Zpět

Oproti tomu mnozí upozorňují na to, že oficiální doporučení nepočítají s kombinací látek v potravinách, kdy sice jednotlivě nepřekračují bezpečné množství, ale v součtu tvoří nebezpečný mix. A navíc také na to, že mnohé z látek označených za bezpečné jsou lidskému zdraví neprospěšné – nebo přímo nebezpečné. A také, že životní prostředí, včetně potravin, je v současnosti vždy v nějaké míře kontaminované, ale to neznamená, že by snaha o omezení přijímání jedovatých látek neměla smysl. Protože čím jich člověk užívá méně, tím lépe se organismus vyrovná s těmi, které se do něj dostanou proti jeho vůli. Jak to tedy s potravinami je, má smysl se tímto problémem zabývat a čemu se vyhýbat? A proč mnozí odborníci i laici proti vědomému životnímu stylu a výběru jídla tak urputně bojují? O tom všem rozmlouvá Martina Kociánová s profesorkou Annou Struneckou.

Martina: Paní Strunecká, na úvod musím říci, že jste profesorkou fyziologie, autorkou mnoha knih, například Doba jedová, Jak přežít dobu jedovou, Jak změnit svět tady a teď anebo Přemůžeme autismus? Jste bývalou pedagožkou a vědkyní, který v roce 1995 získala ocenění České neuropsychofarmakologické společnosti a v roce 2003 jste s kolektivem autorů obdržela cenou Aloise Alzheimera. V roce 1995 vám Americký biografický ústav udělil titul Žena roku. To vše vyjmenovávám mimo jiné proto, že za některé své názory a razantní postoje býváte kritizována vědeckou i laickou obcí, jak naši posluchači určitě vědí. Budeme se bavit především o vašich hlavních tématech, to znamená: jak to, co jíme, dýcháme, jak žijeme, ovlivňuje naše zdraví. Dá se v tuto chvíli, po tom všem co víte, co jste napsala do svých knih, říci, co nás, to v jaké jsme kondici, nyní ovlivňuje nejvíc?

Anna Strunecká: Začala bych trošku zeširoka. Jsem fyzioložka – a fyziologie je věda, která se zabývá tím, co je zdravé, jak má vypadat zdravý organismus. Za dobu mého aktivního působení se tak výrazně změnilo naše životní prostředí, to co jíme, jak žijeme, že je to skutečně příčinou mnoha a mnoha poruch, nemocí a zdravotních problémů. Právě jako fyzioložka se snažím ukázat, že všechny civilizační nemoci mají společného jmenovatele a že se všechny vyvíjejí po dobu 10, 15 a třeba i 30 let. Je třeba na to samozřejmě myslet již od narození dítěte, ale poté, když dospělý člověk začne aktivně ovlivňovat svůj život, tak druhá, třetí dekáda je velmi a velmi určující a rozhodující. A zde se dá udělat veliká prevence. Bohužel současná medicína vám diagnostikuje nemoc prakticky pět minut po dvanácté, až když se rozvine a na dlouhodobou prevenci nezbývá příliš mnoho času (lékařské prohlídky a podobně).

Martina: Paní profesorko, vy jste řekla, že všechny tyto potíže mají společné jmenovatele. Co jím je?

Anna Strunecká: Společným jmenovatelem je především špatná strava, nedostatek pohybu, spánku a všechny stresy. Projevuje se to tím, že se začnou objevovat některé příznaky. Odborně tomu říkáme metabolický syndrom, což je takový soubor příznaků, které medicína zavedla v 80. letech jako ukazatel rizika srdečné cévních nemocí. Otázkou je, jak se to dá diagnostikovat. A já ukazuji, že je to ukazatelem rizika všech civilizačních nemocí. Začíná to tím, že máme nadváhu, zvýší se nám objem v pase, srazí se kalhoty a musíme kupovat větší velikosti. Když se nám zvýší krevní tlak a jak se zvýší na 140/90, tak si každý řekne: „Ale, to je jenom trochu,“ a ono to nebolí. Zároveň při preventivních prohlídkách se nám stanovuje hladina triglyceridů a cholesterolu a my k tomu přidáváme také hladinu homocysteinu. Toto jsou ukazatele toho, že se něco děje a že bychom měli něco dělat.

Základní pravidla prevence civilizačních nemocí: choďte 30 minut denně, spěte 7–8 hodin ve tmě, v klidu, v pohodě, nejezte glutamát a aspartam, nejezte umělé chutě, vůně a sladidla

Martina: Víte, co mi teď vrtá hlavou? Když to takto vyjmenováváte, tak vlastně hovoříte jako dietolog, jako lékař, který se zabývá výživou, prevencí kardiovaskulárních chorob a tak podobně. Proč vás vědecká obec mnohdy až nesnáší, v čem je ta dysbalance? Vždyť to, co říkáte, je vlastně obecný a klasický logický názor, dedukce.

Anna Strunecká: Abych pravdu řekla, upřímně tomu moc nerozumím. Ale jistý problém je v tom, že současná medicína má určitá pravidla, které nazývám dogmaty, a určité metody, jak se má postupovat a co se má dělat při každé diagnóze. Já však občas říkám něco jiného. Medicína hledá na všechno lék. A já hovořím o základních pravidlech prevence těchto civilizačních nemocí: choďte 30 minut denně, spěte 7-8 hodin ve tmě, v klidu, v pohodě, nejezte glutamát, nejezte aspartam, nejezte umělé chutě, umělé vůně, umělá sladidla. EFSA, Evropský úřad pro bezpečnost potravin, nás zatím stále přesvědčuje, že tyto jedy jsou neškodné. Problém je v tom, že když člověk sní jídlo okořeněné glutamátem nebo si osladí kávu aspartamem, tak to není jako v románech Agathy Christie, že by se ráno neprobudil. Jsou to jedy, které působí skrytě, dlouhodobě, hromadí se v našem těle a postupně nás poškozují na různých buněčných a molekulárních místech, které jako fyzioložka dobře znám. Problém je i v tom, že v našem každodenním životě se setkáváme s různými jedy, s různými škodlivinami, které se vzájemně se posilují a spojují. S profesorem Patočkou tomu říkáme koktejlový efekt. A když se pak nemoc projeví, tak těžko řeknete: „To je kvůli tomu, že jste jedli jídlo s vysokým obsahem hliníku.“ Nebo: „Je to kvůli tomu, že jste jedli glutamát a aspartam.“

Glutamát a aspartam mohou vyvolat náhlou srdeční smrt

Martina: Takže to není tak, že by člověk požil jídlo s glutamátem a skácel se k zemi. Ve vašich knihách jsem našla, že spolu s panem profesorem Patočkou považujete za největší škůdce aspartam, glutamát, formaldehyd, fluoridy, hliníkové ionty, hormonální disruptory, léky statiny a některé vakcíny, protože působí, jak říkáte, zcela nepozorovatelně. To je z knih, které jsem četla v roce 2011, 2012. Toto vše je v naší potravě a kolem nás stále? Nebo je toho méně, něco úplně vymizelo? Nebo je toho naopak víc?

Anna Strunecká: Je mi líto, ale musím říct, že toho stále přibývá. A to proto, že člověk je stále pohodlnější, konzumuje hotové potraviny, které může mít rychle a hned. O glutamátu a aspartamu říkáme, že se neprojeví hned. Ale v poslední době se například hromadí náhlá úmrtí u sportovců, u naprosto zdravých lidí, kteří jsou trénovaní. Na sympóziu našich kardiologů jsem si všimla, že umírá stále více mladých lidí při sportu. A hledá se způsob, jak tomu předejít a zjistit, jaké je riziko, že by to mohlo tyto vysoce postavené, trénované, mladé sportovce postihnout. S profesorem Blaylockem, mým americkým spoluautorem, už nejmíň 10 let varujme před tím, že právě glutamát a aspartam stimulují stejné receptory, glutamátové receptory v mozku, srdci a trávicím traktu. A v srdci mohou vyvolat náhlou srdeční smrt.

Martina: Ale člověk by právě u sportovců, kteří jsou pod drobnohledem výživových poradců, tyto látky vůbec neočekával, protože se u nich na výživu dbá asi více než u miminek.

Anna Strunecká: V těchto případech k tomu přistupuje problém, že při zvýšené činnosti svalů je zvýšena spotřeba hořčíku. Hořčík je králem všech minerálů a občané EU mají nedostatek hořčíku ve svých tělech. A EU o tom ví. Při sportu se spotřebovává velké množství hořčíku a hořčík je minerálem, který brání nadměrné aktivaci glutamátových receptorů. Takže když se sejde dohromady, že sportovci mají jídlo ochucené glutamátem, zapíjí to Coca-Colou a intenzivně sportují, tak je zaděláno na možnost náhlé srdeční smrti. My si myslíme, že se sportovci živí zdravě, ale já sama jsem byla překvapena zjištěním, že po dobu 40 let sponzoroval olympijské hry McDonald’s, dodával jim potravu – a to dokonce zdarma.

Martina: Musím říct, že o tomto nevím. A nevím, jestli to jedli právě sportovci. To bych asi skoro i pochybovala. Ale v každém případě, pokud hovoříte o náhlých úmrtích sportovců, může to mít asi i jiné příčiny, a to nejrůznější dopingy nebo přetížení. Těžko říct, neumím na to odpovědět.

Anna Strunecká: No vidíte – a to jsou právě záhady, které se těžko řeší a do kterých, když se píchne, tak najdete spoustu oponentů, kteří argumentují, že to tak asi není.

Když se rozšířilo, že glutamát není zdravý, lidé začali výrobky s glutamátem odmítat. Výrobci reagovali tím, že na výrobky napsali „bez glutamátu“. Ale dávají do jídla glutamát ve formě hydrolyzátu, aminokyseliny, která je obsažena ve všech bílkovinách.

Martina: Pojďme se podívat na to, co můžeme nejčastěji najít v obchodech a co z toho nejvíce ohrožuje naše zdraví. I když myslím, že tomu věnujeme více pozornosti než dříve. Souhlasíte se mnou?

Anna Strunecká: Rozhodně ano. Lidé jsou vzdělanější, čtou etikety. Ale jenom takzvaných éček je na 1500, takže nikdo nemůže znát všechny. Nikdo je nemůže sledovat, chodit s jejich seznamem do obchodu. Ale faktem je, že varování před glutamátem a umělými sladidly se mezi lidmi již rozšířilo. Na případu glutamátu však ukazuji, jak je zajímavý vývoj reakcí výrobců. Když se rozšířilo poznání, že glutamát není zdravý, tak lidé začali výrobky s glutamátem odmítat. A výrobci samozřejmě okamžitě reagovali tím, že přinesli výrobky, na kterých bylo napsáno „bez glutamátu“. Udělali to tak, že tam nepřidávají glutamát jako monosodium glutamát v podobě soli, ale dávají do jídla glutamát ve formě hydrolyzátu, aminokyseliny, která je obsažena ve všech bílkovinách. Takže prostě uměle rozštěpili bílkoviny z droždí, ze sóji a napsali, že je tam obsažen hydrolyzovaný extrakt, extrakt ze sóji, z droždí…

Martina: Takže kvasniční výtažek je vlastně totéž, co glutamát?

Anna Strunecká: Ano, pokud je hydrolyzovaný. Lidé si myslí, že je to zdravé.

Martina: Takže to vlastně neznamená, že by jídlo bylo zdravější, ale je to jenom rafinovanější.

Anna Strunecká: Šikovné, rafinované oklamání spotřebitele. Další nástraha na spotřebitele spočívá ve fruktóze, ovocném cukru. Každý ví: je to ovocný cukr, inu je to přírodní…

Martina: Slazeno fruktózou je uváděno jako výhoda.

Anna Strunecká: Přesně tak, jenomže problém je v tom, že lidé vynalezli výrobu fruktózy z kukuřičného šrotu. Je to levnější a fruktóza je více sladivá než sacharóza, než cukr z řepy nebo z třtiny. Jako fyziologové vidíme problém v tom, jak vypadá metabolismus fruktózy. V našem těle dokáží fruktózu zpracovat pouze játra, pouze ta mají vrátka, aby do nich vstoupila fruktóza. A protože fruktóza obchází regulační reakce, které má glukóza, tak játra z té fruktózy dělají tuky. Veškerou fruktózu ukládají do podoby tuků. Zatímco když přijmeme glukózu, tak játra, jako takové překladové nádraží, posílají glukózu do mozku, do svalů, do krvinek a jinak. Ale fruktózu zpracují pouze játra, udělají z ní tuky a tyto tuky se ukládají kolem jater, slinivky. To jsou takzvané viscerální tuky, které představují riziko civilizačních nemocí. V přednáškách ukazuji, co všechno kromě toho může fruktóza ještě způsobit. Může mít svůj podíl na erektilních disfunkcích a podobně. Toho se lidí zatím nebojí, a tak se jim doporučuje, aby jedli více ovoce a zeleniny. Některá žena si pak myslí, že když si dá k večeři půl kila hroznového vína nebo když jí celý den ovoce, tak že si pomůže, že je to zdravé. Ovšem měli bychom jíst ovoce, které obsahuje málo cukru. A vyhýbat se nově vyšlechtěnému ovoci, třeba velkým červeným jablíčkům, protože obsah fruktózy v nich přesahuje bezpečnou míru.

Doporučování nízkotukové diety je největším omylem medicíny minulého století. Ukazuje se, že lidskému tělu prospívá značný obsah tuků, doporučení se opět vrací k sádlu, máslu a k olivovému oleji.

Martina: Paní profesorko, mýty o fruktóze, které jste popsala, se táhnou dvacet let. Stejným způsobem jsme byli uváděni v omyl ohledně údajného velkého nebezpečí, které hrozí při konzumaci živočišných tuků. Dvacet let jsme byli krmeni margarínem a bylo nám tvrzeno, že tím děláme dobře pro svá těla, tepny, srdce a tak dále. Po 20 letech se zjistilo, že to tak není a nikdo neřekl: „My jsme se mýlili.“ To je věc, která mě velmi ruší, protože si říkám, v čem dalším se odborná stanoviska ještě mýlí, když udělují své rady v současné době?

Anna Strunecká: To jste, Martino, trefila hřebík na hlavičku. Právě v názoru na užitečnost a množství tuků, které má člověk konzumovat v dietě, která lidskému zdraví prospívá, došlo za 50 let mojí profesionální dráhy k úplně radikálním změnám. Doporučování nízkotukové diety, které jste zmínila, dnes mnozí považují za největší omyl medicíny minulého století. Dnes se ukazuje, že lidskému tělu prospívá značný obsah tuků, mnohých tuků, že to mohou být tuky nasycené nebo takzvané omega 3 nenasycené mastné kyseliny. A že to nejsou margaríny, které nám tak vehementně doporučovali. Současná doporučení se opět vrací k sádlu, máslu a k některým zdravým rostlinným tukům. Doporučuje se avokádo, které ale člověk každý den nejí, takže to naše sádlo, máslo nebo olivový olej jsou užitečné. Říká se tomu ketogenní dieta, protože se zjistilo, že naše tělo, a hlavně náš mozek, obsahuje takzvané ketolátky, což jsou produkty odbourávání mastných kyselin, které jsou pro mozek velmi užitečné, ba dokonce léčivé. Setkala jsem se s tím již roce 1981, když jsem pracovala na univerzitě v Utrechtu a na Fakultě veterinární biochemie. Tam nám veterináři přednášeli o tom, jak malým kůzlatům a jehňatům na mozek velmi prospívají ketolátky. A pro mě jako fyzioložku to bylo tehdy něčím úplně nepředstavitelným, protože ketolátky jsme považovali za jedy, které vznikají u diabetiků a které poškozují zdraví. Jenže ono se ukazuje, že množství ketolátek, které vzniká například při hladovění nebo po konzumaci tuků, je vysoce užitečné pro mozek. A tak se dnes ketogenní diety doporučují jako prevence a dokonce i jako určitá terapie třeba u pacientů s Alzheimerovou nemocí.

Přestože se podařilo širokou veřejnost velmi intenzivní zdravotnickou osvětou přesvědčit, aby konzumovala margaríny, tak počet srdečněcévních onemocnění stále narůstá

Martina: To znamená, že máme živočišné tuky jíst. A to, jak prudce narostly kardiovaskulární choroby a potíže s tlakem, může být zapříčiněno právě tou margarínovou vlnou?

Anna Strunecká: Důkazem je, že přestože se podařilo širokou veřejnost velmi intenzivní zdravotnickou osvětou přesvědčit, aby konzumovala margaríny, tak počet srdečněcévních onemocnění stále narůstá.

Martina: Když se podíváme na další škůdce, tak další látkou, o které se vedou velké diskuse, je aspartam. Některá sladidla byla řekněme nedoporučena zmíněnou EFSA a podobnými institucemi – jako třeba Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí. Ale aspartam v jídlech i nadále je. A stále je to považováno za něco zdravějšího, protože tam není glukóza a fruktóza. Informace se natolik rozcházejí, že je z toho člověk zmatený i v případě, že se těmto problémům věnuje.

Anna Strunecká: Opět máte naprostou pravdu a vystihla jste situaci. Mnoho lékařů aspartam stále diabetikům doporučuje. A stále se vyskytuje například v potravinách, které jsou určeny pro diabetiky. A to proto, že EFSA před dvěma roky opět schválila aspartam jako bezpečné sladidlo. Bohužel. Přestože umíme vysvětlit, čím je aspartam škodlivý na buněčné a molekulární úrovní. Škodlivé je navíc i to, že chuť sladkosti, kterou aspartam poskytuje, se z jazyka přenáší do mozku a mozek dá do střev signál, že člověk přijímá sladkou potravu. Takže se střeva připraví, vyloučí určité enzymy a hormony a očekávají sladkou potravu, která však nepřichází. A tak další hormon, hormon hladu, dá mozku signál, že by tu potravu měl přijmout. Důsledkem je, že když člověk sladí aspartamem, který má snížit potřebu potravy, tak naopak dojde ke zvýšené potřebě potravy a dochází k tloustnutí. Nechci zde vykládat složité biomechanismy, všechno je dokázané, doložené, vysvětlené a existují desetitisíce studií, které ukazují na nežádoucí účinky aspartamu.

Na to, že aspartam je karcinogenní, existují důkazy na souborech tisícovek laboratorních zvířat, ale dnes se dává do devíti tisíc druhů potravin. Vyrobí se ho ročně miliony tun.

Martina: A Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí to nevezme v úvahu?

Anna Strunecká: To vám hned vysvětlím. Ale přeci jenom mi nedá, abych neřekla, že je naprosto jednoduché odborně pochopit, proč aspartam škodí. Je složený ze dvou aminokyselin a rozkládá se už při teplotě 30 stupňů. Takže když hodíte aspartam do kávy, nebo necháte láhev Coca-Coly bez cukru na sluníčku nebo i v těle člověka, tak se okamžitě rozkládá. Tou první kyselinou je fenylamin, který je tak škodlivý, že se u dětí stanovuje neschopnost metabolizovat tuto aminokyselinu hned po narození. Druhou je kyselina aspartamová, která dráždí receptory stejně jako glutamát. Kromě toho se z aspartamu uvolňuje methanol. I výrobce přiznává, že v láhvi Coca-Coly se může uvolnit 53 mg methanolu. Samozřejmě to není takové množství, které by člověka hned otrávilo, že by oslepl. Ale když někdo vypije 2, 3 láhve Coca-Coly každý den, tak se methanol rozkládá v těle na formaldehyd, který je karcinogenem. A ten se váže na nukleové kyseliny a pak se najednou může v těle objevit rakovina a nikdo neví, proč tomu tak je. Na to, že aspartam je karcinogenní, máme důkazy na souborech tisícovek laboratorních zvířat. Dělají to například v ústavu pro výzkum rakoviny v Bologni. A představte si, že EFSA výsledky tohoto jejich dlouhodobého výzkumu, který prokazuje, že se u zvířat staticky významně zvyšuje množství různých druhů rakoviny, odmítá a pokládá je za nevěrohodné. S odůvodněním, že prý zvířata, na kterých se provádí testování (myši, krysy, králíci), ve dvou bodech neodpovídají deseti přísným kritériím EU na laboratorní zvířata.

Martina: To je z aspartamu takový byznys, že to za to stojí? Řekla jste, že umíme na buněčné a molekulární úrovni vysvětlit, co to s lidským nebo zvířecím organismem dělá. Stále se mi příčí věřit tomu, že by v EFSA seděla parta ignorantů, kterým je to jedno.

Anna Strunecká: Nebudu se zabývat analýzou odbornosti EFSA, i když o tom mám své pochybnosti. Aspartam, o kterém se začalo říkat, že je užitečnou látkou, která sníží konzumaci cukru, se dnes dává do devíti tisíců druhů potravin. Aspartam je komoditou, které se ročně určitě vyrobí miliony tun. Představte si, kdyby se to najednou zakázalo. To by byla ekonomická krize nevídaných rozměrů. Aspartam je již rozjetý vlak, který se v současné civilizaci nedá zastavit. Jedinou možností je, aby si každý sám uvědomil, že aspartam jeho zdraví neprospívá, může ho dlouhodobě poškozovat – a nekonzumoval ho. Samozřejmě jsem se setkala i s kolegy odborníky, kteří začnou vykládat, že člověk i při konzumaci ovoce vytvoří methanol nebo že to množství, které zkonzumuje, je tak malé, že nás nemůže poškodit. Ale já to nechávám na posouzení každého. Můj kolega profesor Patočka doporučuje princip předběžné opatrnosti, to znamená, když o něčem vím, že to může škodit, tak se tomu raději vyhnu.

Martina: Paní profesorko, děkuji za inspirativní rozhovor.

Anna Strunecká: Také děkuji.

Všechny příspěvky s Anna Strunecká