Zpět

V předvečer hlupeho americkeho svatku ochotně přejateho českyma mamlasama sem dovalil z hytlermarketu a darky sem šastnul do šifonera. Postavil sem vodu na černu luru a bechnul sem sebu do fotela. Zjišťuju, že mam z teho šmajdani po šopach nohy až v řiti a nervy v kyblu. A k temu všeckemu se z kuchyně začal ozyvat kraval, tajak by tam přistavaly Gripeny. Z noveho kavovara gichala voda aji po stěně a pišťalka ležela na zemi. Tuž to je gol, řikam se, když čitam na rubu urvaneho hlinikoveho dna odlity napis: Peoples republic of China…

Kaj asi Ikejšti sudruzi pod dozorem Švédu zrobili chybu? Na paragonu bylo přeci napisane „Nerez konvica“! Přitem ma ta bestyja hlinikove dno, špatně zavalcovane, zato pěkně vyleštěne. Tuž nic, hlinik přece nerezavi.

Měla častečnu pravdu ta předchudkyně prognostickeho ustavu, tetka Sibyla, ale asi byla trochu zhulena, když strašila zaplavenim světa žlutu rasu. Zřejmě měla na mysli, že nas enem zaplavi vyrobky zlatych činskych ručiček a to eště pod zastěrku renomovanych firem, jako je IKEA, Panasonic, nebo Matell. Dokonce sem kajsik čital, že už vyrobili aji naš klavir Petrof a jak to tak pujde dal, tak s tym svojim česnekem začnu dovažat aji prave čínské Ol-Om-Ucke tvaružky a synci v Lošticach budu mět po ptakach.

Ja, kaj su ty časy, co se o nas pravilo: Zlaté české ručičky…

Baťa ale svět už neobuva a v jeho zlinske fabrice se roztahuju žluti. Nebožka Poldovka može už enem sepisovat knihu Vzpomínky na Stehlíka a fachmani ze Sola Sušice možu zanadavat, jak si popali pracky sirkama vyrobenyma kajsik v Indyji. Tuž jak by řekl muj německy kamoš Alzhaimer: „…škoda vzpominat!“

Škodovka si nechava robit autodily v Čině. Mochovska zelenina se pry robi v Rakusku. Mochov Made in Austria. Kdysik zme byli cukrařska a česnekova velmoc. Fčil 90% tychto věci dovažime, bo bolševicke kvoty z EU nepokryju ani našu spotřebu. Česky znějici rostlinny tukovy sajrajt značek Hera, Perla, Rama se vozi z Katowic. Sladke sajrajty s logem pražskeho Orionu se tež robi v Polsku. Poctive kafe Jihlavanka se praži ve Vidni. Sunar se robi ve Španělsku. Made in EU. Sedlčansky Hermelajn se tež robi v Polsku, když mateřska fabrika nestiha. Lučina tež. Želetavske syry se robi v Michalovciach.

Kaj to spějem? Až chcipnu, v kostele bude mět posledni slovo polsky farař a papundeklova truhla nebude ze dřeva z Frydku-Mistku, ale z Hongu-Kongu…

No nic. Pudu se dat poctivy plzeňsky mok robeny afričanama v Nošovicach.

PS: Tato prasarna s nazvem ovoce do škol přijde ročně na vic jak 140 milonu korun. Ať žije usporna vlada! A tak možeme modyfikovat stare dobre RVHP (Radi Vyvažame, Hovno Přivažame) a EU přejmenovat na RPHV.

Všechny příspěvky s Ladislav Větvička