi trendy a mluví se o tom veřejně, že hodina chůze denně je úplně nejlepší lék pro všechno, pro srdce, mozek, duši, tělo a tak dále, mysl, a já to plně podepisuji, jak bys tedy pomohla, a je to tak, že pomůžeš i takové ženě, jako jsem třeba já, když půjdu hodinu rychle v lese, a ty mě naučíš správně dýchat a držet tělo, tedy stabilizuješ mi břicho, budu i já mít lepší výsledky při té chůzi hodiny denně?

Monika Šrenkelová: Ano.

Helena Neumannová: Případně běžcům, protože u nás kolaři, cyklisti, běžci, to je poměrně v Čechách oblíbený sport pro laiky, pro normální nevrcholové sportovce, a tam by bylo zajímavé, vidět tedy výsledek u těchto lidí, jestli i jim to přinese nejenom lepší pocit, lepší výsledky, ale možná méně dřiny.

Monika Šrenkelová: Ano, ale při té rychlé chůzi to je hluboký nádech a výdech, ale to se nedá dělat hodinu, nebo dvě hodiny takto vědomě hluboko dýchat. To i já říkám, že uděláme hluboký nádech, výdech pětkrát, například, potom je přestávka. A zase. Ale čím více a častěji rozdýcháváme plíce, a pustí, dovolí to hrudník, hlavně ta žebra, a už je jako kdyby zaktivované to břicho, tak tehdy už ten nádech a výdech půjde lehčeji. Oni se tam dostanou. To je vlastně ta transformace a to pochopení, a to je na tom jednotlivcovi a je to velmi individuální. Ale ženy, ale například i muži, kteří už naběhli na tu moji metodiku, za začátku jsme se trápili, no. Protože to je přestavení všeho.

Helena Neumannová: O tom mi něco povídej.

Monika Šrenkelová: A už potom, když je to naučené, je to zautomatizované, už se to jen udržuje a trénuje.

Helena Neumannová: Ano. Ano. Nicméně, musím se ti přiznat, a vám všem milí posluchači, že jsem teď zmatená, protože já, jak dělám všechno na 150 %, tak jsem si myslela, že tak musím dýchat stále. A že nejsem schopná toho, a ty mně teď říkáš, ne, ne, ne. No, ty se musíš několikrát denně rozdýchat, aby to tělo, nebo to břicho bylo stabilizované. Tak pojďme teď opravdu na tu praktickou ukázku. Pojď mi dát nějaké poselství pro posluchače Rádia Universum. Jak jim můžeme, protože ne všichni se k tobě dostanou na kurz, ty jsi nesmírně vytížená žena, velmi žádaná žena, a školíš především odborníky, fyzioterapeuty, lékaře, plastické chirurgy, a všechny ty kouče a trenéry, všechny ty lidi, kteří potom tedy díky tvé unikátní metodě pomáhají mnoha lidem, ale ne všichni lidi mají to štěstí, že se mohou k někomu takovému objednat, a my víme, že na český trh teprve vstupuješ, takže my se budeme těšit na to, že se s tebou setkáme, k tomu se také dostaneme, jak bys teď prakticky pomohla, jaké poselství bys dala lidem, abys teď okamžitě, momentálně dala radu, jak mohou zlepšit a stabilizovat své břicho?

Monika Šrenkelová: No, hlavně začněte vědmě dýchat a vědomě být v tom těle, a to znamená, že ať toho máte hodně, máme takovou dobu, tak se zastavte na chvíli, a prodýchejte se s tím, že vtáhnu ten pupek k páteři, udělám nádech nosem, ale vědomě ho cílím do těch plic, držíte břicho a vydechujete. A toto uděláte vícekrát během dne.

Helena Neumannová: A vydechujete, můžeš tady, mohla bys použít metodu brčka? Já myslím, že by to mohli lidem nesmírně pomoci. I lidem, kterým to nejde, ta tvoje metoda, tak brčko pomohlo. A to i kolegovi z vrcholového sportu, kterému jsi tímto pomohla. Bavím se o festivalech, kde nádherně ukazuješ, jak nadechnout nosem a vydechnout brčkem. Pojď nám to, prosím říct, jak to udělat.

Monika Šrenkelová: To brčko, to je můj velký pomocníček, a ono chce, abyste udělali ten dlouhý výdech, který ze začátku nejde, takže standardní nádech nosem, a potom se vydechuje skrz to brčko. Ale přitom výdechu to břicho stále musíte tahat k páteři.

Helena Neumannová: Takže já musím cítit, že mi to břicho stále pracuje…

Monika Šrenkelová: Ano.

Helena Neumannová: Že je stáhnuté, a vlastně mám pocit, že dýchám pouze bránicí. Takhle bych to mohla já, z toho, co vím od tebe, že dýchám pouze tou horní částí a ty břišní svaly pouze posiluji. Nikoliv, že jimi dýchám. Takhle jsem si to já srovnala v hlavě. Ale možná, ty budeš mít ještě lepší popis.

Správně aktivované pánevní dno v součinnosti s dechem a břišními svaly předchází zdravotním problémům lépe než izolované cviky

Monika Šrenkelová: No, ale my dýcháme pomocí bránice, s tím, že už při nádechu je aktivní břicho, a při výdechu, když se udělá…

Helena Neumannová: Mám brčko v hubě…

Monika Šrenkelová: Ano, a když se udělá silný výdech, tak se může kontrolovat břicho, to znamená že se…

Helena Neumannová: Posiluje.

Monika Šrenkelová: Ano. Z toho se vytvoří dokonce kontrakce a tehdy se to břicho posiluje a ten sval, hlavní sval, ten transversus abdominis přitáhne všechny ostatní vrstvy k sobě, takže se eliminuje tlak do břicha, a to břicho není vypouklé.

Helena Neumannová: Takže přátelé, my dnes dáme svalu transversus abdominis na prdel, jak se říká.

Monika Šrenkelová: Ano.

Helena Neumannová: A teď mi dovolte použít tato slova, protože, pokud se vám uleví, tak jako mně, tak skutečně uvidíte nádherné výsledky a my dáme pod tento rozhovor fotografie lidí, které pro mě znamenaly, aha, to jsou lidi po plastické operaci, že, Moniko. A Monika se mi zasmála do obličeje, a ne, to jsou moji klienti, kteří se rozdýchali do takového bříška plochého. Uvidíte sami. Moniko, co jsou nejčastější chyby, když přeučuješ klienta dýchat a mít správné nastavení těla? Čemu se máme vyhnout? Pojď nám je říkat.

Monika Šrenkelová: V první řadě, když si klient, pacient, lehne na podložku, tak já netlačím tu část páteře, bederní, já ji netlačím do podložky. Takže, když je tam nějaký prostor, tak je to v pořádku. Jo. Potom nezasouvám bradu, no, brada je v neutralitě, stejně jako pánev je v neutralitě, no a jednoznačně nedržím tlak v břiše, to znamená, že neučím lidi dýchat do spodních žeber, anebo do pánevní části, anebo do zadních zad, ne. Já využívám axionalitu. Tedy lidi natahuji, takzvaná atrakcie, a v tom natáhnutí vlastně vyloučíme ten tlak do břicha, ale rozdýchám plíce, a hodně pracuji s lopatkami. To znamená, že musí být aktivní lopatky.

Helena Neumannová: Lopatky k sobě?

Monika Šrenkelová: Ano.

Helena Neumannová: Ano. Čímž vlastně té bránici umožní pohyb a otevře se celý hrudník, ano.

Monika Šrenkelová: Otevře se hrudník, ano. Neboť bránice je sval, který se takzvaně upíná sám do sebe, to je taky takové, jak se to říká…

Helena Neumannová: Jak se to říká? Jak se to nazývá v klasické fyzioterapii?

Monika Šrenkelová: Říká se, že bránice při nádechu, že to je brániční dýchání, dýchání do břicha. Já s tím nesouhlasím.

Helena Neumannová: Proč?

Monika Šrenkelová: Protože bránice nám hlavně ani nejde do dutiny břišní. Ona jen vytváří jakoby ten tlak při tom svém pohybu.

Helena Neumannová: Takže, když máme pochopit correct body system, tak hlavní tvůj nesouhlas se všemi fyzioterapeuty světa až všemi Wimy Hoffy a dechovými metodami, ajurvédou a tak dále, nebo případně jógou, je v tom, že ty nesouhlasíš v tom, že bránice může sestoupit do dutiny břišní.

Monika Šrenkelová: Ne. Vlastně je toho víc. Ale kdybych to měla shrnout, tak correct body system je postavený na správném využívání tlaku do dutiny břišní. Přičemž já využívám takzvaný hydraulický píst, ten trup je pro mě hydraulický píst, s tím, že už nádech je aktivní fáze a při té nádechové vlně využívám aktivně celou stěnu břicha, aby bránice se měla, laicky řečeno, o co opřít, ale na to potřebuje mít využitou vitální kapacitu plic. Takže já opravdu pracuji s tím, aby ty plíce byly roztažené.

Helena Neumannová: To je rozdíl tedy, plíce jsou v hlavní roli. To znamená, u astmatu je problém v průduškách, které nedokážou fungovat?

Monika Šrenkelová: Ano. Ale já mám i pacienty, nebo pacientky, které mají astma a já jim tam tím dýcháním rozhýbám ty bronchy. To znamená, že…

Helena Neumannová: Začnou dýchat třeba z 35 % na 55 %?

Monika Šrenkelová: Ano, ano. A kdy jsou na nějaké vyšetření spirometrie, tak se jim ty hodnoty zlepší. Ano.

Helena Neumannová: Čili, ty dokážeš pomoci nejen všem těm břišním problémům, postporodním, postmenopauzovým, postoperačním problémům, ale také astmatikům?

Monika Šrenkelová: Ano.

Helena Neumannová: Dobře, sice říkáš, že plíce jsou v hlavní roli, ale rozdýcháváš, nebo substituuješ, ne substituuješ, ale možná jako podporuješ funkci plic i průdušek.

Monika Šrenkelová: No ano. Ale tím, že jsme v dutině břišní, pracujeme, jako kdyby to tělo mělo zapojit jednotlivé segmenty do jedné součásti.

Helena Neumannová: Aha. To znamená, začne spolupracovat.

Monika Šrenkelová: Ano.

Helena Neumannová: Celostně začne spolupracovat, tak jak my říkáme, naturopaté, tělo mysl, duše musí spolupracovat, a je to přes ty neurotransmitery, protože to je ta střecha, ta nervová soustava, tak ty k tomu toho klienta naučíš dýchat tak, že to tělo si povídá, spolupracuje, a nedělá si naschvály.

Monika Šrenkelová: Ano. A ten trup je zespodu ukončený svaly pánvového dna, a to pánvové dno spolupracuje s bránicí, ale ve středu je to břicho, takže pánvové dno, břicho, nádech, držím břicho i pánvové dno a vydechuji. A toto učím i muže. Aby aktivně zapojili pánevní dno, a hlavně, i v tom silovém tréninku, neboť tam se lépe stabilizuje ta část dolního trupu a například se může eliminovat i výskyt, anebo tedy znovuobjevení hemeroidů, dejme tomu. Ano. Neboť ty také reagují na ten vnitrobřišní tlak. Takže aktivování pánvového dna je velmi důležité i u mužů a u žen obzvlášť, protože, teď se s tím setkáváme dost často, to je únik moči, stresová inkontinence, tak se řeší to pánvové dno na úrovni pánvového dna, nějaké Kegelovy cviky, které, já s tím vysloveně nesouhlasím, já už to takhle nedělám, vůbec, a děláme celý ten, celá ta pánev se musí zaktivovat s břichem, nádech, výdech, a toto se učíme a má to výrazné a velmi dobré výsledky při prolapsech, například když se děloha sesune níže, a to se děje v tom menopauzálním období života a teď mám hodně těch žen, tak tam řeší hysterektomie, anebo se tam aplikují síťky, nebo pásky transvaginální, což si myslím, že mnohokrát je zbytečné, a já se zabývám tím, že prolapsy…

Každý člověk potřebuje nejprve poznat a vnímat vlastní tělo, teprve pak může předcházet zdravotním problémům vědomým pohybem

Helena Neumannová: Ty jsi teď otevřela strašně ožehavé téma, únik moči a ten je bohužel u žen i u mužů, je to samozřejmě i po rakovině prostaty, že jo, je to bohužel i před ní, kdy se vlastně to projevuje jako jedna z příčin. Ten únik moči je nesmírně choulostivá věc, lidé se velmi často bojí o tom mluvit, a my víme, že reklamy v televizi jsou plné pilulek, které zabrání úniku moči, víme, že je to nesmysl, nicméně teď tady otevíráme dveře do této třinácté komnaty, a mně se líbí, že jsi to téma otevřela, protože vlastně my všichni máme pocit, že nedokážeme v padesáti, v šedesáti cvičit pánevní dno každý den hodinu, aby tedy neodcházela moč v době, kdy máme pocit, že to neovládáme, a ty říkáš, že vlastně tou formou correct body system ovlivníš nejenom to celkové zdraví, ale i tento problém. To si myslím, že je na mnohem delší diskuse, já bych se jenom chtěla zeptat, opravdu se stane to, že když se naučím správně dýchat, a budu tedy, dejme tomu, tu metodu procvičovat třikrát denně, což možná, dvakrát denně, ráno a večer, to je možná realistické, u někoho možná ne, budeme tady upřímní, ale i kdyby jednou denně, můžeme opravdu zabránit i úniku moči? Je to pravda?

Monika Šrenkelová: To je otázka.

Helena Neumannová: To já vím. Je to těžké. Ale když jsi to otevřela, tak vysvětlit, že ty svěrače jsou ovládány svalovou peristaltikou, a já mám pocit, že tvoje metoda je unikátní právě v tom, že dokáže tu peristaltiku ovlivnit tak, že spolu kooperuje celé to tělo. Nejenom ta síť od té bránice dolů k pánevnímu dnu.

Monika Šrenkelová: No, to, co mě zaráží, to, co se děje v mojí praxi, a to se děje poslední asi čtyři roky, že učím ženy navnímávat to pánevní dno. A to je něco, co jsem už odprezentovala na kongresech, ale i v médiích. Že to pánevní dno, by se mělo, to by mělo být téma, které by se mělo jmenovat Ženy, matky a měli by to prodávat v ženském rodě. Něco, by tu mělo být a mělo by se o tom mluvit. Protože je nemyslitelné pro mě, a je to takové už jiné, ale ze začátku jsme měla já sama s tím nějaký zvláštní problém asi, když to tak mám pojmenovat, ale to asi ve mně něco zrcadlilo, anebo nevím…

Helena Neumannová: Vůbec ne. To tabu, o kterém my mluvíme velmi otevřeně, a tato tabu jsou v Evropě velmi běžná. Nebavíme se o masturbaci, a nemasturbujeme, proto nemáme zdravý hormonální systém, nebavíme se o sexu, protože je to choulostivé téma. Uvědom si, že nás, a speciálně u vás na Slovensku, nás tady vychovával staletí církev. Té se tady ta témata nehodila do krámu. Takže pokračuj, určitě je to strašně zajímavé téma.

Monika Šrenkelová: Protože když já řeknu ženě po porodech, dvou, třech, že jdeme pracovat s pánevním dnem, aktivovat zvedač konečníku, tak od toho se jakože odpichujeme, tak ona mi poví, že neví, co má udělat. No. Jenže pak nemůžeme vyvolávat koordinaci s břichem, když v podstatě neumí vnímat jednotlivé části svého těla. Já chci nechat takový odkaz tady pro všechny lidi. Že abyste se vy zastavili sami se sebou a navnímali svoje tělo, začali ho řešit, když už vám signalizuje, že je nějaký problém, neboť já jsem na konci jako kdyby celé té kaskády toho celého řešení problému, když za mnou dojdou lidi a já už řeším problém. Protože to je prevence někde úplně nazpět v tom čase, když se vrátíme, a kdyby začali lidé více vědomě dýchat, více dávat pozor, jak se budou hýbat, jak budou i cvičit v tom fitku, tak by se eliminovalo velmi mnoho jednak operací, ale potom samozřejmě i ten farmabyznys.

Helena Neumannová: Farmabyznys, ano.

Monika Šrenkelová: Ale je to na tom jednotlivci.

Helena Neumannová: Jak můžeme pracovat s mladými a dětmi? Myslíš si, že, ty už jsi to tady naťukla, myslíš si, že by bylo dobré vyučovat dýchání a držení těla a pohyb ve škole? Tak jako máme tělocvik, tak mít třeba hodinu týdně, kde by se děti a později i mladí učili, jak se sebou naložit?

Monika Šrenkelová: No, děti, které jsou vedené k pohybu, a je to přirozené, dítě to má v sobě, ono se bude hýbat a bude viset někde, bude dělat kotrmelce, a tak, a potom přijde do školy, tam nastane problém, když si musí sednout…

Helena Neumannová: Ano, to už jsou ty vzorce…

Monika Šrenkelová: Ano, a kdyby byla tělesná výchova každý den ve škole, častější, možná než některé jiné předměty, tak to tělíčko by přirozeně šlo bez toho, aby to dítě se nad tím muselo zamýšlet. Jenže, když si sedne, a začne více mentorovat a ono se musí mentorovat v té škole, a má sedět, tak tam nastává potom už ta, jako kdyby ty špatné návyky, protože pro nás je nejhorší sedět. A když dítě nemá vytvořené podmínky, ale to znamená, že nemá ten vzor v rodičích, tak ono to nebude potom kopírovat vůbec. Děti není třeba extra vychovávat. Je třeba jim jít jenom vzorem. Jako když to vidí doma, tak ano. Ale já jsem pro, aby se zařadilo více tělesné výchovy do škol, anebo, aby se vytvořily ty podmínky dětem, aby nemusely nosit tu těžkou tašku, aby se tam potom nevytvářely ty skoliózy…

Helena Neumannová: A i ty kýly, že jo. Ono to bývá, ty dětské kýly z tohoto důvodu, jo.

Monika Šrenkelová: Ano, ale ta technologie jde velmi rychle dopředu, my máme už teď všechno, mobily, čtečky a tak dále, ale to tělo je místo, kde potřebuje každý z nás celý den…

Chronické napětí břišních svalů může vyvolávat bolestivé křeče podobné migréně, které běžná vyšetření neodhalí

Helena Neumannová: Doufám, že nás teď poslouchají zdravotní pojišťovny, protože když to vezmeme z hlediska ekonomického a společenského, tak by byla rozumná prevence hodinou a nemusel by to být vyloženě tělocvik, ale procházka se správným dýcháním a možná u toho poznávání všech konsekvencí přírodopisu, zeměpisu, dějepisu, to, co se bohužel na našich školách vůbec neučí, protože my sepisujeme. A pak nepropojujeme, nemáme přehled, neumíme promluvit o tom tématu, a máme pocit, že Božena Němcová mohla potkat Karla IV., že jo. No, dobře, pojď mi teď říct, ty jsi ale zase řekla zajímavou věc, že to dětské tělo to užívá. Protože se hýbe, protože sportuje a tak dále. Co ale dítě s mobilem tři hodiny denně, obézní dítě, dítě závislé na iPadu, či mobilu, tam to asi takhle nefunguje?

Monika Šrenkelová: No, tak to je. No, neboť ten lidský mozek, když se narodíme, tak to je taková síť neuronová, a čím víc je stimulovaná, ona vytváří podmínky, teď buď pohybová aktivita, podobná, tak ona si vytvoří, propojí ty synapse a bude dále rozvíjet to, co bylo propojené. Ale když se to nezakóduje v tom dětském mozku, a potom se vzpamatuje ve třiceti, čtyřiceti letech, tak už potom se tělíčko, jako kdyby, nastartovalo. A jde cvičit, anebo se učíme něco, nebo se jí řekne, to co se naučí v dětském věku, tak je to úplně lehčí, než když v dospělosti. A tak to je. A přesně o těch dětech, a já to vidím i ve své praxi, i když nejsem dětská fyzioterapeutka, ale já vidím ty ženy, když pak v dospělosti, po porodu, dejme tomu, a chtějí řešit to břicho, které nemělo ty pohybové vzorce od dětství, jak je opravdu velmi náročné je něco naučit, a to ona musí mít veliké sebezapření, aby se donutila, aby se věnovala, aby začala s tím tělem žít, doslova. Protože pro někoho je přirozené a snadno umí zopakovat po mně nějaké cviky, a někdo prostě to nedá, jako například někdo nemá hudební talent. Neboť já jsem na té úrovni vedená, se rozvíjet, takže i pro mě by to bylo také přirozeně těžké. A to je ve všem tak.

Helena Neumannová: Ehm. Já jsem poprvé v životě, a to jsem poměrně dost v oblasti medicíny jak té tradiční, tak té nekonvenční, poprvé v životě jsem u tebe slyšela břišní migréna. Já bych velmi ráda otevřela toto téma a dozvěděla se, o co jde?

Monika Šrenkelová: No, břišní migréna je něco, co já, já jsem totiž praktik, já ráda pracuji a já jsem takový, i to mám v povaze, že hodně si studuji, dívám se, to mě velmi fascinuje, já jsem si to odpozorovala. Břišní migréna opravdu existuje a já jsem se s tím setkala víc u mužů, a to znamená, že muži mají muskulaturu úplně jinou, než mají ženské, muži, kteří mají to břicho doslova tvrdé a nemluvíme, že tam mají mnoho tuku, nebo pivní. Ne, ne, on může i cvičit, ale břicho má tvrdé, tak muže se mu stát, že se tam vytvoří, anebo najednou bude mít úplně specifické bolesti, nějaký spasmus, většinou jde na chirurgii a řeknou mu lékaři, že nic tam není, udělají mu všechna vyšetření, a on stále má jako kdyby takové křeče, a to je opravdu břišní migréna, která vzniká tím, že to břicho je v neustálém napětí a jako kdyby se tam stimuloval i ten nervový systém. Neboť v břiše je i sympatikus i parasympatikus, a on je drážděný potom z toho vnějšího prostředí, například stresem, to může spustit, a on má najednou bolesti břicha.

Helena Neumannová: Uvědomuješ si, že teď tady jdeš proti byznysu ucelózní kolitidy, Crohnova syndromu, samozřejmě bezlepková dieta a tak dále, uvědomuješ si, že tady otevíráš jako horké téma, kdy jdeš opravdu hlavou proti všem, protože křeče v dnešní době okamžitě jsou zařazeny do těchto škatulek, které jsem tady jmenovala. Jděte na bezlepkovou stravu, vy máte ucelózní kolitidu, vy máte crohna, vy máte, nevím co, a jdeme vás léčit, a to velmi za draho. A ty nám tady najednou řekneš, že existuje břišní migréna, při které mám křeče.

Monika Šrenkelová: Ano, a přesně, to já jsem si už prošla tímto, ale když se dostanu k terapii tohoto migrenózního břicha, tak já dělám viscerální masáž. To je masáž vnitrobřišní, vnitřních orgánů.

Helena Neumannová: To znamená, ty budeš masírovat nikoliv ty svaly, ale jdeš masírovat přímo orgány uložené v břiše.

Monika Šrenkelová: Ano, ale přes stěnu břicha.

Helena Neumannová: Přes stěnu břicha, samozřejmě. Jistěže ne laparoskopicky, ale jenom abychom tomu rozuměli, zaměřuješ se tou masáží přímo na ty orgány. Kdo další to už umí, Moni?

Monika Šrenkelová: Tak věnují se tomu velmi, velmi Rusové a Francouzi…

Helena Neumannová: Výborně, kolik let to má tradici a my o tom nevíme?

Monika Šrenkelová: Tak to je, já nevím kolik, ale…

Helena Neumannová: Desítky let?

Monika Šrenkelová: Desítky let. Hlavně oni říkají, hlavně ti Rusové říkají, že to zdraví je v břiše.

Helena Neumannová: Mikrobiom, to nám už dneska i konvenční lékaři připustili. A tam je všechno, nejenom mikrobiom, ale i ta tvorba serotoninu, dopaminu a dalších hormonů čili hormonální systém, a tedy celé řízení těla, mnohdy a tak dále, ale tohle je strašně zajímavé, to znamená, oni objevili břišní migrénu a hned připravili metody, jak na to?

Monika Šrenkelová: Nebylo to takhle pojmenované.

Helena Neumannová: Řekni nám, jak to bylo.

Monika Šrenkelová: Nebylo to pojmenované břišní migréna, ale oni dělali vlastně tu masáž vnitřních orgánů, jo, jednotlivých částí, může se jednat o játra, pak jde žaludek, slezina, střeva a tak dále, a to břicho pocítí úlevu, jo, ale já jsem si to v podstatě zařadila do té terapie rehabilitace břicha nejen po břišních operacích, kde je třeba pracovat s jizvou, samozřejmě, ale jako takovou prevenci, že opravdu ráno promasírovali břicho, jako si čistíme zuby, například. To znamená, že to máme nastavené. A dělají nádech, výdech, a hlavně ty mladí lidé mají sedavé zaměstnání a dlouhodobě sedí, tak je třeba udělat trakci, to znamená zavěsit se protigravitačně jako kdyby na šikmou lavičku, to mají i ve fitku, trakční lavice, tak se to prodává.

Helena Neumannová: Ale v kanceláři to můžu udělat jak?

Monika Šrenkelová: No tak v kanceláři…

Helena Neumannová: No? Jak to udělím? Co ze židle hlavou dolů, nejde to?

Monika Šrenkelová: Ne to nejde. Protože ten trup musí ležet. Takže měl by ležet ten trup dolů hlavou, ale ne kolmo, každý toleruje jiný sklon toho trupu, a v tom, když je dolů hlavou, tak se prodýchá a tam si může udělat mírnou masáž. Ale když ležíme přímo, například na lůžku, tak tehdy se masíruje, ale nejsme hlavou proti gravitačně. Jo.

Helena Neumannová: No, mně to samozřejmě připomíná metody přímé aromaterapie, když přes synapsi ovlivňuješ všechny okolní nervy jater, slinivky sleziny, což děláme my, v Levandulové údolí, kde vlastně pracujeme s těmi fantastickými biodynamickými oleji, a přes ty nervy, přes ta nervová zakončení a ty pochody, ty neurotransmitery, jdeme i do těch orgánů. Ale tohle je krásné, že si takhle můžeme pomoci, že si takhle může pomoci ten člověk i tedy s tou břišní migrénou a vlastně stále posiluje tu stabilizaci toho břicha.

Monika Šrenkelová: Ano.

Helena Neumannová: Ještě se zeptám, u jakých lidí, je to pouze u sedavých zaměstnání, kde nejčastěji bývá ta břišní migréna, nebo to zase může být důsledek toho stresu, kde právě teď ti doktoři utíkají k tomu Crohnovu syndromu a ucelózní kolitidě? A hned tedy nadiktují bezlepkovou dietu.

Monika Šrenkelová: Například. Ale u mužů jsem se setkala i u těch, kteří dělají silový trénink. Drží to napětí v břiše. Takže oni je učí dýchat, břicho v napětí. Že si vytvářejí jako kdyby válec, jo, o který to břicho si tam vytvoří to napětí, tehdy například se stane to, že celé břicho je v hypertonusu a tam se vyskytne potom, jo, ta břišní migréna. Měla jsem hodně takových mužů. A mám potom jejich fotky, jo, kdy jsme začali pracovat, a to břicho se uvolňuje a zase změní a opravdu už potom odezní. Už sami říkají, že ta migréna nezačala.

Helena Neumannová: Moniko, pojďme teď prakticky, jak se vlastně k tobě ti lidé, případně k tobě již proškoleným fyzioterapeutům, lékařům a docentům mohou dostat? Ty máš asociaci terapeutů, která vlastně dokáže tedy šířit dál correct body system, co musím udělat pro to, abych se, buďto jako odborník stala, součástí tvé asociace, a koupila si od tebe tu metodu, nebo co mohu udělat jako obyčejný jedinec, kde tě najdu, co chystáš v České republice? A jak jsi vlastně budovala tu úžasnou metodiku a ten patent, o který má dneska zájem Evropa a další země, jestli mohu prozradit, tak jak jsi to na tom malinkém Slovensku budovala? Jak se o tobě ti lidé dozvídali?

Monika Šrenkelová: No, já jsem začala úplně jednoduše, že jsem chodila domů k maminkám, protože jsem se fokusovala na ženy po porodu, a vlastně stále pracuji více se ženami, takže jsem šla k nim domů, a chodila jsem v rámci Košic a Východoslovenského kraje, a potom jich bylo velmi mnoho, tak jsem si pronajala prostor, začaly za mnou chodit, pak mě začaly zvát na přednášky…

Helena Neumannová: To bylo do Bratislavy ne, asi?

Monika Šrenkelová: Ano, to už potom bylo do Bratislavy. Potom jsem začala dělat kurzy, které trvají, a stále je dělám, trvají pět dní, dvě hodiny denně, a já jsem tam v městečku ubytovaná, tam mám skupinku žen, se kterými pracuji, a potom ke mně chodily na konzultace, třeba další kontroly, nebo dál pracujeme, ale to jsem ještě chodila tam, já jsem chodila i do Prahy, měla jsem kurzy i v Rokycanech u Plzně…

Helena Neumannová: Výborně. Takže slyšíte, ženy a muži, když uděláte skupinku lidí a vydržíte pět dní, dvě hodiny pracovat tvrdě tedy na svém dýchání, postoji a rehabilitaci břicha, s Monikou, tak je vlastně možné se to naučit. Já samozřejmě věřím, že vytvoříme kurz i u nás, v údolí, na to se moc těším, a přesto se ještě zeptám, jaká je tvoje představa s touto metodou ve vztahu k odborníkům? Pracuješ raději s fyzioterapeuty, nebo potom už s tím chirurgem, nebo lékařem, protože já vím, že tady i nás v Praze jsi velmi úspěšná při klinice docenta Měšťáka, to je jeden z našich nejlepších plastických chirurgů, a ještě se samozřejmě dostanu k otázce, kteří ti klienti jsou ti, kterým řekneš, u vás nic jiného, než abdominoplastika a nazdar, ale s kým se ti tedy líp pracuje? S těmi fyzioterapeuty, nebo s těmi doktory?

Monika Šrenkelová: Když mám být upřímná, tak zatím jsem pracovala jako takový sám voják v poli, ale tím, že vidím, že ta metodika má opravdu benefity a je otestovaná už roky, tak já si chci budovat tu síť svých terapeutů, proto jsem založila tu asociaci, plánuji školit fyzioterapeuty, nebo fyziotrenéry, a moje taková myšlenka je vybudovat opravdu tu spolupráci mezi specialistou chirurgem, lékařem a fyzioterapeutem, trenérem, protože na konci je ten pacient. Takže, doteď jsem pracovala jen s lidmi laiky, s pacienty, a s lékaři. Takže chirurgové tam byli, gynekologové, urologogynekologové, plastičtí chirurgové, ortopedi.

Helena Neumannová: A mě fascinuje, že stále neslyším tu spirometrii a to astma. Jak je to tedy s lékaři tedy v oblasti dýchání?

Monika Šrenkelová: Protože toto jsou moje poznatky a zlepšení a recenze jednotlivých žen, které měly například problém, ale nepřišly kvůli tomu, ale přišly řešit břicho.

Helena Neumannová: Přišly řešit břicho, ale měly astma, nebo špatně dýchaly.

Monika Šrenkelová: Ano. A potom povídaly, že šly například na další vyšetření spirometrické a že úplně dobré, takže je to zatím na úrovni, že nemám žádného lékaře, se kterým spolupracuji, zatím v této specializaci.

Helena Neumannová: Ale určitě by to stálo za úvahu.

Monika Šrenkelová: Ale myslím si, že by bylo načase už i s nimi začít, protože toto jsou všechno chirurgové, kde já jsem byla přednášet na kongresech, kde jsem odprezentovala svoje výsledky a kasuistiky a ta spolupráce nastala. Jo, s těmi lékaři, pracuji s nimi doteď.

Helena Neumannová: Skvělé. Zase pokud eliminujeme tablety a nastavíme to tělo pouze metodikou, nebo vlastní prací, tak je to to nejlepší, co můžeme pro klienta udělat. Jo, že si dokáže potom pomoci sám. Tak pojďme teď na ty klienty, kterým není pomoci. Jak bys je definovala? A jestli se setkáváš, tedy v jakém procentu se setkáváš s takovými lidmi, protože všichni se samozřejmě s nimi setkáváme, chceme pomoci, víme, že to je ta dřina hlavně na straně toho klienta, a ta chuť změnit to, ten mindset, to nastavení té mysli, já jsem ta chudinka, všichni se mají dobře a já teď musím přijmout tu roli kreativního člověka, který tedy jde to zdraví tvořit. Tak jak to je u tebe? A co to je za typy lidí?

Monika Šrenkelová: Ale je to stále 50/50. Protože já to dokážu naučit každého. A to opravdu myslím si, že v tom jsem dobrá, naučit to každého. Ale potom, když to ten jednotlivec nebude cvičit, nedostane to do sebe, tak zbytečně, já jsem jen mentor.

Úspěch plastické operace břicha závisí na správné předoperační přípravě a následné rehabilitaci více než na samotném chirurgickém zákroku

Helena Neumannová: A můžu se zeptat naprosto tvrdě, když srovnáme ženu, která přišla na tvoje kurzy, naučila se dýchat. Připravila a rozdýchala břicho. Měla ho miniaturní, a šla na obdominoplastiku, nebo potom jenom odsátí boků, nebo malého podbřišku, protože to břicho, co jsem skutečně viděla ty fotky, a sama samozřejmě sleduji i svoje břicho, tak ty výsledky jsou enormní. Nebo unikátní, řekla bych. A rozdíl mezi ženou, která jde jenom na abdominoplastiku, a následně tedy není poslušná a vytvoří se znovu to velké břicho. Jaké tam jsou rozdíly?

Monika Šrenkelová: Tak já dokonce ženy připravuji na abdominoplastiku, kterou mi pošle plastický chirurg, a to jsou případy, kdy to je jakoby úplně potřebné břicho připravit na zákrok. A s takovou se pracuje nejlépe. Protože já ji připravím, ona se všechno naučí. Potom je operace a potom znova je ještě pooperační rehabilitace. A to je taky důležité. Ale ona jako kdyby už všechno zná. Potom jsou případy, kdy nebyly u mě dopředu, ale přijdou po, tak s tou se už pracuje tíž, a potom jsou případy, kdy já vůbec nevím, jestli ona jde na operaci a řekne, že nebude cvičit, ale potom se ukáže za nějaké tři, čtyři roky, protože přibrala. No, a tak jasně, že břicho se změní, protože když je po plastice, to neznamená, že nepřibere, jo. A to břicho reaguje na vektor sil. Je to měkká část, a bude podléhat i stárnutí, a i těm gravitačním silám. Takže, ona nemá něco naučené, je to jen esteticky jako kdyby opravené, a může ten výsledek se lety změnit a stane se to, jo. Takže je různě mnoho těch kategorií a nejlepší pro mě je, když je ta opravdu na všech stranách to chtění. Ale ten plastický chirurg doporučí, potom přijde, ta žena chce pracovat se sebou, potom zase ode mě odchází, například pokud třeba tu plastiku, to já třeba sama řeknu, že tady vám rehabilitace sama nepomůže, je nutná chirurgie. A někdy to ty ženy berou, že se mi tam rozpláčou a řeknou, že ony nechtějí chirurgii a chtějí jen cvičit. Ale jde o ten fasciální systém, jo. Tam je třeba někdy mechanicky to sešít, a to rehabilitace neudělá.

Helena Neumannová: A tak to byla moje otázka, řekni konkrétní případy, kdy víš, že opravdu nemůžeš pomoci.

Monika Šrenkelová: Když se podívám, tak už vidím, ale jde o tu kvalitu toho fasciálního systému. Ani ne tak svalů, protože sval a fascie to jsou úplně rozdílné jednotky, a fascie mají jisté fyzikální vlastnosti. A když se překročí, z gravidity tam patří například viskozita, nebo elasticita a pevnost, tak já to nezískám už tím cvičením, ale umím je naučit ten stereotyp aktivování toho břicha, aby ona ho potom i po té operaci uměla udržovat co nejdéle funkční.

Helena Neumannová: Aha, a dá se nějak měřit kvalita fascií? Jednoduchou metodou, třeba i ručně? Nebo zrentgenovat, nebo, nebo… protože já jsem v životě neslyšela, že by někdo dokázal hodnotit kvalitu fascií, až od tebe to slyším poprvé.

Monika Šrenkelová: Já jsem byla za paní doktorkou Karlou Steklou, ona je v Padově, ona se věnuje fasciím, je to anatomička, myslím na světo-globální úrovni, odbornostně napsala jeden fasciální atlas, a já jsem byla za ní v té Padově, to je v Itálii, a ona se jako velmi divila, teda fascinovalo jí, že já dělám cvičení…

Helena Neumannová: Ano, protože jsi první, kdo ty fascie řeší víc, skoro než ty svaly, že. Pro tu síť těla.

Monika Šrenkelová: A já jsem byla za ní s tou otázkou, co se vlastně tam děje s těmi fasciemi, tak já jsem se to za den dozvěděla, no a ona opravdu říká, že ta fascie podléhá i tomu stárnutí i těm vlivům hormonálním, takže to je například, když čeká menstruaci, tak to břicho může být více vypouklé, protože ta fascie se začne jinak chovat, jo, protože má na ní vliv zvýšený ten estrogen, progesteron, že toto opravdu má velký dopad, no a potom samozřejmě jiné zánětlivé procesy. Jo. Toto mě úplně tak šokovalo.

Helena Neumannová: Čili, záněty, já to jenom přeložím ze slovenštiny pro mladší tedy diváky, tedy záněty v těle, ano.

Monika Šrenkelová: Ano, takže toto bylo pro mě takové fascinující, a potom v dutině břišní může vzniknout fasciální fibróza. A to je zase takový termín, kde se něco v těle hojí zánětem, protože organismus tam stále řeší nějaké procesy, biochemické, termoregulačního a tak dále, a někdy překonáme zánět, ani o tom nemusíme vědět. A vznikne tam fasciální fibróza, to je taková tkáň, uvnitř…

Helena Neumannová: Zajizvení.

Monika Šrenkelová: Ano.

Helena Neumannová: Já to přeložím do češtiny.

Monika Šrenkelová: Ano, a toto potom způsobuje bolesti.

Helena Neumannová: Ano.

Monika Šrenkelová: Například.

Správné dýchání může být cestou k uzdravení, ale člověk musí sám vnitřně pocítit, že je připraven na změnu svých návyků

Helena Neumannová: Ano. Prosím tě, tak to jsi mě zaujala, protože jestliže jde o záněty, tak samozřejmě vedle bakterií, virů, stafylokoků, streptokoků a dalších, a musí přeci hrát i roli plíseň a zahlenění, že jo, následné. Protože ví se, že velice málo lékařů se věnuje zaplísnění orgánů a organismu, nedá se to měřit, rozpoznává se to velmi těžko, a stejně tak tedy zahlenění, a přitom víme, že potom ty orgány vlastně selhávají a selhává zase ta komunikace toho těla. Myslíš si, že tou prevencí, kromě toho přenastavení toho těla a rehabilitace břicha, a tedy následně i dýchání, můžeme zase ruku v ruce spolupracovat my, naturopaté spolu s vámi, kteří tedy dokážete vyřešit to břicho a my vám vlastně nabídneme ty byliny pro toho klienta, aby došlo hned na začátku, než se pustí do té tvé metody a přenastavení, k vyčištění toho organismu? Jak vůbec ty vnímáš půsty, detoxy, a právě odstranění plísní, virů, toxinů, tu longevity, kterou jsem chtěla ukončit celý ten rozhovor, jak vlastně přispíváš k té dlouhověkosti v kvalitě, protože všichni chceme žít dlouho, hlavně kvalitně a v radosti, tak co ty můžeš přinést z hlediska tvých znalostí a s tím přenastavením právě pro tu dlouhověkost?

Monika Šrenkelová: Já myslím, že samotné to dýchání dokáže mnoho věcí opravit, ale to já vidím na těch ženách, i sama u sebe, já jsem překonala takové nějako diagnózy, za které můžu tedy poděkovat, protože mě posunuly, a bylo tam i to bederní dýchání, to moje, a například kysané zelí. A taky, původně jsem držela nejdelší čtvrtdenní, ale já si myslím, že je to takové individuální a na takové úrovni, že když to někdo vevnitř cítí, ale ne, že jenom mi řekli, jdu to udělat, a někdy je nastaven ten človíček, ano, bude to fungovat, tak ať do toho jde a bude to fungovat. Protože já jsem si všimla, že je teď velmi mnoho informací a všeho už je toho mnoho, tady na všech úrovních, každý je jako odborník, a když někdo přijde a všechno možné zkouší, tak mnohokrát nemusí přijít ten výsledek, ale všechno možné zkoušel. Že to mi říkají ty ženy, například jim řeknu, mám tu svou zkušenost, můžete to vyzkoušet, ale je to na vás, a někdo například řekne, že nebude cvičit, nebude dýchat, nebude dělat, ale už když ho potom přitlačí a je na tom špatně, tak si vzpomene, začne a potom mi přijde najednou recenze, že, Moniko, měla jste pravdu. Šla jsem do toho a se mi zlepšilo toto a toto, například nemám bolesti při menstruaci, anebo zlepšila se mi i krční páteř a nemám už migrénu. Takže, každý má tu svoji cestu a jde o to, v jaké kvalitě tu my hodláme fungovat a žít.

Helena Neumannová: Takže jsi otevřela další téma, premenstruační syndrom a menstruační bolesti, takže, Moniko, s tebou by se dalo samozřejmě povídat hodiny a hodiny, nicméně já jsem ráda, že jsi v závěru vlastně vysvětlila, co všechno, muži i ženě, přinese rehabilitace břicha, přenastavení dýchání a correct body system metoda Moniky Šrenkelové. Moniko, já ti moc děkuju, já se strašně upřímně těším na spolupráci, nejenom v Levandulovém údolí, ale i na setkání s Martinou Kociánovou u nás a s tebou, na Laskavou neděli, těším se strašně moc, že zlepšíš a pomůžeš nastartovat nový život mnoha lidem tady v České republice, protože vím, že se začneš tady tomu víc věnovat, že Slovensko už máš vyléčené a už ho máš rozdýchané a stabilizované, ta vaše břicha už jsou lepší než ta naše, takže díky moc.

Monika Šrenkelová: Děkuji pěkně za pozvání a za to, že jsem měla tu být s vámi a odprezentovat vlastní moji metodiku a chtěla bych nechat takový odkaz, abyste se v té dnešní době zastavili a byli jen sami se sebou v té chvíli, protože teď je taková doba, že dá se mnoho věcí pochopit a změnit, a na to byste měli jít přes svoje srdce.

Helena Neumannová: Hm, krásně jsi to řekla. A mně dovolte, milí posluchači, rozloučit se s vámi trošku vtipně, máme předsevzetí do nového roku, a já jsem vám přivedla hosta, který vám řekl, že můžete lenivě přenastavovat svoje dýchání a naučit se být štíhlí, bez břicha, pomocí dýchání, správného dýchání a držení těla. Nemusíte trávit hodiny v posilovnách, nemusíte shazovat kila a svá břicha při tvrdé dřině a při třech hodinách pohybu denně, takže moc se na vás těším příště a přeji hory zdraví a pevné břicho a nervy do nového roku.

Všechny příspěvky s Monika Šrenkelová