Zpět

Na druhou stranu v okamžiku epidemie potřebujeme jednat rychle a k tomu musíme mít nějaké podklady. Část vědců si je vědoma běžné metodologie vědy a nechtějí říct něco, čím si nejsou úplně jisti – a raději mlčí. Novináři to ví, a tak vědce obcházejí a vyptávají se jich na jejich osobní názory, tedy na něco, co by vědec nikdy sám o sobě nezveřejnil. Velké redakce novin, jako The New York Times, tak mohou vyposlechnout názory až dvaceti respektovaných lékařů a zjistit, čeho se nejvíc bojí a v co nejvíce doufají. Výsledkem podobných metarozhovorů nemusí být věda, ale skutečná pomoc založená na obrovské životní zkušenosti.

Kdyby to bylo takto jednoduché, tak se dá pracovat i s nejistými údaji. Celý náš život není jistotou, ale právě jen pravděpodobností. Jenže občas se objeví nějaký jedinec, nebo jím vedený tým, který na sebe chce upozornit – a tehdy je v zásadě čestný, pravděpodobnostní a zkušenostní názor na situaci deformován osobními ambicemi. Někdy je obtížné odhadnout, zda například čínský nebo korejský tým z nám neznámé univerzity dospěl k průlomové myšlence, anebo mlží, či dokonce sleduje nějaký obchodní nebo politický cíl.

Mezi nové, zatím spolehlivě neověřené mechanismy přenosu koronavirové nákazy, patří transport v aerosolu. Když kašleme, tak vytváříme větší kapky. Ty jsou sice lehké, ale kapénky nakonec gravitace přemůže – a ony klesnou na podlahu. To je důvod, proč mezi sebou udržujeme vzdálenost kolem dvou metrů. Kapičky aerosolu jsou velmi drobné – pod 5 mikrometrů (mikronů, µm, miliontina metru, tisícina milimetru), zatímco lidský vlas má průměr asi 50 mikronů. Na aerosoly gravitace neplatí. Pohybují se, jak vítr vane, v běžné hospodě v neviditelných vírech vydrží snad kolem tří hodin. Mohou cestovat mnohem dál, asi až desítky či stovky metrů. Cestou se podle povrchového náboje nabalují na další drobné kapičky, uzavírají v sobě virus a tím jej chrání.

Počátkem července poslala skupina více jak 200 vědců Světové zdravotnické organizaci (WHO) otevřený dopis, ve kterém upozorňuje na možnost nákazy následkem aerosolů, a zároveň navrhla několik opatření, která mohou tento způsob nákazy zmírnit:

• Nejvíc nebezpečné jsou uzavřené prostory, kde lidé křičí nebo mluví hodně nahlas, to se týká hlavně hlučných barů. Naproti tomu i na zaplněné pláži je riziko o dost menší, protože vítr rychleji vynese aerosol výš a dál. Další místa, kde lidé hodně křičí, jsou demonstrace a fotbalové zápasy.
• Pokud to jde, mají být lidé víc venku a doma větrat.
• V nemocnicích, kde je větší počet pacientů s Covid-19, by lékaři i za běžného provozu měli nosit masky, které chrání před viry (N95).
• Může se ukázat, že největším problémem je tzv. syndrom nemocných budov. V zásadě se jedná o budovy s centrální klimatizací, ale špatnou filtrací či desinfekcí vzduchu. Takováto klimatizace roznáší nákazu. Zdá se, že podobný mechanismus se uplatňuje např. v dolech a masných provozech. V tomto případě je důležité revidovat účinnost filtrů a pomocí např. UV záření desinfikovat jak samotnou klimatizaci (v potrubí to moc nejde), tak místnosti, kam ústí.

V této chvíli není nic z toho, co jsem napsal, ověřenou vědeckou pravdou, ale pravděpodobným či velice pravděpodobným názorem zkušených lékařů. Určitě však neuděláte chybu, když budete doma větrat a pivo si raději dáte na zahrádce, než v přeplněné místnosti. Na demonstrace pak choďte jen za mírného vánku, hesla skandujte tlumeným hlasem a na vystrašené policisty se pozitivně usmívejte. Z koronavirového hlediska je házení kamenů či Molotovových koktailů v pořádku, protože dodržujete sociální distancování, ale jinak vám to jako výmluva moc nepomůže.

Proč je tolik nakažených v dolech?

S problematikou přenosu koronaviru v drobných, daleko putujících aerosolech nejspíš souvisí poměrně častá a opakující se ohniska na jatkách, v masových kombinátech a na dolech. Příčin nejspíš existuje celá řada: společné šatny a sprchy, práce „tělo na tělo“, sjíždění do dolu v plných klecích, ale hodně důležitá je zřejmě centrální klimatizace. V masových kombinátech se pracuje za nízkých teplot, aby se maso nekazilo, v dolech existuje systém centrálního větrání. Panuje zde obvykle vysoká vlhkost a prašnost, což přeje vzniku aerosolů.

V uplynulých týdnech a měsících došlo ke vzniku několika velkých ohnisek zejména v amerických, ale i německých masokombinátech. Dokonce nějakou dobu byly dodávky masa v některých amerických státech přerušeny. Rovněž doly potkalo přerušení či omezení provozu, např. na zlatodole Mpopeng v Jihoafrické unii, v kanadské Albertě na ložisku ropných písků Kearl Lake, v Polsku na dolech Pniowec a Zofionka, ale podle těžařské poradenské společnosti Axora byla covidem ovlivněna těžba ve 247 dolech celkem 33 zemí.

Ukázalo se přitom, že ceny některých komodit stoupají, i když výroba klesá, protože kovů najednou bylo málo. Firma Codelco v Chile varovala, že pokud dojde k uzavření dolů na měď, kde se koronavirus již objevil, tak to může zničit chilskou ekonomiku, která plně závisí na těžbě surovin. Většina veřejnosti nemá ráda doly, ale výpadky v těžbě prokázaly, že se jedná o naprosto nezbytnou službu, bez které by se zastavily hutě, továrny, část transportu, ale i výstavba nových domů, které potřebují beton na stavbu, železo na konstrukce a měď na elektrické dráty.

Situace je nadále nejistá. V této chvíli neexistuje žádný jednoznačný důkaz, že covid se šíří v aerosolech a že jej distribuuje centrální klimatizace či větrání. Výzkum však směřuje tímto směrem. Skoro určitě se dá očekávat, že dalším krokem bude účinnější filtrace a dezinfekce vzduchu. Horníci asi budou do dolů sjíždět v respirátorech (ve kterých se však nedá manuálně pracovat) a nutná bude přísná desinfekce sprch a dalších kolektivních zařízení.

Všechny příspěvky s Václav Cílek