Zpět

Martina: V poslední době jsme byli svědky hysterických volebních kampaní, ať už šlo o volbu vlády, kde to bylo vyhroceno tak, jak jste to popsal v jednom svém výroku: „Mordor versus Láska a Dobro“. A pak to vyvrcholilo volbou prezidenta, a zdá se, že nás ani tyto volby nespasily – ani jedna, ani druhá. Vy jste dokonce řekl, že Fiala selhává více než Babiš. V čem všem, podle vás, současný premiér selhává?

Lukáš Valeš: Ještě než odpovím na tuto otázku, tak bych se možná zamyslel, že bych si svoje výroky měl taky psát. Mordor je hezká věc, to ještě musím někde použít. Víte, pro mě, jako politologa, je tato doba smutná i v tom, že to je vlastně selhání politologie jako vědy. Já vlastně patřím k zakladatelské generaci – my jsme jedni z prvních porevolučních ročníků, kteří vystudovali politologii, a měli obrovské nadšení, že politologie, mimo jiné, bude tou vědou, která pomůže demokratické společnosti vyrůstat ve zdravém růstu ve smyslu, že budeme přejímat politické koncepty ze Západu, a zároveň se budeme snažit třeba přednáškami a působením v médiích ovlivnit českou veřejnost, a tak dále. A je evidentní, že se nám, politologům, nepodařilo vysvětlit české společnosti, jak funguje politika, a to je pro mě velmi smutné. Já se o to snažím na svých přednáškách, a studenti mi říkají: „Pane docente, dneska to bylo zase depresivní.“

Martina: Další depresi na mou hlavu.

Lukáš Valeš: „Dneska to bylo zase depresivní.“ A já říkám: „Vždyť já za to nemůžu,“ a zejména studentkám radím: „Tak si pořiďte děti, s nimi je větší legrace než s politologií.“ Ale tady se opravdu ukazuje – je to asi minimálně na nějaký výzkum – že česká společnost z nepochopitelných důvodů neustále věří na nějakého spasitele. A já jsem to zmiňoval, už když se srocovaly davy tu na Letenské pláni, tu na jiných pražských místech, a chtěly odchod Babiše. A já jsem říkal: „Ale přátelé, uvědomme si, že Babiš nezpůsobil zlo české politiky. Ani provázanost byznysu a politiky. Ta tady je přece 33 let. Mimochodem, vymyslely to strany, které dnes sedí u moci, KDU-ČSL, zejména ODS – to je systém, který ony vytvořily. Babiš ho zneužil, nebo využil, teď si vyberte, ale je jeho součástí. Mimochodem, ani Babiš není žádný spasitel, nebo aspoň nějaký lepší zítřek.

A mě nepřestane překvapovat, jak v případě pana premiéra pětikoalice, respektive trojkoalice SPOLU, tak v případě pana prezidenta, že se našli lidé, kteří ještě 33 let po sametové revoluci věří, že problém není v systému, ale že to jsou ty žáby na prameni. Když odstraníme Zemana, nastane ráj na zemi. Odstraníme Babiše, rozkvetou sekvoje v říjnu, a pečení holubi budou lítat do úst. Tito lidé, už jsme o tom hovořili, vlastně věří, že tento systém je naprosto v pořádku, akorát se tam dostávají zlí lidé. Ale neuvědomují si, že tento systém je dělaný právě proto, aby se tam zlí lidé mohli dostat. To jsou přece zákony z devadesátých let, které byly schválně tak špatné, aby umožňovaly rozsáhlou korupci, rozsáhlé rozkrádání veřejného majetku.

Vzpomeňme si na jednoho nejmenovaného politika, který řekl: „Právníci nás nezajímají, ekonomové musí být před právníky.“ Dokonce už mrtvý docent Ježek řekl, že celý koncept ekonomické transformace byl založen na tom, že se zhasne, veřejný majetek se rozkrade, pak se rozsvítí, a každý bude vlastníkem toho kterého majetku, a už to bude legální, už se o ten majetek bude starat, a všechno bude v pořádku. A to jsou přeci důsledky nemorálnosti, nezákonnosti, která stála u samých kořenů současného ekonomicko-politického systému. A my jenom sklízíme plody.

Martina: A čím to, že lidé jako by stále více podléhali tomuto politickému vábení? Nebo spíš pábení.

Lukáš Valeš: Možná proto, že si odmítají přiznat, že je něco špatně. A na to bychom možná potřebovali psychologa, aby nám řekl, co je podstatou fanatismu. My jsme se před tím, než jsme sem šli, bavili o 30. letech, o ženách v domácnostech, které se dostávaly do orgasmu, když slyšely Adolfa Hitlera.

Ale tady je situace o to vážnější, že oni opravdu věří, že tento systém je v pořádku – ta pravda a láska. Dokonce teď se nám v pětikoalici pravda a láska snoubí s trhem. Všimněte si, že vlastně Klause teď považují za renegáta, a ODS – což je pro mě naprosto absurdní a úsměvné – nám najednou snad bude zavádět euro. To už je opravdu i pro politologa možná nejvyšší čas, abych toho nechal. Už jsem na to starý, protože některým věcem opravdu nerozumím, protože stoupenci volného trhu z ODS se nám propojili s havlisty. A přitom, kdo si to pamatujeme, tak víme, že byly dámy havlovky, a dámy klausovky, a ty byly nesnesitelně proti sobě. Zkrátka a dobře, oni věří v dobro v politice. Oni věří v to, že politika sama o sobě je dobrá, že tam opravdu jde o dobro, pravdu a lásku. A že vlastně, jestliže to je z podstaty dobré a nefunguje to, tak musí existovat nějaká žába na prameni: Buďto v zahraničí – to je Putin, nebo Čína – nebo jejich služebníci tady, to znamená Zeman, nebo bývalý premiér Andrej Babiš.

A tohle považuju za největší selhání politiky, a to ve dvou smyslech: Zaprvé, prostě tam, kde se bojuje o moc a o peníze, pro dobro není místo. Dobro je kategorie z etiky, to je nauka o morálce, ale ne z politologie. Každý člověk, který dokončí střední školu, by z politologie měl číst, stačí když jednu jedinou knížku, a ta se jmenuje: Machiavelli – Vladař.

Politika je nebezpečná bažina. Jak říkal Karel Kryl: Politikům se nevěří. Věří se Bohu, přírodě, ale nikdy ne v politika.

Martina: To je Il Principe.

Lukáš Valeš: To je Il Principe. Ano, správně. Tato knížka má asi 72, 78 stran, je to úzké, krátké, a dokonce to hezky namluvil Pavel Soukup, takže to ani nemusíte číst, pustíte si to třeba v autě. A Machiavelli tam jasně říká, že člověk spíš odpustí vraždu své matky, než když mu někdo sáhne na majetek. Mimochodem tam má krásnou větu, kterou cituji při každé přednášce z politologie: „Je třeba se na věci dívat tak, jak ve skutečnosti jsou, a ne, jak je chceme vidět, protože ten, kdo věci nahlíží tak, jak je chce vidět, nedopadne v politice dobře.“ A politika – a v tom je mimochodem to vábení, jak jsme se o tom bavili – přece sama sebe prezentuje jako to nejčistší, to nejkrásnější, v duchu hesla: „Nikdo vám nedá tolik, kolik my vám slíbíme.“ A pracuje se dvěma základními póly: Strachem – musíme vzbudit strach, protože strach je nejsilnější emoce. A s nadějí. Ale to přeci připomíná cirkusácká kouzla. To je ten dogmatismus. To je komunismus, nebo fašismus, to je jedno. Takhle přece fungují politiky. Fašismus a komunismus jsou extrémy, ale takhle funguje politika.

A tito lidé, a dokonce i vysokoškolští lidé, často vystudovali historii, a těch je mi obzvlášť líto, že si tohle neuvědomují a že i oni jsou součástí, nebo obětí manipulace, že politika pracuje s manipulací – už od starého Řecka. Vzpomeňme sofisty, kteří učili běžné řecké politiky oblbovat lidi. Logika nesloužila ke správnému myšlení, ale k tomu, abyste dostal masu lidí, která vás volí, tam, kde je. A úkolem demokratické politiky by mělo být, uvědomit si, že politika je nebezpečná bažina. Politikům se nevěří, jak říkal Kryl. Věří se Bohu, věří se přírodě, ale nikdy ne v politika.

Jestliže vám politik řekne: „Bude pršet, nechte doma deštník a běžte, tak na 99 procent bude krásné počasí. A pro mne je záhadou, že se v této zemi najde, v případě generála Pavla, 3,5 miliónů lidí, kteří ho nevolí proto, že by byl třeba lepší alternativou než Babiš, ale že jsou bytostně přesvědčeni, že s někým – a nemusí to být generál Pavel, může to být pan Jančura ze Student Agency, to je jedno, teď si můžeme vzít jakékoli jméno – přijde spasitel, který nějakým záhadným způsobem nastolí ráj na zemi, protože tento systém je správně. Ale tak to není. A jestli před námi, politology, stojí nějaký úkol, tak je to právě zbavit lidi iluzí o politice. Politika, jako každá lidská činnost, má svoje možnosti, ale taky meze. A jestli chce někdo věřit, ať si zajde do kostela, ale ať nechodí k volbám.

Martina: Pane Lukáši Valeši, jak si tedy vyložit váš výrok, když zjevně v politiku nevěříte, v politiky nevěříte, a nemáte o nich žádné zbytečné iluze, že: „Fiala selhává víc než Babiš?“ To totiž vypadá, že jste od něho také čekal víc.

Lukáš Valeš: Já jsem od něho nečekal nic, protože pro mě je třeba záhadou, že česká pravice je ještě mnohem neschopnější než česká levice. Když si vezmete výsledky, tak napřed to bylo totální rozkradení veřejného majetku v devadesátých letech, obrovské podvody – mimochodem, pro mě je sametová revoluce tak trošku s otazníkem, protože když se podíváte na dno jisté nejmenované Orlické přehrady, tak to není rozhodně o sametu – a sudy. Pak přišel Topolánek, opět krize, přišel Nečas, opět krize, a tudíž nástup ODS znovu ukázal, že tahle strana tady rozhodně není proto, abychom jí mohli věřit.

Na druhou stranu je tu ANO. Já nemám iluzi o nikom z nich, a žádná ze stran, podle mého soudu, nemá důvěryhodnost na to, aby přivedla skutečně Česko, a nemá ani plán na to, jak přivést Českou republiku do jednadvacátého století, a někam ji posunout. Nicméně u Petra Fialy pro mě jsou dvě záhady: Zaprvé už jsme tady říkali, je to taky selhání politiky, protože pan Fiala je dokonce profesor tohoto oboru, a taky to není znát, dokonce mám dojem, že žije v nějakém svém světě, který je ještě horší než pověstné sociální bubliny, a odmítá přijmout cokoli kritického – že by se to dělalo špatně. To je možná symptom bezuzdné víry sebe v sama v tom, že dělám jedinou správnou věc, a nejsem schopen kriticky připustit, že se něco mění.

Mimochodem, já podezírám Fialu, že snad Machiavelliho nečetl. Machiavelli to tam zmínil několikrát: Bacha na to, musíte si držet kritický odstup, musíte vnímat, co se kolem vás děje, a jakmile propadnete přesvědčení o sobě samém, nebo přesvědčení o tom, že svět je takový, jaký ho chcete, tak je to špatně. To nesmí politik nikdy dopustit. Politik může lhát, může zabíjet, ale pořád… Samozřejmě, vždycky vám politik bude říkat, že je to nejlepší z nejlepšího, ale musí si být vědom toho, že to tak není. A jakmile tomu sám věří, tak je konec.

Vláda, která označuje lidi na náměstích za póvl, vychází z přesvědčení, že má pravdu, a když je někdo proti ní, musí to být póvl a Putinovi agenti

Martina: Asi tomu věří, protože jinak by se vláda nemohla chovat tak přezíravě k lidem, kteří se shromáždí na Václavském náměstí, a asi by jim nemohla vzkazovat, že si myslí, že jsou hloupí, že si jich neváží, že jsou placeni cizími rozvědkami, a podobně.

Lukáš Valeš: Ano, určitě, tohle je další věc, kdy je komunikace vlády ve vztahu k vlastním občanům opravdu mimořádně nešťastná, mimořádně přezíravá.

Martina: Po dlouhé době mám dojem, že mnou opravdu pohrdají.

Lukáš Valeš: Ano. Říká to řada novinářů, nejenom tedy lidé, kteří se shromažďují a které oni považují za póvl. Když by jim to politicky myslelo, tak to přece jsou daňoví poplatníci, tak bez nich by žádné platy nebyly. Tak jakýpak póvl, to jsou pro ně užiteční lidé. Ale to zase souvisí s přesvědčením, že my máme pravdu, a jestliže je někdo proti nám, tak to musí být logicky póvl, Putinovi agenti, a tak. Mimochodem – a do téhle diskuse se nechci úplně pouštět – je otázka, nakolik česká vláda hájí české zájmy. To tady nechci rozebírat. Nicméně, u profesora Fialy a celé ODS je tam další problém, abychom to nepersonifikovali jenom na něj. ODS nám slibovala, že bez zvyšování daní uzdraví veřejné rozpočty. Vzpomeňme si: Babišova drahota. Bylo 5 % inflace, státní rozpočet sice po covidu nevypadal dobře, ale to nevypadaly žádné. Je fakt, že Babiš – nemějme iluze, komu kolik zůstalo za drápky, roušky za 750 Kč, za dodávky odkudsi – říkám, musíme vidět politiku maximálně kriticky. Já tu nechci být za pedagoga, nepovažuji se za učitele, ale je opravdu důležité, aby si lidi uvědomili, že politici nám lžou, podvádí, drtivá většina z nich jsou lumpové, kterým jde o sebe sama. ODS už po několikáté získala velký mandát k tomu přetavit své představy, a měla osm let v opozici na to propracovat si programy, a slibovali, že mají recept. Mimochodem, slibovali třeba, že 200 miliard uspoří jenom škrtnutím provozních výdajů státu. A dneska?

Martina: Ano. Hlavně se propadáme do další dluhové pasti.

Lukáš Valeš: Přesně tak. Protože, jak říká klasik – „zdroje jsou“. Ale ono se na ně nechce sáhnout, protože by se sáhlo na síly, které stojí za touto vládou. A najednou se ukázalo, a to je pro mě obrovské zklamání, že žádný recept na ekonomické uzdravení země neexistuje. Tato vláda je směsí improvizace, arogance a amatérismu v tom nejhorším slova smyslu. Nejsou klíčové léky, a ministr zdravotnictví se tomu směje, že taky nebudou. Nehledě na jeho idiotskou komunikaci v době covidu. Na jedné straně je to veselé, na druhé straně je to děsivé, protože něco takového jsme tady snad ještě neměli.

Česká pošta zavírá pobočky, propouští lidi a topí se ve ztrátě, ale firmy jako Balíkovna, a další, jsou v obrovských ziscích. Buď České poště někdo pomáhá do hrobu, nebo…

Martina: Komunikace. Zaujalo mě, že Vít Rakušan v březnu tohoto roku řekl, že propuštění zaměstnanci České pošty najdou práci na úřadech práce, a v srpnu Marian Jurečka řekl, že propustíme několik set lidí z úřadů práce, a část jejich práce převezmou lidé na České poště. To nevypadá příliš komunikačně zdatně?

Lukáš Valeš: Nejenom že to nevypadá komunikačně zdatně, ale tady jste klasicky – a děkuji za tento příklad – a krásně ukázala na naprostou nekoncepčnost. Jestliže na to máte osm let v opozici, tak byste to měla mít připravené, protože o problémech České pošty víme deset let minimálně. Už pan Chovanec jako ministr vnitra, pro mě naprosto nepochopitelně, požadoval po vládě miliardu s tím, že potřebuje ozdravit Českou poštu. Pro mě je třeba taky záhada, že firmy jako je Balíkovna, a řada dalších, jsou v obrovských ziscích, a Česká pošta, která má pobočku v každé vsi, se topí ve ztrátách. To znamená, že tam je vidět, že buď někdo České poště pomáhá do hrobu, nebo nevím, kde je zakopaný pes. Každopádně si myslím, že Česká pošta, jako řada podobných v západní Evropě, by mohla být dávno prosperujícím podnikem.

Ale nejde o Českou poštu, ale o to, že lidem, kteří nastoupili k moci, jde pouze o moc, ale neví, co s mocí. Oni nemají, ať už je to školství, zdravotnictví, ekonomika, žádný propracovaný koncept. A to mě velmi nemile překvapilo a zklamalo – já se té naivity musím zbavit – protože jsem si opravdu naivně myslel, že jestliže tyto strany tak často oprávněně kritizovaly Babišův krizový management v době covidu, že nám opravdu předvedou, vybaveni morálně čistými lidmi – to jsme ještě nevěděli o kauze Dozimetr, jak se politika dělá. Lépe, čistě, morálně, ale zejména věcně správně. A najednou, a to musí být zejména pro pravicového voliče hluboké zklamání, je tato vláda ještě horší, mnohem horší než Babiš, protože zdá se, že Babiš se aspoň dokázal občas obklopit lidmi, kteří trošku ekonomice rozumí. Ale v této vládě nesedí jediný ekonom. A co je pro mě velmi znepokojující, ani lidé, kteří by jim měli radit, viz pan Křeček, který, když jsou tady vysoké ceny radí: Tak běžte do Polska. Tomu neříkám úplně „odborníci“.

Vláda nás zbavuje zbytků suverenity. Mnohem víc jí záleží na zahraničních partnerech, než na České republice – emise EURO 7, zákaz spalovacích motorů, migrační pakt.

Martina: Jak si vysvětlujete, že tato vláda nemá ani pud sebezáchovy? Nebo jsou opravdu tak daleko, že si to neuvědomují?

Lukáš Valeš: Oni si to neuvědomují. Pan premiér, dokonce, zdá se, spíš miluje zahraniční politiku, takže proto se vláda spíš angažuje ve prospěch Ukrajiny. Já tomu celkem rozumím, nicméně je to otázka. On se vyhřívá na výsluní Evropské unie – to bylo vidět při našem předsednictví, kdy to Česká republika dopracovala tak daleko, že nebyla schopna hájit vlastní zájmy – to jsou ty slavné emise EURO7, ale zejména zákaz spalovacích motorů do roku 2035. Nebo kdy ministr Rakušan podepsal velmi kontroverzní migrační pakt, kdy nevím, jestli by se našel někdo jiný tak odvážný, protože Česká republika se tak zbavuje dalších zbytků suverenity.

Martina: A paní Černochová podepsala obrannou smlouvu.

Lukáš Valeš: Mimochodem, obranná smlouva nebyla v programu ani jedné z politických stran, ale referendum se k tomu nekonalo. To znamená, že tady dokonce vidíme, že strany, která mají v ústech nejvíc demokracie, naprosto ignorují své i ostatní voliče. A na všech těchto věcech je vidět, že této vládě mnohem víc záleží na našich zahraničních partnerech než na České republice. To je velmi smutné.

Martina: Ocituji jeden z mnoha mailů, které nám na toto téma chodí: „Pokud je naše vláda v něčem opravdu na špičkové úrovni, tak je to v oblasti sebechvály a sebepropagandy, ale v ničem jiném.“ Řekněte mi, dá se nějakou dobu vystačit s tím, že špatné výsledky, které navíc špatně komunikuji s občany, přebíjí záplavou sebepropagandy?

Lukáš Valeš: Myslím, Martino, že si odpovíte sama a že jste v tomhle směru mnohem zkušenější než já. Prostý názor prostého politologa zní, že samozřejmě ne. Tato vláda se naopak dostává do, jak bych řekl, směšné figury, protože lidé slyší něco jiného v televizi a v rádiu, a něco jiného pak vidí ve svém vlastním životě, a to je pro každý režim velmi nebezpečné, protože samozřejmě každý režim trpí sebeklamem. Ale tento sebeklam nesmí být až příliš vzdálen od reality. To znamená, a jsme zase u toho, že pokud lžete moc – každá vláda lže, každý politik lže – ale jestliže lže tak, že už je to moc vidět, tak si z něho v lepším případě dělají srandu, v horším případě ho chtějí lidé na ulici ukamenovat. To znamená, že to je naprosto cesta do pekel. Ale pan premiér je v tomhle expert.

Na druhou stranu ze sociologických průzkumů víme, že to vládě nevychází, a bylo docela zajímavé a překvapující, že už v dubnu se objevil první průzkum veřejného mínění, kde ODS nejenže vážně ztratila podporu, ale polovina voličů, kteří od ODSky odešli, přešla k hnutí ANO. To znamení, hnutí ANO přestalo fungovat jako naprosto nepřijatelné a ďábelské seskupení satanášů, ale sami voliči ODS, pod vlivem neschopnosti vlády, začali hledat alternativu. Je fakt, že ANO to udělalo chytře tím, jak se Babiš jako by upozadil, a přenechal řízení Havlíčkovi se Schillerovou. Taky to není úplně zázrak, ale proti členům této vlády se zdá, že je to pořád ta lepší varianta, takže to vychází. A myslím, že v červnu vyšel na toto téma další průzkum, a tam už jsou to 2/3 voličů ODS.

Martina: Tyhle průzkumy jsou jedna věc, ale když se podíváme na to, jak dopadla vládní koalice ve volbách do komunálních zastupitelstev, a do třetiny Senátu, tak to až tak katastrofálně nedopadlo. Jak si to vysvětlujete?

Lukáš Valeš: To je velká záhada. Naštěstí v zastupitelstvech to nebyla žádná hitparáda, a zejména TOP 09 a Starostové přišli o tři, nebo dokonce o polovinu křesel, mimo jiné i díky kauze Dozimetr. U ODSky je to spíš tím, že ODSka má dlouhodobě v komunálu silné pozice. Když pomineme Prahu a krajská města, tak třeba i v řadě okresních měst – Mladá Boleslav, nebo u nás v Klatovech, odkud jsem rodákem, kde je pan Salvetr, který je zároveň poslancem a starostou. Takže si myslím, že tam spíš fungovaly jiné principy, byť to taky mohlo vypadat trošku jinak. Naopak ani ANO se v komunální politice ještě úplně neetablovalo, nehledě na to, jak říká klasik – Senát nám nejde, jak říká Andrej Babiš.

Je fakt, že pro mě byly třeba senátní volby velkým překvapením, protože to vždycky fungovalo tak, že když je u moci nějaká vláda, tak senátní volby vyhraje opozice. Tak to bylo za ODS, když byla u moci sociální demokracie, a naopak. A tady se poprvé stalo, že opravdu výrazně vyhrála vládní koalice. Ale možná – stálo by to za širší analýzu – je to i tím, že se jim mnohde podařilo postavit kandidátky vždy s jedním kandidátem, takže netříštily síly, protože naopak tam, kde postavili Starostové svého, a koalice taky svého, tak to většinou nevyšlo, ale jakmile se strany vládní koalice shodly na jednom kandidátovi, tak vzhledem k tomu, jak většinový systém funguje zejména v druhém kole, jim to prošlo. Ale na druhou stranu pro mě je tam příjemným překvapením, že i kandidáti, zejména kandidátky, které neměly za sebou ani ANO, ani SPOLU, se tam dostaly, a to je možná příslib něčeho zajímavějšího a dalšího. Ale uvidíme, to si musíme počkat za rok.

Kampaň před prezidentskými volbami byla primitivní a agresivní. Lidé si skoro vyhrožovali smrtí, že neuvidí vnoučata, končila letitá přátelství, hádaly se rodiny. To je zoufalství.

Martina: Pane politologu Lukáši Valeši, pojďme se podívat ještě na jedny volby, už jsme je zmiňovali – prezidentská kampaň už naším tématem byla. Vy jste k této kampani řekl, že takovou předvolební kampaň už bychom nikdy neměli chtít zažít. Řekl jste, že: „Zejména politici by měli udělat všechno pro to, aby nezneužívali primitivní emoce, především strachu, aby zastrašovali už tak vyděšenou společnost, a spíš by měli klást důraz na pozitivní než negativní hodnoty.“ To jsou vaše slova. Už je to několik měsíců od prezidentské kampaně, čas běží, změnilo se něco? Máte pocit, že alespoň trochu by se třeba v něčem chytili za nos? Nebo do toho šlapou stále stejně?

Lukáš Valeš: Vy už jste asi z mých slov vytušila, že moje skepse k politikům je obrovská, a že tudíž od těchto lidí neočekávám nic dobrého. Je tam jediná věc, kde jsme si trošku polepšili: Možná jsem se nejvíc bál, že to kampaní před prezidentskými volbami, před druhým kolem, neskončí, a že tato nenávistná kampaň bude pokračovat. Naštěstí se tohle vyřešilo zvolením, ať už kohokoliv, a zaplať pánbůh, byl pokoj. Protože já jsem byl, jako člověk i jako politolog, upřímně zděšený tou primitivností a agresivitou. Protože aby si lidé vyhrožovali skoro smrtí, že když budeš volit tamtoho, tak nikdy neuvidíš svoje vnoučata, aby končila letitá přátelství kvůli politice, vždyť je to jenom politika, aby se kvůli tomu hádaly rodiny, to je přeci zoufalství.

Martina: Co to je za jev, tahle hypnóza? Jak to vidí politolog?

Lukáš Valeš: Já se z toho nechci vyvlékat, ale opravdu se obávám, že politologie jako věda na to nestačí. Já jsem velkým zastáncem politické psychologie jako podoboru, ale na to musí odpovědět někdo, kdo psychologii vystudoval. Ve společnosti je opravdu obrovský strach, emoce. A koronavirus, bohužel, jsme mnohem víc zaplatili psychicky než fyzicky, a to tím, že se strach stal součástí naší mentality. A jak už jsme o tom mluvili, teď se lidé domnívají, jak se systém otřásá v základech, že o to víc a militantněji musíme bojovat za jeho zachování. Je to směšné. A v kontextu probíhající kauzy Fremr, s výjimkou lidí, jako byl Michal Kocáb, ale i ti byli pronásledováni za své názory, si nikdo nepoložil naprosto fatální otázku: Kam jsme se to, proboha, od roku 89 dostali, když v druhém kole prezidentských voleb – ani to první nestálo svými kandidáty za nic – ale v druhém kole proti sobě nejen kandidovali dva členové KSČ, což se nikdy nestalo, ale jeden pravděpodobně spolupracovník StB, a druhý, ne pravděpodobně, ale zcela vědomě agent vojenské rozvědky. Ten byl školen k tomu, aby působil v týlu nepřítele, kam se později dostal jako generál, když se změnily poměry, a on změnil frčky? Tudíž, že se nám vrací totalita a její představitelé, a to v tom nejhorším smyslu. Ne lidé, kteří komunismu věřili, to by byla ta lepší varianta, ale nomenklaturní kádry, které si režim vychovával na to, aby mu sloužili. To vidíme na kauzách soudce Fremra, ale i na kariéře jak Babiše, tak zejména pana generála Pavla – sloužili mu věrně, a víc než ochotně. Pan generál to dotáhl až na předsedu základní organizace KSČ, a dostal metál, kde byl oceněn – já jsem četl vyjádření jeho nadřízených – nejen za věrné služby, že byl dobrý voják, ale především za prosazování vedoucí úlohy KSČ, prosazování idejí marxismu leninismu mezi svými vojáky.

Martina: Ale na to vám i mladí dneska řeknou: „Už to pořád nevytahujte. To už je dávno.“ To je velmi častá rétorika.

Lukáš Valeš: Já jako historik mám rád heslo: Na historii není nic starého. Buďto jste charakterní člověk… Všichni, kteří jsme bolševismus zažili, si to pamatujeme. Je to jako v evangeliu sv. Matouše, kdy Krista pána ďábel vezme na horu, ukáže mu dvě království a řekne: „Tohle všechno ti dám, když se mi budeš klanět.“ A Kristus řekne: „Ne, ne, fuj, fuj, ty nejsi Bůh, ty nejsi můj Pán. Běž.“ A stejně tak to bylo za bolševika. Samozřejmě každý den to bylo o tom udržet si rovná záda, a kde je ještě příslušná hranice konformity vůči režimu, a nebylo to vždycky lehké, tomu rozumím. Ale každý člověk tu šanci měl. Nemusel jste jít rovnou do disentu, ale každý si mohl udržet rovná záda. Mohl jste vstoupit do komunistické strany, ale už jste nemusel být funkcionář. Mohl jste vstoupit do armády, i když to bylo za bolševika podezřelé, ale nemusel jste být předseda, nemusel jste velet pluku, nemusel jste být generál, nemusel jste studovat na politruka.

A jestliže tito lidé soudili dokonce politické případy, a je jich čím dál víc, jak se ukazuje, a soudili je rádi, protože najednou byli soudci okresního soudu, a za pár let vrchního soudu – a o tom to je. Jestliže jste chtěli dělat kariéru, chtěl jste opravdu dělat dobrou kariéru, jako pan Pavel, tak jste šel režimu naproti. Ale nikdo vás k tomu nenutil, zvlášť v osmdesátých letech už ne. Tam už nešlo o život, dokonce často ani o vyhazov.

Tohle to jsou kariéristi, kteří režimu nevěřili, ale chtěli dělat kariéru. A tito lidé – nechci používat velká slova – bezpáteřní, nechci nikoho urážet, možná, jak říkal Milouš Jakeš, je to hodnej kluk – ale tito lidé nám teď vládnou. Chceme opravdu lidi bez charakteru, kteří slouží každému režimu, protože přeci tady byly zákony, a my jsme zákony jenom poslouchali? Stejně jako nacističtí soudci v třicátých letech v Německu. Neměli bychom mít přece na veřejné činitele trošku vyšší nároky? I morální?

Všechny příspěvky s Lukáš Valeš