Zpět

Marian Kechlibar kdysi napsal sérii článků, které se jmenovaly „Černé díry v červených číslech.“  Popisoval tam příklady mimořádné nehospodárnosti. Projekty, které byly mnohonásobně předraženy a jejichž smysl je velmi pochybný.

Podobný pocit mám z evropské čtvrti v Bruselu. Ne snad, že by tady peníze chyběly, naopak, tady je vidět, že jste na návštěvě u mnoha miliard euro. Na každém náměstíčku se imrvére konají nějaké akce či festivaly, všechno je tady krásné a nazdobené, bruselská radnice se rozhodně nezlobí, že tady má armádu sta tisíc dobře placených eurobyrokratů, poslanců, komisařů, lobbistů a dalších existencí.

Ale není to tu k běžnému žití. Každý ví, že dostáváte velmi nadstandardní mzdu, a podle toho s vámi zachází. Jestliže je poslanecká kantýna v českém parlamentu nápadně levná, tak tady je to naopak. Všechno je tu nápadně drahé. Horizont události je kruh o průměru deseti kilometrů kolem evropské čtvrti. Tady se mizerně, ale za draho, bydlí i večeří. Belgičané navíc nejsou žádní velcí kuchaři, takže gastronomie je tu slabá, ale nikomu to nevadí, protože ty desítky tisíc lidí stejně něco do žaludku potřebují, musejí někde složit hlavu, a tak si nechají líbit celkem cokoliv.

Obyčejní místní lidé se z tohoto kruhu už dávno vystěhovali. Zůstalo pár důchodců. Pokud tady potkáte maminku s dítětem, je to zcela jistě manželka někoho, kdo pracuje v Europarlamentu nebo v Evropské komisi. K běžnému žití to tady není. Čím blíže jste eurobudovám, tím hlubší černá díra to je.

Platy jsou tu na české poměry naprosto opulentní, ale když se s lidmi dáte do řeči, zjistíte, že mají úplně stejné starosti jako u nás doma. Mají co dělat, aby s tím  platem vyšli. Vzít si tady hypotéku, to chce stejnou odvahu jako u nás v Česku. Ano, dá se bydlet na předměstí, ale i tam jsou ceny stále ještě vysoké. Finanční gravitační pole evropské čtvrti přestává působit až tak v sedmdesátikilometrové vzdálenosti od Bruselu. Tam pak začínají normální západoevropské poměry.

Kdyby se tu našel někdo rozumný, kdo by celý ten cirkus odstěhoval do Štrasburku, kde jsou všechny ty baráky také, ale jezdí se tam na jeden týden v měsíci, tak Brusel okamžitě zkrachuje. Bylo by to horší, než krach automobilky. Evropské instituce jsou tu daleko největším zaměstnavatelem. Zaměstnanci tu mají ještě silnější odbory než v automobilkách, nepracuje se  na směny, pracovní doba je na pohodu, víkendy jsou volné.  Výsledkem jsou předpisy, které stejně nikdo nečte, takže se ani vlastně nepozná, když jsou vadné. Když máte na směně v automobilce blbce, poznáte to prakticky ihned na zvýšených reklamacích. Když máte blbce v Europarlamentu, nepoznáte to nikdy.  Jak kdysi říkal Luděk Sobota, když se dělá hlavou, tak se nedělá nic…

Ale nemohu těm Belgičanům upřít, že si to vlastně uměli dobře zařídit. Jejich největší zaměstnavatel nepotřebuje ani komín, ani speciální čističku odpadních vod, nepotřebuje denně tisíce kamionů subdodávek, nepotřebuje ani tisíce kamionů, aby někdo odvážel hotové výrobky, a navíc se zaměstnanci sami dokážou postarat, aby jejich práci nikdo neoutsourcoval do Číny.  Automobilky možná už brzy nebudou a aut bude ubývat, ale eurobyrokratů nikdy neubude a postarají se, aby právě na jejich platy peníze stále byly.

Belgičané se pak postarají, aby jim v peněženkách zbylo co nejméně…

Všechny příspěvky s Vidlák