Zpět

Prochazel sem se po rozpalenych ulicach jihoirskeho Korku. Na mistni poměry bylo horko jak cyp, dobrych 19°C. Lude seděli na zahradkach a leli se do hlavy kvanta mistniho černeho piva. Neměl sem chuť ani na Ginesa, ani na Murfyho, ani na jine pivo, kere vzniklo tak, že se sladek ožral a usnul při sušeni sladu. 

Kupil sem v malem kramku plechača jakehosik světleho pseudopiva z Polska. Měl sem prostě chuť se prochazat po ulici a semtam se cucnut z plecha. Zaplatil sem, a naraz sem se vzpomněl na přihodu z Maďarska, jak mi baba schovavala lahvača do papiroveho pytlika, abyzme oba neporušili jakysik stupidni mistni předpis.

„Možu tady u vas pit pivo na ulici?“, zeptal sem se černeho prodavača. „Samozřejmě, pane. Tady jste ve svobodné zemi.“ Konečně normalni stat, zaradoval sem se. Předčasně.                                                                                             „Musíte ale počítat s tím, že byste mohl být zatčen,“ dodal ten  černoch.

Tuž to mě zaujalo. Byt zatčeny za to, že provedu jednoduchy ukon – ukazovačkem prave ruky odevřu plechača a levu ruku pozvednu tak, aby se plech dotknul rtu a prvni kapky napoja ze sladu a chmelu vnikly k mojemu jazyku – tuž temu se řika vyzva! Vratil sem se k pultu, a z regalu vybral dalšich deset kusu. Vyběr tu byl mimořadně zajimavy, udajně měli v regalach 380 druhu evropskych piv.

Zaplatil sem, našel volnu lavičku na nejhlavnějšim naměsti přimo pod kamerama městske policije a s labužnickym potěšenim, tajak zme to robili na enhačku, sem lahvačem o lahvača odevřel prvni kus. Prvni kapky piva se dotkly mojeho kratkeho zobaka. Čekal sem, odkud vyběhnu ty policejni tlamy v reflexnich vestach a zbiju mě obuchama, a …nic. Všude okolo byl klid. Škarede, barevne, tluste Irky chodily okolo mě jak by se nechumelilo, staři Irove mi zaviděli svobodu, keru sem si dovolil na jejich vysostnem uzemi, ale zatčeni nepřichazalo.

Ale to sem očekaval. Když chce člověk čehosik dosahnut, nesmi se bat překažek. A tak sem vytahnul druhy lahvač. A pak plechač. Pak jakehosik modreho irskeho skřeta. Pak jakesik červene piva… A tuž fčil, v pět rano, sedim furt na irske lavičce, na zemi leži deset lahvaču, a ja sedim zmrzly jak sopel, na travě jinovatka, a ty kurvy policejni nikde. Strčte si take předpisy aji tu vašu demokraciju do řiti, Iři!

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Korek, Irsko

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička