Zpět

Oproti tomu velká část odborníků tvrdí, že v důsledku očkování žádné závažné následky nehrozí. A že přínosy vakcinace pro celou společnost, kdy se podařilo některé nemoci téměř – nebo zcela – vymýtit, daleko převyšují možná, ale mizivá rizika. Co všechno bychom měli vědět, abychom se mohli zodpovědně a informovaně rozhodnout, zda očkovat, nebo neočkovat sebe či své děti? Hrozí opravdu nějaká závažná rizika? A jsou informace, které veřejnosti předkládají lékaři a farmaceutické firmy, úplné a objektivní? O těchto otázkách diskutuje Martina Kociánová s profesorkou Annou Struneckou, která byla v roce 1995 oceněna cenou České neuropsychofarmakologické společnosti a s kolektivem autorů obdržela v roce 2003 cenu Aloise Alzheimera.

 

Martina: Paní profesorko, v předchozí části našeho rozhovoru jsme se mimo jiné bavily o tom, jak se potencionální bojová látka aspartam začala přidávat do potravin a o účincích dalších látek. Do půdy se například dostávají hnojiva nebo likvidátory plevelu, které obsahují látky bojových plynů a podobně. A to vše se dostává nejen do potravin, ale také do spodních vod.

Anna Strunecká: Diskutovaná složka je glyfosát, který je součástí používaných herbicidů. Smutné je, že Evropská unie bohužel nedávno prodloužila platnost používání glyfosátu, přestože jsme doufali, že je osvícenější – a herbicidy s glyfosátem budou zakázány, na rozdíl od USA, kde je stále používají v plné míře. O glyfosátu se říká, že je pro člověka naprosto neškodný, protože zasahuje do takzvané šikimátové dráhy. To je soubor sedmi reakcí při přeměně aminokyselin, které obsahují bakterie a plísně. Řeklo se, že glyfosát hubí jen plísně a bakterie, škůdce hospodářských plodin, ale člověku neškodí. Jenže jak se vyvíjelo vědecké poznání, tak se zjistilo, že člověk má ve střevech obrovské množství bakterií, mikrobiom. Výzkumu mikrobiomů probíhá od roku 2016, je to poměrně nová oblast, záležitost. Člověk má ve střevech asi 30 tisíc různých bakterií, jejich počet přesahuje 10krát počet buněk, které tvoří lidské tělo. Z genetického hlediska je v nich asi 100krát větší počet genů, než v lidském těle. Čili ve svých střevech máme svět, který nás nějakým způsobem ovládá, řídí a jehož pravidla ještě přesně neznáme. Ale každopádně se velmi rychle ze všech stran prokazuje, že tyto bakterie jsou důležité pro naše zdraví – a někdy dokonce klíčové. Když glyfosát vstoupí do rostlin, které spotřebujeme v podobně potravy, tak ničí náš mikrobiom. V tom spočívá jeho nebezpečí, které si zatím EU zřejmě neuvědomuje. To může zpustit nepředvídatelnou změnu a zásah v rozsahu, jaký si vůbec nedokážeme představit.

Děti dostávají největší množství hliníku prostřednictvím vakcín

Martina: Těmito tématy se zvolna dostáváme k bodu, který vás zajímá možná úplně nejvíce, podle toho, co jsem četla ve vašich článcích z poslední doby. Zjistila jsem, že nejen v posledních letech, ale už od 80. let se zabýváte všemi možnými jedy, které nás obklopují. A velmi intenzivně se zajímáte o hliník. Škodlivost trojmocného kationtu hliníku zkoumáte od 80. let, ale zdá se, že jste v poslední době přidala na naléhavosti. Čím to je? Proč?

Anna Strunecká: Kořeny jsou v 80. letech, kdy jsem se při své výzkumné činnosti, ve spolupráci s psychiatry – řadu let jsem spolupracovala s ústavem profesora Höschla na výzkumu Alzheimerovy choroby, u které již v 80. letech byl, jako jedna z klíčových příčin tohoto onemocnění, podezřelý hliník. V té době jsme měli málo peněz na výzkum. A protože chlorid hlinitý je levný a dá se snadno získat, bylo nasnadě, že jsme se začali zabývat právě působením hliníku na biochemické změny v mozku u pacientů s Alzheimerovou chorobou.

Potom jsem k tomu ještě přidala fluorid, protože fluorid spolu s hliníkem vytvářejí kouzelnou střelu, aluminofluoridové komplexy, které mají velmi silnou účinnost na hormonální receptory. Vytvořila jsem teorii, jak se amplifikuje, tedy násobí škodlivost iontů fluoridu a hliníku, když se dostanou dohromady. Tato teorie vzbudila velkou pozornost u zahraničních kolegů, takže jsem byla zvána do Německa, Ameriky, na Nový Zéland.

A když jsem jezdila po světě a mluvila o tom, jak může hliník a fluorid vyvolávat Alzheimerovu chorobu, tak se mě často ptali: „A nemůže to způsobovat také autismus?“ A já říkala: „O autismu nic nevím.“. Ale přesto mě tyto neustále opakované dotazy přivedly k tomu, že jsme se ve spolupráci s neurochirurgem Russellem Blaylockem z USA začali autismem zabývat trošku víc. Vytvořili jsme teorii, jak mohou být aspartam, fluorid a hliník klíčovou příčinou poruch při autismu. To jsme publikovali v impaktovaném časopise – a tato práce měla velký úspěch.

Toto mě přivedlo k tomu, že jsem začala upozorňovat na škodlivost glutamátu, aspartamu, fluoridu, hliníku. Pak mě požádali v redakci mezinárodních vědeckých časopisů Bentham Science, jestli bych neuspořádala monografii o autismu – a v ní jsme se také tomuto problému věnovali a speciálně kapitole hliníku. Tím se rozvíjelo a upevňovalo moje poznání. Víte, problém je v tom, že děti dostávají největší množství hliníku prostřednictvím vakcín.

Hliník je obsažen v lécích, v tabletce aspirinu, každá obarvená pilulka obsahuje sůl hliníku

Martina: Hliník je všude kolem nás, je v zemské kůře. Doporučovala jste pít hodně vody, ale do vody se dává síran hlinitý, aby měla takzvaně jiskru – a ten byl po desetiletí považován za netoxický. Kdy se zjistilo, že škodí nebo začal škodit?

Anna Strunecká: Přesně jste vystihla důvody mých kritiků a také nesouhlas současné stále ještě oficiální medicíny v pohledu na to, jestli hliník člověku může škodit. Je totiž pravda, že je to třetí nejrozšířenější kov zemské kůry a že lidstvo s ním přežilo statisíce let. Ale hliník nebyl takzvaně biologicky dostupný. To znamená, že byl vázán ve sloučeninách. Lidé hliník dlouho ani neuměli vyrobit, takže v průběhu historie byl prý hliník dražší než zlato a stříbro. Teprve když ho lidé začali vyrábět, tak se zjistilo, jak je to užitečný kov a fantastická látka. Tím se začala znečišťovat atmosféra. A protože se hliník vyrábí z fluorohlinitanů, tak se do prostředí uvolňuje fluorovodík a opět zde máme pohromadě fluorid a hliník, kterými se naše prostředí znečišťuje. O hliníku panovalo přesvědčení, že je netoxický, takže se používal v medicíně, je obsažen v lécích, nejen v tabletce aspirinu, ale každá obarvená pilulka obsahuje sůl hliníku, která má na sobě absorbovaná barviva.

Martina: Také instantní potraviny mají v sobě často soli hliníku, že ano?

Anna Strunecká: U barevných potravin byl udělán dost vstřícný krok, takže došlo k zákazu barviv vyrobených z ropy. Výrobce by musel napsat, že požívání těchto potravin může narušit chování dětí. Takže u potravin dnes výrobci používají jako barvivo červenou řepu, kurkumu a podobně.

Injektovaný hliník zůstává naprosto všechen v organismu, protože nanoagregáty jsou velké a nemohou se vyloučit. Zůstávají v těle, hromadí se v kostech, krvinkách a pronikají do mozku.

Martina: Myslela jsem spíše instantní potraviny.

Anna Strunecká: Varuji před potravinami s dlouhou dobou trvanlivosti, protože do nich se dávají soli hliníku, aby měly pěknou strukturu a nelepily se. Instantními potravinami jsou hlavně pečivové směsi, což jsou potraviny, které obsahují nejvíce hliníku, například vánočka, bábovka, sušenky s prodlouženou trvanlivostí, mražené pizzy. A bohužel mezi ně patří i čaj, protože čaje přednostně akumulují ve svém těle hliník z půdy. Zdroje hliníku z potravy jsou velmi dobře prostudovány, existují desítky laboratorních studií a ví se, že lidské tělo spotřebovává z potravy hliníku jen málo, necelé 1 procento, vžil se konsenzus 0,3 procenta. Zbytek vyjde ve stolici. Toto malé množství hliníku, které zůstane v těle, dokáží ledviny vyloučit, protože hliník je malý a projde kanálky v ledvinách. Hliník z potravy sice není ničím zdravým, co by měl člověk do sebe cpát bez ohledu na to, kolik toho je. Ale zase to není tak škodlivé.

Škodlivé je, když se hliník podává injekčně, protože soli hliníku se používají jako takzvané adjuvanty, které zesilují imunitní odpověď organismu. Jsou na nich absorbovány antigeny, oslabené viry a proto je možné ve vakcíně podat menší množství virů. Hliník imunitní odpověď zesílí a je ho tam obsaženo poměrně hodně. Vědci v předních ústavech a laboratořích ve Francii a Británii se dali dohromady, aby pomocí nejmodernějších technik zjistili, jaký je osud těchto injektovaných hliníkových iontů v organismu. Dělalo se to u zvířat a zjistilo se, že injektovaný hliník zůstává naprosto všechen v organismu, protože nanoagregáty jsou velké a nemohou se vyloučit. Zůstávají v těle, hromadí se v kostech, krvinkách a pronikají do mozku.

Martina: A co to pak způsobuje?

Anna Strunecká: V mozku potom zůstávají desítky let. Dnes už víme, že hliník je naprosto prokázaným neurotoxickým prvkem vyvolávajícím především záněty, které jsou chronické. A dnes to již představitelé celostní funkční medicíny nepopírají a uvádějí, že zánět mozku je základem všech neurodegenerativních chorob. Zánět mozku je přítomen i u dětí s autismem a je tedy velmi nebezpečný. Hliník v mozku nejdříve aktivuje takzvané mikroglie, což je imunitní systém mozku. Věda má dnes již za prokázané, že pro mozek je hliník opravdu neurotoxický.

Odpovědí dítěte na zánět mozku, je encefalický pláč, který má podobu vysokého, pronikavého křiku

Martina: Jak se přítomnost hliníku v mozku projevuje?

Anna Strunecká: Odpovědí dítěte na zánět mozku, to znamená, že to bolí, je to nepříjemné, je takzvaný encefalický pláč. Dítě pláče bez ohledu na to, jestli rodič zná nebo nezná příčinu. Encefalický pláč dítěte je silný zážitek, který se nedá přehlédnout a zapomenout, protože v tom případě dítě pláče jakýmsi vysokým, pronikavým křikem. A trvá to několik hodin, ba i dní.

Martina: Než jsem šla do studia, tak jsem četla článek o tom, že encefalický pláč je často jediným argumentem těch, kteří říkají, že děti mají otok mozku z vakcíny.

Anna Strunecká: No vidíte. Když si člověk přečte příbalový leták, například u hexavakcíny, tak neobvyklý pláč je tam uváděn jako velmi častý nežádoucí účinek, který se může vyskytovat častěji než jedenkrát u deseti dávek vakcíny. Čili i výrobce připouští, že po jeho vakcíně se objevuje neobvyklý pláč. Ti, co nás kritizují tvrdí, že to není projev zánětu mozku, ale že dítě pláče proto, že ho bolí to píchnutí. Tyto argumenty stojí vedle sebe. Ale dnes už je možné klinicky, biochemicky stanovit zánět mozku, který se právě u osob s autismem objevuje prakticky od počátku až do 45 let věku.

Martina: Může zde být tak jasná spojitost, že autismus vznikne přímo z hliníku, který dítě dostane ve vakcíně? Dá se to říct až takto natvrdo?

Anna Strunecká: To jste mi dala hlavu na špalek, protože já se nestydím za to, že toto tvrdím. Spolu s dalšími třemi spoluautory máme právě v tisku velkou přehlednou revue. Je to americký, odborný, neurologický časopis, kde se dokazuje, že hliník a fluorid jsou klíčovými prvky při vzniku takzvané autoimunotoxicity, která je klíčovou příčinou patologie autismu. Takže to bude nejen ve vašem vysílání, ale za několik týdnů nás čeká velká smršť reakcí odborníků na toto naše zdůvodnění.

Kolik dětí bude muset být ještě postiženo, abychom konečně přijali fakt, že hliník ve vakcínách může škodit?

Martina: A proč odborníci někdy reagují až téměř hystericky? Proč neřeknou: „Nevíme, jak vzniká autismus, nevíme, jak vzniká Alzheimer, nevíme, proč je těchto postižení čím dál tím více. Tak pojďme prozkoumat, jestli na tom něco nemůže být.“

Anna Strunecká: To je selský rozum, racionální úvaha. Současná věda se pyšní tím, že je takzvaně EBM – Evidence Based Medicine, čili založena na důkazech. A proto dost dobře nechápu, proč všechny tyto různé důkazy stále nebyly dostatečně přijaty. Smutnou otázkou je, kolik dětí bude muset být ještě postiženo, abychom konečně přijali fakt, že hliník ve vakcínách může škodit.

Martina: Patříte mezi potírače očkování? Anebo mezi lidi, kteří varují, že současné složení vakcín je špatně – a pokud by v nich nebyly soli hliníku, tak byste s očkováním problém neměla?

Anna Strunecká: Jako dítě jsem z vyprávění mojí maminky poznala mnoho příkladů jejích přátel, spolužáků, kteří zemřeli na tuberkulózu. Měla jsem spolužáky, kteří byli postiženi obrnou. Už jako dítě, později jako student přírodovědecké fakulty, jsem byla pyšná na genialitu Pasteura a Kocha za to, že objevili vakcíny a můžeme být očkováni. Dokonce jsem své děti nechávala očkovat bez jakéhokoli zaváhání. Ale tenkrát jsme vůbec nepřipouštěli, že vakcíny mohou mít nějaké škodlivé účinky.

Dnes propagátoři naprosté bezpečnosti vakcín říkají, že hliníkové adjuvanty, zesilovače, se používají ve vakcínách 80 let a nebyly prokázány žádné škodlivé účinky. Ale ony nebyly prokázány, protože jsme je s tím nespojovali. A když nyní zpětně získáváme důkazy, že to může způsobit to či ono, tak najednou každý v historii svého dítěte po očkování může vystopovat, že se některé nežádoucí účinky objevovaly.

Nežádoucí účinky očkování, které publikuji ve svých knížkách, nejsou mým výmyslem. Na stránkách Státního zdravotnického ústavu je velmi rozsáhlá tabulka, co všechno patří mezi nežádoucí účinky očkování a co vše by mělo být hlášeno. Jenže rodiče to nehlásí, většinou to ani nevědí. A pediatři to také neradi hlásí, protože skutečnost je bohužel taková, že když je toto hlášení prověřováno, tak v první řadě je prověřován právě ten pediatr – jestli neudělal chybu, zda má vakcíny dobře skladované, zda vakcínu píchl na správné místo a tak dále. Pediatr z toho pak má nepříjemnosti, takže rodičům raději řekne, že daný problém by se u dítěte objevil tak jako tak a že to s očkováním nemůže souviset.

Martina: Paní profesorko, děkuji moc za závažné informace.

Anna Strunecká: Já děkuji.

Všechny příspěvky s Anna Strunecká