Sbohem a šáteček

Půl roku v europarlamentu uteklo jako voda. Zatímco jsem se pohyboval po bruselských ulicích a nekonečných chodbách tohoto chrámu byrokracie, v Americe vyhrál volby Donald Trump, byl inaugurován a jal se plnit předvolební sliby. Do čela Evropské komise byla znovu zvolena Uršula Leyenová a vytvořila si ten nejhorší možný tým. V Sýrii padl Bašár Asad, Rusko vytlačilo ukrajinské jednotky z Kurské oblasti, ve válce zemřely další desetitisíce mužů a začalo se jednat o míru bez Evropy, a vlastně i bez Ukrajiny.

Evropské jelity teď létají od summitu k summitu, pořádají různé konference i kulaté stoly, a to je vždycky známka toho, že nevědí, kudy kam. Kdo ví, co má dělat, ten to prostě deklaruje a nechá ostatní, aby se k němu přidali. Třeba jako Orbán. Kdo neví, ten sedí u mahagonových stolů a zápis z jednání posílá do Washingtonu, jestli by se na to soudruzi Američané mohli laskavě mrknout a vyjádřit souhlas.

Co za celou tu dobu udělal europarlament? Vydal celou řadu nezávazných rezolucí, ve kterých vyjádřil rozhořčení či znechucení, párkrát udělal „tytyty“ na Putina i Trumpa a vyjádřil uspokojení nad novopečenou syrskou islamistickou vládou, které jde genocida syrských menšin pěkně od ruky. Nic závazného zatím nevzniklo, protože legislativní proces trvá v průměru tři roky. Zděšení z Donalda Trumpa se tak v evropských nařízeních projeví někdy kolem roku 2028. Ve stejné době se reálně projeví choutky Evropské komise sahat na úspory lidí a použít je jako investici do zbrojení.

Ale v mezičase začne nabíhat henten Grýndýl. To, co máme teď, to ještě není on. Teď se projevují nápady, které evropským legislativním procesem protahoval ještě Timmermans, blahé paměti. To, co nadšeně schvaloval Petr Fiala během českého předsednictví (a pak se proti tomu rozhořčeně stavěl), to teprve přijde. Stejně tak se ještě neprojevil Rakušanův podpis pod migračním paktem. To všechno nás teprve čeká.

V evropské čtvrti v Bruselu nemůžete čekat, že se někdo poučí a nebo že se něco změní. Jediné, co je možné, je ztratit tam iluze o společném evropském domě a společném evropském řešení. Sjednocení Evropy ohněm a mečem (nebo železem a krví) je reálnější projekt, než sjednocení Evropy pomocí byrokracie a zdání demokracie.

Byl nejvyšší čas se vrátit domů do České republiky. Tady máme větší naději, že si s tím evropským nadělením nějak poradíme. Suverénní a pronárodní politika nepřijde z Brusele, ale z českých volebních místností. Je dobré mít tam v Evropské čtvrti své zástupce, abychom věděli, co se tam děje, ale řešení tam nikdy nevznikne. A není náhoda, že právě tam, v bruselských kancelářích, jsem se definitivně odhodlal vstoupit do politiky aktivně a stavět se za rozvolňování vazeb s tímto molochem.

Mé angažmá v popisování Brusele skončilo a doufám, že za šest měsíců se s tímto utopickým pokusem o evropský ráj rozloučíme.