Zpět

(*Nehodici se škrtněte) Byl sem se podivat v Praglu a nadychat čerstveho vzduchu, bo na Ostravsku je smogu jaky cyp, pajšl pali, děcka kuckaju a ptaci padaju na zem, bo neni kyslika.

Řikal sem si, že aspoň v tym Praglu bude jakasik sranda, když se jim tak fajně dycha. Ale když Pražaci si nevaži teho, co maju. Furt chtěju to, co nemaju. My nemame čerstvy luft, tak si vystačime s malem.

Jak sem tak šmaroval po Narodni, v jakemsik podchodu bylo narvane jak cyp. Tuž šel sem se tam podivat, bo jak za komaru byla jakasik fronta, obvykle tam bylo cosik zajimaveho. Dovezli maso, nebo mandarinky, nebo Kastrovu pomstu – kubanske pomeranče. Bohužel, je to všecko pryč.

V podchodu byly kamery, plno sviček a hafo ludi. Asi natačaju dalši dil jakehosik serialu pro uchylne Čechy, řikal sem si, ale pak sem si vzpomněl, že je vyroči plyšaku. A jak je v kralovstvi jakesik vyroči, tuž babky vzpominaju, zapaluju svičky, chlapi zas vzpominaju, že to všecko věděli předem a že měli odbojove skupiny. To už je taky česky zvyk.

Tuž řek sem si, že založim novu tradycu. Zrobil sem par kroku vedle, kupil v šopu červenu svičku a zapalil ju. Jakasik babička se zastavila a řika: „…to musíte do podloubí, mladej pane. Tam je mlátili!“ Podival sem se na jeji šedivu hlavu: „…ale tady ten chudak ležel na zemi, přikryty enem vlajku. Zima mu bylo, tuž sem mu tež zapalil svičku“. Baba mi řekla, že sem blbej a šla skandovat „mame hulky v ruce“.

Tuž přišti rok, až pudete kolem, přidejte se k moji svičce, ať tam neni tajak kul v plotě, bo už ani v tym Praglu nemaju lude smysl pro srandu.

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička