Zpět

Co tedy dělat? Jakým potravinám a látkám se pokud možno vyhýbat? A jsou informace o závadnosti chemických látek ze strany státních a nadnárodních odpovědných orgánů směrodatné? Můžeme se na ně spolehnout, nebo bychom měli raději hledat další informace nezávisle i z jiných zdrojů? O těchto otázkách v druhé části rozhovoru rozmlouvá Martina Kociánová s profesorkou Annou Struneckou, autorkou knih jako Doba jedová, Jak přežít dobu jedovou, Jak změnit svět tady a teď – nebo Přemůžeme autismus.

Martina: Paní profesorko, když si někdo poslechne vaše slova v závěru první části našeho rozhovoru o umělé chuti a aspartamu, může to v něm vzbudit pochybnosti o tom, zda má smysl tyto látky požívat vzhledem k tomu, jak působí na organismus. Má ale šanci je nekupovat? Má šanci na to nenarážet třeba díky studování etiket? Ale co třeba při stravování v restauracích? Mám šanci se tomu všemu v našem světě vyhnout?

Anna Strunecká: Těmto otázkám naprosto rozumím a setkávám se s nimi. Lidé se také často ptají, jak se já se svou rodinou stravuji. Základním pravidlem je: od každého trochu. Nic nepřehánět, nic systematicky nekonzumovat, například neobědvat každý den ve stejné restauraci. Lidské tělo má celou řadu obranných mechanismů, takže s určitým malým množstvím škodlivin se dokáže vypořádat. Problém je v tom, když obranné mechanismy přetížíme, když zasytíme všechny ligandy, které to mají do sebe navázat, a zatížíme ledviny, které to mají vyloučit. Nebo když pijeme málo vody. Fruktóza je téměř ve všech „zdravých“ ovocných džusech, takže doporučuji pít vodu. Nedávno Jan Tuna ve svém pořadu analýzami dokladoval, že pitná voda z kohoutku je u nás téměř srovnatelná s kvalitou kojenecké balené pitné vody a je lepší, než balené vody. Musím s potěšením konstatovat, že na kvalitu vody se u nás odjakživa dával veliký důraz a že Statní zdravotní ústav ji stále důsledně kontroluje. Nebudu se pouštět do potrubí a kvality všeho dalšího.

Martina: Na druhou stranu za poslední století lidé vyrobili 25 milionů nových látek. Říkám si, jestli má tělo vůbec šanci se na ně adaptovat. Tělo se dokáže přizpůsobit, vyvíjet se, přizpůsobit své systémy na okolí. Je to ale možné u tak velkého množství?

Anna Strunecká: Právě proto platí: od každého trochu. A pokoušet se co nejvíce vyhýbat uměle připraveným, hotovým potravinám. Návrat k plotně, vařit si jídlo z jednoduchých, základních surovin. Dá se to udělat velmi rychle, orestovat zeleninu nebo uvařit si polévku na dva, tři dny. Čili vařit ze základních surovin, jejichž původ znám.

Ve vakcínách je na oslabení virulence virů používán formaldehyd, který je prokazatelně karcinogenní

Martina: To je ale velký úkol. Vařit z potravin, jejichž původ znám, je pro ženu samo o sobě na to zůstat doma a starat se, aby rodinu zajistila proviantem, jehož původ zná. Přeci jenom bych se ale ještě zastavila u dalších látek. Když jsem četla vaše články, tak jsem si udělala poznámku, že nás velmi ohrožuje formaldehyd. A že při štěpení aspartamu v těle z něj vzniká formaldehyd. A říkala jsem si: „Kde jinde najdu formaldehyd, než na prosektuře?“ Jakými cestami se formaldehyd dostává do našich těl a co tam dělá?

Anna Strunecká: To jsou zákoutí a záhady vědy, protože formaldehyd vzniká jako produkt metabolismu v našich tělech. Nechvalně známým se stal v metanolové aféře, protože prvním produktem přeměny methanolu je formaldehyd a nikdo nepochybuje o tom, že methanol lidskému zdraví neprospívá. S formaldehydem se setkáváme také u vakcín, protože se v nich formaldehyd používá k tomu, aby se oslabila virulence některých virů. Aby, když se očkují, nevyvolaly nemoc, ale vyvolaly pouze imunitní odpověď. My varujeme před tím, že nikdy nikdo u lidí, natož u dětí nezkoušel, jaký je osud injekčně podaného formaldehydu. Formaldehyd se zkoušel právě na prosektuře nebo v různých profesionálních prostředích, kde lidé vdechují formaldehyd a na základě těchto výzkumů byl prohlášen a prokázán jako karcinogen. Čili u lidí exponovaných vdechováním formaldehydu je prokázáno, že může fungovat při vzniku rakoviny.

Existují dost velké studie z Číny, které prokazují, že při jeho vdechování se vyvíjí hlavně leukémie. To, že se zvyšuje počet onemocnění leukémií u myší, které jsou krmené aspartamem, ze kterého vzniká formaldehyd, prokázali v Bologni. A můžeme mít obavy z toho, co když to u některých dětí, třeba u citlivých jedinců, které dostávají injekce vakcíny obsahující formaldehyd ve dvou měsících, v jednom roce života, může v kombinaci s jinými příznivými podmínkami vést k nárůstu leukémie. A že tento nárůst pozorujeme v Americe i u nás, je fakt. Nyní je otázkou, jestli takovéto souvislosti někoho neponechávají klidným. Mluvit o tom na veřejnosti se může podobat šířením poplašné zprávy. Ale nerespektovat to a nevěnovat se tomu, zase může znamenat vážné poškození zdraví celých generací dětí, kterým to budeme takto do tělíček píchat.

Martina: Paní profesorko, mluvila jste o vdechování formaldehydu. V tu chvíli jsem měla před očima spíše nějaké čichače, kteří tímto způsobem fetují. Ale asi jste nehovořila jen o této apriori ohrožené skupině. Jak se tedy formaldehyd vdechováním – a z čeho – dostává do našich těl?

Anna Strunecká: Odpařuje se třeba z nábytku. To je jedním ze známých zdrojů formaldehydu.

Ftaláty způsobují špatný vývoj pohlavních ústrojí u mužů, močová trubice neústí na špičce penisu, ale po straně nebo dole, a malá nebo nesestouplá varlata

Martina: Dočetla jsem se, že při měření v ložnici jedné plzeňské rodiny bylo naměřeno největší množství formaldehydu v EU.

Anna Strunecká: To byly ftaláty, což jsou hormonální disruptory. To je jiná, velmi pozoruhodná látka. EU a různé zdravotnické instituce zatím neuznávají škodlivost glutamátu, aspartamu a podobně, ale uznávají škodlivost hormonálních disruptorů. To jsou různé látky, které narušují činnost hormonů, vedou k poklesu plodnosti, k poruchám vývoje a poruchám všeho v lidském těle, protože veškeré reakce a funkce jsou regulovány hormony. O ftalátech víme, že jejich podávání zvířatům, nebo vystavování zvířat ftalátům, způsobuje u těhotných samic špatný vývoj pohlavních ústrojí jejich potomků mužského pohlaví. Říkáme tomu hypospadie, což jsou malá nebo nesestouplá varlata. A hypospadie se již objevuje i u lidí. Dánsko udává varovné informace, podle nichž byl zaznamenán špatný vývoj pohlavního ústrojí u 4 procent chlapců do 4 let. Problém je v tom, že močová trubice neústí na špičce penisu, ale po straně nebo dole. To samozřejmě chlapcům působí problémy. A k tomu nesestouplá varlata a další poruchy. Dánsko je v EU první, které zakázalo několik dalších druhů ftalátů. Vy se budete jistě ptát, kde se ftaláty berou. Jejich velmi bohatým zdrojem je kosmetika: laky na nehty, deodoranty, antiperspiranty a podobně.

Martina: V tom jsou ftaláty?

Anna Strunecká: Ano.

Martina: To znamená, že když je naneseme například do podpaží, tak si je dáváme přímo do lymfatického systému?

Anna Strunecká: Ano. To v USA zjistily aktivistky již někdy v 80., 90. letech. Od té doby to samozřejmě bylo potvrzeno v řadě laboratorních studií, a proto na svých přednáškách důrazně varuji těhotné ženy, aby nepoužívaly komerční kosmetiku, ale aby kosmetiku omezily na kuchyňskou, zahrádkářskou, bylinkářskou a tak dále.

Je třeba se vyhýbat běžné kosmetice, lakům na nehty, deodorantům, antiperspirantúm a nespat v místnosti, kde jsou vystavena CD a elektronika. Ve všem jsou obsaženy ftaláty, tedy hormonální disruptory.

Martina: Když se to našlo již v 80. letech, to se nenašla jiná látka, která by se dávala do kosmetiky místo ftalátů?

Anna Strunecká: No vidíte. Problém je v tom, že výrobci to na etiketách neoznačují.

Martina: To je ale trestné.

Anna Strunecká: Dostane se to tam v procesu výroby. Je dokázáno, že nejde jen o kosmetiku z Vietnamu nebo z Číny, ale jsou to i značkové, drahé produkty.

Martina: Tak v tuto chvíli nemáme co jíst a čím se namazat. Ale proč bylo naměřeno největší množství ftalátů ze všech měření v EU právě v náhodně vybrané ložnici jedné plzeňské rodiny? Jak se to do té ložnice dostalo a proč zrovna v Plzni a v ČR?

Anna Strunecká: Víte, ono je to trošku diskutabilní a trošku úsměvné. Pokud budu jako vědkyně hovořit o nějakých vědeckých kritériích, tak musím říci následující: Tuto studii provedli přibližně v roce 2011 aktivisté a analyzovali v ní prach asi z 12 domácností. Bylo tam šest evropských a šest mimoevropských států. Analyzován byl výskyt hormonálních disruptorů v domácnostech v prachu pod postelí. Ta studie byla zajímavá tím, že vyvolala rozruch, pozornost v Evropském parlamentu a oni se hormonálními disruptory začaly zabývat. Tím byla tato studie užitečná.

Ale bohužel byla v každém státě vybrána pouze jedna domácnost. A i když v každé byly sebrány opakovaně tři vzorky, tak nemůžeme říct, že to, co měli pod postelí manželé v Plzni, mají pod postelí všichni občané ČR. Je možné, že v ložnici měli zrovna nějaký nábytek, ze kterého se to intenzivně odpařovalo, nebo tam měli vystavená CD nebo DVD, nějakou elektroniku a tak dále. Z toho všeho se mohou ftaláty odpařovat. Myslím, že za nejvíce kontaminovanou zemi je považována Šrí Lanka, ale manželé z Plzně překonali i tento výskyt. Nebyla jsem u nich, neznám je, takže to nemohu analyzovat.

Podle NASA jsou hormonální disruptory absorbovány pokojovými květinami. Takže do každé místnosti jeden až dva květináče, třeba obyčejné Chlorophytum neboli zelenec – nebo orchideje

Martina: Jak se může člověk ftalátům vyhnout?

Anna Strunecká: Tím, že omezím různou kosmetiku, různé hygienické prostředky. Tím, že si v ložnici nedělám skladiště úklidových prostředků, nebo si tam nevystavuji poličky s DVD a podobně. A také tím, že o hormonálních disruptorech něco víme, takže se jim snažíme vyhýbat. Přesto se jim v každodenním životě úplně vyhnout nemůžeme. Děti sedí ve škole v určitém prostředí, bereme do rukou pokladní bloky, ze kterých se nám také do rukou uvolňují hormonální disruptory.

Člověk dnešního světa se tomu prostě těžko vyhne, ale já radím jednoduchou možnost. Výzkumníci NASA zjistili, že hormonální disruptory jsou absorbovány pokojovými květinami. Takže do každé místnosti jeden až dva květináče, stačí třeba obyčejné Chlorophytum neboli zelenec – nebo dnes oblíbené orchideje. Kytička bude chřadnout, moc radosti vám neudělá, ale zato vychytá škodliviny ve vašem prostředí. Uvádí se, že právě doma, v domácích interiérech, je disruptorů více než venku.

Martina: Paní profesorko, dá se říci, že novodobým morem je rakovina. Určitě bychom dospěli k tomu, že doba jedová, o které se bavíme, k tomu přispívá. Ale zároveň z nejrůznějších analýz a zpráv víme, že lidé trpěli rakovinou dávno, jen se to označovalo jinak. Myslíte, že přesto současná doba stojí za obrovským nárůstem rakoviny?

Anna Strunecká: To je samozřejmě velmi diskutabilní otázkou, která by vyžadovala mnoho analýz. Ale já jsem přesvědčena, že k ní současná doba přispívá způsobem života a tím, co všechno se vyrábí. Samozřejmě dnes žijeme v jiném prostředí, než žil člověk v paleolitu. Cesta ale není v tom, že se vrátíme na stromy a budeme žít v přírodě. Chemici mají přesný seznam a vědí, kolik chemických látek se vyrobilo, poznalo. Jmenuje se to CAS, chemický abstrakt. V roce 1965 na něm bylo uvedeno milion látek, dnes jich je 125 milionů a tvrdí se, že každým dnem přibývá dalších 12 až 15 tisíc.

Takže není v silách žádné vyspělé civilizace identifikovat, jak nám tyto látky škodí a co všechno působí. Nehledě na to, že onkologických onemocnění, rakoviny je mnoho druhů. Diskutuje se o virovém původu, o nějakých onkovirech, které toto onemocnění také mohou způsobovat. Suma sumárum, můj názor je takový, že počet onkologických onemocnění narůstá. Samozřejmě pokroky medicíny vedou k tomu, že mnohé pacienty dokáže zachránit, že přežijí. To, co by nepřežili před 50 lety, tak dnes přežijí, ale nad velkým počtem pacientů musí i sebelepší terapie kapitulovat.

Martina: Paní profesorko, nechci vás dostávat na tenký led. Ale do jaké míry se s ohledem na to, co se člověk dozvídá od vás i jiných odborníků, může spolehnout na to, že Světová zdravotnická organice WHO, nebo už zmíněná EFSA, případně Centrum pro prevenci a kontrolu nemocí, opravdu vědí, co dělají? A že to vše není pod vlivem obrovských lobby a velkého byznysu?

Anna Strunecká: To je otázka pro nějakého analytika, sociologa nebo politologa. Můžeme se dostat na tenký led. Z mého pohledu třeba CDC, nebo FDA, vrcholovým americkým institucím, ještě řekněme v 80. možná i v 90. letech minulého století, skutečně šlo o zdraví občanů. Jedna úřednice třeba zabránila tomu, že v Americe nebyl schválen lék, který v Evropě způsobil mnoho poškození v průběhu nitroděložního vývoje. Byl to lék proti ranním nevolnostem u těhotných žen. V Evropě to znamenalo asi 50 tisíc poškozených plodů. Tyto osoby mají celoživotní poškození, jsou hendikepované. V Americe to úřednice FDA nepovolila a dostala potom tuším od prezidenta Kennedyho státní vyznamenání za to, že zabránila poškození amerických dětí. V 90. letech třeba 20 let trvalo, než FDA povolila aspartam v nápojích.

Martina: Tak dlouho se bránila, než jí došlo, že je to „dobro“?

Anna Strunecká: Bylo to tak. Aspartam vyrobil jeden chemik v roce 1965. A v době, než se začal přidávat do potravin, se zjistilo, že mění chování laboratorních zvířat. Tak se dostal do seznamu potencionálních bojových látek, které by se daly využít proti nepříteli s tím, že sladkou chuť nebude nikdo odmítat. A lidé se pak začnou chovat úplně jinak, popřípadě budou postiženi onemocněním mozku. A když Donald Rumsfeld, který byl po dvě období ministrem obrany USA, odcházel ze svého postu, tak se stal ředitelem jedné farmaceutické továrny. A licenci aspartamu přetáhl od armády do civilu a zbohatl na jeho výrobě.

Po zjištění, že zavedení tří nových vakcín s thimerosalem, který obsahuje rtuť, způsobilo radikální nárůst autismu, experti nezačali uvažovat o tom, jak tomu zabránit, ale jak zabránit tomu, aby se to dozvěděla veřejnost

Martina: A to se ví?

Anna Strunecká: To se ví. Najdete to na internetu a je to prokázáno. Kritici aspartamu viní Donalda Rumsfelda jako jednu z rozhodujících osob, která umožnila jeho používání v potravinářství. Ještě v 90. letech byl na stránkách FDA seznam, kde lidé hlásili nežádoucí účinky po použití aspartamu. Když FDA tehdy dostalo 10 tisíc hlášení, tak sestavilo seznam 92 symptomů, které se u člověka mohou po požití aspartamu objevit. Tento seznam jsem se ve svých dvou prvních knížkách Dob jedových neopovážila publikovat, protože by řekli: „Vždyť se lidem objevuje všechno možné, to není prokazatelné.“

Nicméně koncem 90. let nastal radikální obrat, když se zjistilo, že zavedení tří nových vakcín s thimerosalem, sloučeninou, která obsahuje rtuť, způsobilo radikální nárůst autismu. Za těch deset let, statistická čísla byla jasná, experti nezačali uvažovat o tom, jak tomu zabránit, ale o tom, jak zabránit tomu, aby se to dozvěděla veřejnost. Po roce 2000 se postupně provalují skandály nebývalých rozměrů z CDC a FDA, kdy došlo k zatajení nebo k zfalšování určitých okolností. Jsou to skandály opravdu velikých rozměrů. Například byl obviněn dánský psychiatr, který patří mezi deset nejhledanějších zločinců. Zdefraudoval miliony dolarů a jeho výsledky byly zcela zfalšované a vůbec neproběhly.

Nedávno proběhl skandál s tím, že v roce 2004 jeden zaměstnanec CDC zfalšoval výsledky výzkumu, podle nějž vakcíny způsobují autismus. Skutečně totiž zjistil, že u Afroameričanů je čtyřikrát vyšší riziko u očkovaných, než u neočkovaných, že černošští chlapci jsou mnohem více poškozeni. Byl přinucen tento fakt ve své publikaci vynechat a v roce 2014 to jeho svědomí neuneslo a promluvil. Dostal imunitu od prezidenta Obamy, aby mohl o té záležitosti jednat a ta se dostala na pořad dne.

To jsou ukázky dobře známých a dokumentovaných skandálů. Takže můžete takovéto instituci důvěřovat, když vám řekne, že je to naprosto bezpečné? Dnes již každý ví, že žádný lék není bezpečný, že každý má nežádoucí účinky. A stejně tak každá vakcína může mít nežádoucí účinky. Jestliže nám dnes někdo z našich zdravotnických, hygienických autorit tvrdí, že vakcíny jsou zcela bezpečné, tak buď vědomě lže, nebo nemá vzdělání, není adekvátně kvalifikován pro funkci, kterou vykonává.

Martina: Paní profesorko, děkuji moc za rozhovor a informace, i když ne moc povzbudivé.

Anna Strunecká: Také děkuji.

Všechny příspěvky s Anna Strunecká