Zpět

První odpověď by mohla být cynická: protože farmaceutické firmy vycházky nevyrábějí a lékárníci je nevedou. Často si vzpomenu na rozhovor s mladou lékárnicí, která nám řekla: „Musím změnit zaměstnání. Chodí nám sem staří lidé a mají předepsáno i víc jak osm léků. Jejich tělo si přitom stěží poradí s víc jak čtyřmi medikamenty, a navíc podle složení vidím, že část léků je předepsána zbytečně, a to ne z neznalosti, ale kvůli obchodu. Chudí lidé chudnou a ještě je komerčně zneužitá lékařská péče ničí.“

Raději se cítíme být obětí nějakých politiků či nadnárodních koncernů, než původci vlastních potíží. Druhá část odpovědi spočívá ve směsici přehnané důvěry ve vědu, zároveň s přehnanou nedůvěrou ve vědu. Kritériem je vlastní lenost se hýbat a myslit. V dobách před koronavirem bylo možné nechat si „outsourcovat“ zdraví. Nechat někoho jiného, ať se o něj stará, když už si člověk platí zdravotní pojištění. Panovala důvěra, že nová lékařská věda nás dostane prakticky ze všeho. Jenže když dostanete covid, a ještě neexistuje vakcína, tak víc záleží na schopnosti vašeho lépe či hůře vyladěného těla si s nemocí poradit.

Dřív bylo téměř povinností otužovat děti, což dnes hraničí s týráním. Myslíme si, že otužování vede k tomu, že tělo lépe snáší chlad, ale odezva je mnohem širší. Tělo se učí aktivovat síly v okamžiku nějaké nepříznivé události, jako jsou nemoci. A ještě jiná záležitost jsou potraviny z domácích zahrad, hrušky a jablka, kterých se ještě nikdy nedotkla chemie a které můžete zpracovat prostě tak, že je na vysokorychlostním mixéru namelete i se slupkou a obzvlášť hodnotnými jádřinci. Lékaři vycházky nepředepisují, protože to dosud nebylo moderní a šlo proti duchu reklamy, ale i z toho důvodu, aby se jim zlenivělí pacienti v technologicky pokročilých dobách nevysmáli. Tělo moderního člověka však vznikalo během nejméně 200 tisíc nepříznivých let – a o celé věci ví své.

Všechny příspěvky s Václav Cílek